(9.10 hodin)
(pokračuje Paroubek)
Pro demokracii je nejhorší lhostejnost. Nechceme přece jít stejnou cestou, jakou v minulosti šel před listopadem 89 bývalý režim. Z prvků přímé demokracie toho mnoho v naší legislativě zatím uplatněno není. Již rok a půl máme v platnosti zákon o krajském referendu a jsem hrdý na to, že jsem se na jeho prosazení podílel. Zatím jej neuplatnil jediný kraj. Prý až při krajských volbách, tedy víceméně jako marketingový trik.
Ústava republiky předpokládá přijetí zákona o obecném referendu. Pravice, především pak ODS, přijetí tohoto zákona dokázala dlouhá léta efektivně zabraňovat. Nechápu proč. My přece nemáme neblahé historické zkušenosti s referendem jako sousední Německo, kdy se referendum stalo nástrojem upevnění nacistické diktatury. Je to projev nedůvěry občanům republiky.
Spíše bych se díval, pokud jde o příklady v této souvislosti, na zkušenosti páté Francouzské republiky, kdy zejména velký konzervativní státník Charles de Gaulle dokázal všelidové hlasování, referendum, využívat velmi dobře a účinně a v zájmu země. A na základě výsledků jednoho takového referenda po více než jedenácti letech v čele Francie skončil. Odešel v roce 1969, jeho prezidentský mandát by skončil až v roce 1972. Sám díky referendu pochopil, že už nemá své zemi co dát. Všechna referenda do té doby, která vyhlásil, de Gaulle vyhrál.
Nepochybuji o tom, dámy a pánové, že časem si zájem lidí vynutí přímou volbu hejtmanů a postupně i starostů. Lidé prostě budou chtít mít větší vliv na rozhodování svých obcí či regionů a samozřejmě celého státu.
Nechápu také postupy své bývalé strany v této souvislosti, tedy při schválení tohoto ústavního zákona. Nedávno jsem tvrdě kritizoval vládu za její návrh na vytvoření sinekury pro Radka Johna. Sociální demokracie dnes hovoří o potřebě změnit některé pravomoci prezidenta v souvislosti s prezidentskou volbou. Ústavněprávní logiku to ovšem příliš nemá. Přímo zvolený prezident, tedy prezident zvolený většinou všech občanů, má mít podle těchto návrhů nižší pravomoci, jak návrhům sociální demokracie rozumím. Nechápu to. Chápu, že není úplně dobře, aby prezident sám jmenoval členy Rady České národní banky, ale dovedu s tím žít. Kromě někdy poněkud zábavných či extravagantních výroků některých těchto centrálních bankéřů, které se objevují v médiích, mě v činnosti České národní banky nic neuráží. Koneckonců i včerejší vystoupení guvernéra České národní banky tady bylo velmi kvalifikované. Česká národní banka se musí chovat v určité logice a v rámci hlavního proudu evropského ekonomického a politického myšlení, byť si nepochybně většina z centrálních bankéřů myslí osobně něco zcela jiného.
To prioritní, co teď vidím, je však přijetí tohoto ústavního zákona. Korekce role prezidenta v ústavě může proběhnout při její poněkud komplexnější změně například v průběhu příštího volebního období.
Podobné argumenty bych mohl vznést i k dalším pozměňovacím návrhům sociální demokracie. Opakuji - pro mě je prioritní mít prezidentskou volbu přímou. Zase na druhé straně vláda by také mohla být vstřícnější k návrhům opozice nebo její části.
Dámy a pánové, Spojené státy mají ústavu velmi stručnou platnou dvě a čtvrt století, s řadou dodatků a se dvěma tisíci výkladových stran. Myslet si, že všechny diskrepance mezi mocí výkonnou, zákonodárnou a soudní vyřešíme v našich podmínkách precizací ústavy, je mírně řečeno naivní a ve svých důsledcích neužitečné.
Dámy a pánové, přímou volbou by hlava státu získala poněkud silnější mandát nejen v České republice, ale i vůči zahraničním partnerům. Připomínám, že v řadě evropských států včetně našich nejbližších sousedů - Slovensko, Rakousko, Polsko - již z těchto důvodů přímou volbu prezidenta přijali dříve. Proto já podpořím vládní návrh ústavního zákona.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní prosím o slovo pana poslance Vojtěcha Filipa. (V sále je příliš hlučno.)
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, paní předsedkyně. Členové vlády, paní a pánové, dovolte mi, abych v rozpravě ve třetím čtení přečetl legislativně technické úpravy, které je nutné uvést, aby byly jednotlivé návrhy, které jsem podal písemně ve čtvrtek a které za mne při mé páteční nepřítomnosti předložil Poslanecké sněmovně pan kolega Pavel Kováčik.
V návrhu B.1 v článku 29 odstavec 3 chybí podmět ve větě. Článek 29 je o kompetenci Poslanecké sněmovny, respektive Parlamentu, a protože Parlament se skládá ze dvou komor, musíme uvést, kdo volí prezidenta a viceprezidenta NKÚ. Čili v článku 29 odstavec 3 by začínala věta "Poslanecká sněmovna", čili "Poslanecká sněmovna volí prezidenta a viceprezidenta NKÚ."
V návrhu B.3 se omlouvám za překlep v psaném textu. Jde o článek 62 písmeno j), nikoli písmeno i). Samozřejmě nemíním brát prezidentovi právo podepisovat zákony. To je samozřejmě součást. Ale jedná se mi opět - souvisí to s článkem 29 - o Nejvyšší kontrolní úřad a jsem přesvědčen právě z pozice evropské zkušenosti například Dánska, Lucemburska, Francie, ale i Švédska či Velké Británie, kdy Nejvyšší kontrolní úřad, respektive účetní dvory jsou zařízením zákonodárné moci nebo jsou nezávislým kontrolním úřadem zákonodárné moci na kontrolu exekutivy, a podle mého soudu podpis prezidenta republiky v tomto ohledu je zásah výkonné moci do kontrolních úřadů, tedy do moci, která náleží Parlamentu vůči exekutivě. Tedy se má jednat o článek 62 písmeno j), nikoli písmeno i). Je to chyba v psaní.
Třetí návrh je samozřejmě otázka jenom doplnění článku 66 ústavy, to znamená ty jednotlivé návrhy, které budou odhlasovány, by se promítly do článku 66. A to jsem v důvodové zprávě, kterou jsem tady nechával kolegu Kováčikovi, nezaznamenal.
Nehlasovatelný je návrh B.5, protože jde o redakční úpravu, která souvisí s tím, co jsem říkal předtím. To znamená, pokud by nějaký návrh byl prohlasován, tak se samozřejmě přeznačí jednotlivé odstavce toho paragrafu, respektive článku 62, respektive 63 Ústavy České republiky.
Dovolte mi uvést krátké odůvodnění svých návrhů, které jsem nemohl v pátek uvést. Nezdržím vás.
Principem, který uvádíme v našich pozměňovacích návrzích k novele Ústavy České republiky, je jednoduchá úvaha, a to zachování parlamentního charakteru České republiky bez jakéhokoliv plíživého momentu přechodu našeho systému k systému prezidentskému. To znamená jasné vymezení kompetencí Poslanecké sněmovny, Senátu, prezidenta republiky, a to i ve chvíli, kdy prezident bude volen přímo. Vnímáme přímou volbu prezidenta jako jeden z prvků přímé demokracie, ovšem jako mnohem menší prvek nebo prvek s nižší hodnotou, než je například obecné referendum nebo referendum konané mezi občany k určité otázce.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Promiňte, pane poslanče. Dámy a pánové, já vás všechny žádám, abyste věnovali pozornost tomu, komu jsem udělila slovo. Všichni ostatní, prosím, běžte řešit ostatní záležitosti, které se netýkají projednávání tohoto bodu, mimo jednací sál. ***