(21.10 hodin)
Poslanec Jiří Paroubek: Dámy a pánové, především mi dovolte, abych ocenil tu velmi dobrou debatu, která tady probíhá. Myslím, že i pro mě je to zajímavé, do jaké míry dochází v médiích ke zkreslení toho, co je vydáváno za názory jednotlivých politických stran.
Druhá věc, kterou bych chtěl říci - chtěl bych ocenit návrh pana předsedy klubu ODS Stanjury, který umožnil, abych vůbec tady mohl mluvit. Myslím, že je to demokratické. A stejně tak mě trošku mrzí stanovisko podstatné části opozice, která často hovoří o tom, že je potřeba diskutovat, a pak pro diskusi nehlasuje. Takže možná, že mé vystoupení by asi nebyla taková škoda, kdybyste nevyslechli, ale já si myslím, že je mou povinností, abych tady nějaké myšlenky také řekl.
Za další, co jsem chtěl říci, že i pro vládu to budiž poučením, že k takovéto debatě může přistoupit, a je škoda, že k tomu nepřistoupila předtím, než pan premiér a ministr zahraničí jeli na ten mimořádný sumit Evropské unie. Domnívám se, že by to bylo užitečné. Nenastalo by, jak ukazuje dnešek, žádné obludárium, žádný Avatar. Ta debata je myslím velmi dobrá a vyvážená.
Před týdnem se 26 členských zemí Evropské unie včetně České republiky - bez Velké Británie - dohodlo na sumitu v Bruselu o významných smluvních úpravách integračního procesu. Krátce nato jsem se dozvěděl od pana premiéra, že se uvidí, protože on vlastně neví, jak to všechno bude. Tak trošku chápu, když dneska slyším vystoupení vládních poslanců, která jsou velmi různorodá, co tím myslel. Do toho vstoupil pan prezident se svými zkušenostmi z měnové odluky z politické prehistorie v roce 1993. Slovní exhibice pana prezidenta vyvrcholily včera, když se nabídl, že uskuteční likvidaci eura. Naštěstí finanční trhy našeho pana prezidenta vážně neberou. Kdyby to ovšem řekl prezident Sarkozy, kancléřka Merkelová nebo včera premiér Cameron, eurem by to silně otřáslo a možná by se již nevzpamatovalo.
Naše země je už nějakou dobu v jisté mezinárodní izolaci, aspoň podle mého názoru. Nebýt plánů na rozšíření Temelína, nikdo ve světě a v Evropě by se s námi moc nebavil. Hlavní aktéři české zahraniční politiky, Hrad, Strakovka i Černín, zahraniční politiku podle mého názoru jen simulují. Je potřeba se nepropadnout do úplné izolace. Dělat chytrou horákyni dlouhodobě není možné. Konečně i Velká Británie - jak jsem sledoval včerejší debatu v Dolní sněmovně, byla opravdu zábavná a výživná. Chtěl bych poznamenat, že i britská vláda při neúčasti svého koaličního místopředsedy vlády Clegga, lídra liberálních demokratů, musím říci, že i ten premiér Cameron zažil určitý myšlenkový posun a jasně se vyjádřil pro euro.
Pan premiér Nečas má sice jistě pravdu, že nemáme přesnou představu o obsahu smlouvy, smluvního ujednání. Víme, že to bude nějakých 90 miliard korun půjčky pro Mezinárodní měnový fond. Ale všichni přece víme, o co tady jde. Jde o budoucnost eura a velmi pravděpodobně o budoucnost Evropské unie. Ekonomiky na jihu Evropy jsou v ohrožení. Upřímně, pokud by Řecko, Portugalsko padly, nebyl by to asi velký problém, pokud by tedy k tomu nedejbože došlo. Větší problém by bylo pochopitelně Španělsko. No ale pokud jde o Itálii, o třetí největší ekonomiku Evropy, tak to už by byl velký problém - tedy ekonomiku Evropské unie, abych byl přesný. Výše úroků v těch předchozích dnech italských cenných papírů je zase přes 7 %. Proč? Protože jsme zažili nejasný výsledek sumitu minulý týden.
Objevují se predikce v jednotlivých zemích. Četl jsem francouzské predikce, kde jeden think tank se vyjádřil, že pád eura a znovuzavedení franku bude znamenat další statisíce nezaměstnaných a propad ekonomiky této země. A totéž by se týkalo naší ekonomiky. Osobně se domnívám, vzhledem k tomu, že se jedná o naprosto proexportně zaměřenou ekonomiku - export je v současné době vlastně jediným zdrojem růstu hrubého domácího produktu, pokud to ještě vůbec i v tom druhém čtvrtletí platí. Je to podobné jako na přelomu dvacátých třicátých let, kdy československá ekonomika byla rovněž silně proexportně zaměřená a krize, velká krize jí dala obrovskou ránu. Chci připomenout jenom ty důsledky - velice stručně: sociální napětí, sociální důsledky, politické důsledky. Rozpad země, to určitě u unitárního státu, jakým Česká republika je, nehrozí. Nicméně totalitní režim, který byl nastolen v našem okolí od roku 1933, u nás od roku 1939, vlastně trval dalších šedesát let, byť v jiných podobách a s malými přestávkami.
Těch 90 miliard korun - samozřejmě, že je nepříjemné tyto peníze vydat, ale myslím si, že nemá pravdu pan předseda klubu Věcí veřejných Bárta, pokud hovoří o těchto penězích jako o penězích, které mají souvislost s výstavbou nějaké dálnice. To jsou prostě peníze z jiného šuplete. Nelze prostě srovnávat knedlíky s bramborami. Ne hrušky s jablky, ale knedlíky s bramborami. To jsou jiné peníze.
Chtěl bych připomenout jeden argument, který tady nepadl. Protože jsem byl u těch věcí přítomen, tak mám ta čísla poměrně stále v paměti. My jsme získali na konci roku 2005 pro evropskou finanční perspektivu let 2007 až 2013 30 miliard korun (?). To tehdy v tom kurzu, který byl, eura a koruny, bylo 900 miliard korun. Dneska je to nějakých 760, 770 miliard korun. Bylo to nejvíc na jednoho obyvatele ze všech zemí Evropské unie. Je potřeba takto uvažovat. Samozřejmě ta finanční perspektiva nás také něco stojí. Možná že je to 220, 230 miliard, ale to saldo, pokud budeme umět ty peníze vyčerpat - bohužel o tom trošku pochybuji - je velice úctyhodné. To jsou prostě příjmy toho projektu. A samozřejmě někdy jsou i výdaje. To se může stát, tak je to u všeho. Ty peníze jsme mohli použít a používáme na zvelebení země. Je to tak jenom dobře. Ztratit, dámy a pánové - mluvíme o 90 miliardách korun - můžeme mnohem víc než těch 90 miliard.
Jde nám, jde mně, jde nám, jak tady slyším ze všech stran, o národní zájem. Každý jej definujeme trošku jinak, to je přirozené, to je pochopitelné u jednotlivých politických stran. V čem se shodujeme: je potřeba zajistit stabilitu pro naši zemi, udržení významné části sociálního státu - dodávám já - a všichni se shodujeme na tom, že potřebujeme práci pro lidi, aby spíše klesala nezaměstnanost, nežli aby stoupala.
Půjčka Mezinárodního měnového fondu. Já bych přece jen nebyl tak optimistický jako ti, kteří pro ni plédují, stejně tak jako já, přece jenom je potřeba mluvit pravdu, úplnou pravdu. Také o ty peníze můžeme přijít, to je zřejmé. Ale ve skutečnosti tato půjčka žádnou reálnou alternativu nemá. O tom jsem přesvědčen. Rozumné vlády klíčových zemí mimo Evropu chtějí Evropské unii pomoci. Protože pokud se Evropa dostane do hospodářského propadu, ten mírný propad určitě hrozí, velmi pravděpodobně, pokud by došlo ke kolapsu toho jižního křídla Evropské unie, tak by se tento propad jenom prohloubil, dosáhl by poměrně vysokých čísel. ***