(12.20 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Česká republika, která na sebe v posledních letech upozorňovala v roli potížisty, se pod moudrým vedením pravicových vlád znovu vrací k roli semeniště zlodějen a korupce. Ukazuje na sešup v mezinárodním žebříčku Transparenty International po šikmé ploše mezi ne právě vzorové a ne právě dynamicky se rozvíjející země Afriky.
Proč by měli být občané proti tomu, aby daňové mičurinství našich pravicových vlád bylo vystaveno evropskému tlaku? Není důvod, abychom hájili suverenitu nesmyslu. A občané mají naopak dost dobrých důvodů pro to, aby uvítali prohloubení evropské spolupráce a přizpůsobení českých poměrů evropským standardům, byť novinářští apologetové dnešní vlády tvrdí opak. Evropské standardy musí pročistit zatuchlý český dvorek nejen v oblasti daní, ale také v oblasti práva. Potřebujeme nejen progresivní zdanění, vyšší daň pro největší a nejbohatší firmy, daň z největších majetků, zrušení přístupu do daňových rájů, ale také zrušení anonymního vlastnictví akcií, majetková přiznání, centrální nákupy a státní expertizu veřejných zakázek. A mnoho dalšího.
Je proto povinností opozice přimět vládu, aby uznala bezvýchodnost své situace a podle možností odešla. Místo komického hlasování o něčem, co není a není, ani jak se to zdá být, by měli všichni poslanci hledat řešení, které zmírní rozsah hrozících problémů, a hlasovat proti tomuto státnímu rozpočtu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Jiří Dolejš. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jiří Dolejš: Děkuji za slovo, paní předsedající. Jsem si vědom toho, že se nacházíme ve třetím čtení a že kolegové v koaličních lavicích zažívají okamžik slastného očekávání, kdy konečně tak výborný rozpočet, jako je ten na příští rok, budou moci schválit. Takže nechci jim tento slastný okamžik oddalovat, ať si užijí tohoto vítězství. Jen si dovolím čtyři poznámky na to téma, že to je vítězství Pyrrhovo, protože skutečně tak, jak byl tento rozpočet postaven, tak ho nelze označit jinak než jako rozpočet falešný.
Mnohokrát už tady bylo řečeno, že je chybou, když vláda kopíruje svou politiku z roku 2008, tedy záměrně odmítá reagovat na vývoj událostí, i když ví že tento vývoj směřuje k přibližně odhadnutelným výsledkům, a to je v podstatě úplná ztráta dynamiky českého hospodářství. Ještě před tímto třetím čtením se dopracovala ekonomická veřejnost v podstatě k velmi opatrné shodě, že to nebude ani kladná nula. Jestliže to nebude ani kladná nula, ale půjdeme do záporných čísel, tak minimum propadu daňových příjmů je zhruba 50 mld. korun. Což je částka, která se prostě nedá vyvatovat z nějakých vnitřních polštářků, které by i v tomto vydrancovaném rozpočtu mohly být. Není zájem to řešit. Slibuje se, že se to vyřeší na jaře nějakým novým, zázračně novým způsobem. Dobrá.
Ale dnes kromě celkového rozpočtu budeme hlasovat i o pozměňovacích návrzích a pan ministr ve svém stručném expozé upozornil, že schvalovat pozměňovací návrhy není moudré. Protože se jedná o virtuální čísla, tak i ty návrhy jsou zbilancované virtuálně. Na tom samozřejmě je kus pravdy, jen si člověk říká, proč tedy používáme různý metr na metodicky stejné problémy. Tedy proč návrhy opozice jsou takto apriorně odmítnuty pro třetí hlasování a návrh samotného pana ministra je hodnocený jako k přijetí, jako velmi dobrý, a to jenom proto, že jednal na jakémsi setkání představitelů Senátu o tom, že zvítězí nikoliv sněmovní, ale senátní verze zákona o jednotném inkasním místě, kde je zakomponován onen náš chronický problém, a tedy zdanění hazardu.
Teď se nechci pouštět do rozboru, které řešení je lepší. Víte sami dobře, že když jsme schvalovali sněmovní verzi, že se tam vloudila ne nepodstatná chybička, ale ta byla korigována prostřednictvím zákona o místních poplatcích, a že buď takové, nebo takové zdanění hazardu určitě projde. Ale chtěl bych upozornit především na ten fakt, že pokud toto má být ekonomickým základem pozměňovacích návrhů pana ministra, tak že o tomto návrhu budeme hlasovat až příští týden. Tedy že když pan prezident, pokud projde ta, či ona varianta, sebou opravdu hodně hodí, tak podepíše to někdy v čase vánočním. A teprve tehdy tento zákon nabude platnosti a krátkodobě i účinnosti. Jinými slovy řečeno, nesplňovalo by to ducha zákona o rozpočtových pravidlech, tedy že rozpočet má být schvalován na základě zákonů, které už jsou hotovy, které už jsou ve Sbírce, které už zkrátka platí. Takže je to problém a mám pocit, že by se nemělo takto rozlišovat, aspoň ne metodicky, tímto způsobem rozlišovat mezi pozměňovacími návrhy.
Zkuste se nad tím zamyslet až budete hlasovat. Buď někomu, anebo podle úplně jiného měřítka, a ne to, že jsou to virtuální čísla. Ono upřímně řečeno i pozměňovací návrhy opozice by samozřejmě musely být korigovány vývojem příštího roku, ale určitě by potěšilo potenciální adresáty, ať už jsou to vysoké školy, ať už jsou to sociální služby, ať už jsou to obce, které budou postiženy, a to tvrdě postiženy výpadem daňových příjmů, že se tam zaškrábly nějakou kolonkou ve státním rozpočtu, i když konkrétní kvantitativní plnění samozřejmě bude závislé od příštího roku.
Čili jedna poznámka.
Druhá poznámka, snad ještě méně košatá, souvisí s tím, že schválíme tedy rozpočet. Rozpočet je zákon a na základě tohoto zákona my už nebudeme minimálně nějakou dobu vstupovat do hry a svěříme základní rámec pro správu veřejných financí exekutivě. A exekutiva, pokud se nebude řídit státním rozpočtem v těch číslech, která se dostávají do polohy jiného žánru, nevím jestli by to byl žánr fantasy, nebo žánr magie, nebo žánr mystifikace, ale v každém případě se bude muset rozhodovat jinak. A mně se nelíbí, že by se mělo rozhodovat na základě byrokratické libovůle. Tím spíš, že dosud vládne koncepční chaos, pokud jde o rozpočtovou politiku.
Třetí poznámka souvisí s tím, že tento rozpočet má být naplněním vládního programového prohlášení a jisté strategie konsolidace. Ale možná budete znát ten příběh, je přisuzován Janu Werichovi, takové povídání o tom, jak když umíral starý rabi, tak se u lůžka sešli představitelé židovské obce a žádali si od něj takový ten vzkaz, poslední cennou myšlenku. A říkali: Milý rabi, řekni nám, k jakému moudru jsi dospěl na sklonku svého života. A on jim odpověděl velmi stručně: Všechno je jinak. Takže toto moudro, zdá se, že je v základech tohoto rozpočtu, a bohužel tedy opravdu všechno bude jinak. Je velmi pravděpodobně větší výpadek příjmů. O tom už jsem tady hovořil, že velmi optimistická varianta je 50 mld. korun.
Včera jsme se tu bavili o tom, jak tím, že se aktivněji zapojíme do řešení evropských problémů, tak že bychom mohli zesílit naše dluhové problémy. Je to trošku absurdistán. Já věřím, že kolegům ve vládě vysvětlí pan profesor Klaus, když dorazí na vládu, že půjčovat peníze neznamená zvyšovat dluh a že toto je opravdu o něčem jiném. Připomněl bych jednu jednoduchou pravdu. Devizové rezervy jsou nikoliv na rozpočtovou politiku, ale na měnovou politiku. A dlouhodobě podíl devizových rezerv tohoto státu, aspoň od roku 1993, co existuje, se pohybuje kolem 20 % HDP a to více než bohatě postačovalo na ty problémy, které jsme zatím zažívali, dokonce i v letech měnové krize koncem 90. let nebo v roce 2009. A samozřejmě je na diskusi, a to zcela věcnou diskusi, jestli to období, které nás čeká, by mělo sáhnout tímto směrem, protože jestli historicky třeba byl ten podíl devizových rezerv na 15 procentech, tak aktuálně je na 25. Čili na nadprůměrné úrovni. A je to samozřejmě na diskusi. Ale tím jsem chtěl jenom dokreslit, že někdy vidíme problémy tam, kde nejsou. Toto skutečně není záležitost našeho zadlužení, je to záležitost úplně jiná.***