(20.10 hodin)
(pokračuje Bauer)
Druhá věc je spíše poznámka na vystoupení pana předsedy Sobotky. Takže prostřednictvím paní předsedající, já rozumím tomu, že rozhodování o evropských záležitostech je relativně složitá a nepřeberná materie. Nicméně považuji za opravdu velikou, možná i osobní a tragickou chybu, pokud se na evropské záležitosti díváme pouze prostřednictvím té optiky má dáti nebo dal. To znamená, tolik jsme odvedli někam, dostáváme daleko více, a proto bychom se měli nějak chovat. Je to samozřejmě jedno z kritérií, jakým způsobem se chovat. Nicméně čím více o tom, pane předsedo Sobotko prostřednictvím paní předsedající, budete mluvit, tím zužujete manévrovací prostor a dostáváte do velice špatné pozice Českou republiku. Já to považuji za vaši velikou osobní a tragickou chybu, protože takto se nedá vyjednávat.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, upozorňuji vás na čas.
Poslanec Jan Bauer: Poslední poznámka. Možná, že -
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, byl jste přihlášen k faktické poznámce, je mi líto.
Byl přihlášen pan poslanec Stanjura. Omlouvám se, dáváte přednost panu premiérovi. Prosím, pan premiér vystoupí.- Prosím, s faktickou ještě vystoupí před místopředseda Zaorálek. Pouštím vám stopky.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já tady potvrzuju to, že jsem měl špatnou informaci, že pan premiér se nezúčastní toho jednání Evropské rady, a je pravda, že jsem to dneska tady nahlas řekl. Za to se omlouvám, to si myslím, že by bylo ode mě skutečně korektní. (Potlesk z řad koalice.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Prosím, předávám už slovo panu premiérovi.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dovolte mi, abych přece jenom zareagoval na několik tezí, které tady zazněly.
V prvé řadě musím říci, že nechápu stýskání, že jednáme o tomto tématu ve večerních hodinách. Je naopak známkou evropského chování, že o tak zásadních věcech se jedná pokud možno večer a přes noc. (Smích a potlesk v řadách koalice.) Čili přesně naopak, my jako Poslanecká sněmovna se chováme velmi evropsky. To za prvé.
Za druhé. Zazněly tady samozřejmě úvahy, které považuji za legitimní, úvahy, které vyústily ve zvolání jednoho z mých předřečníků: "Jsme na palubě, nebo ne?" Já si myslím, že je naší povinností si položit i jinou otázku: "Jsme na palubě Titaniku, nebo ne?" I tak jsme povinni tázat se sami sebe se zodpovědností vůči voličům.
Nyní mi dovolte zareagovat na velmi často znějící názory, které tady formuloval například pan předseda Sobotka, ale i pan místopředseda Zaorálek a někteří další vystupující, kteří tady kritizovali to, že je nezbytné být v takzvaném jádru integrace. Já se naprosto otevřeně táži: Kde je to jádro integrace? Ta integrace má totiž velmi flexibilní rozměry. Vezměme si naprosto logicky - některé státy jsou členy eurozóny, některé státy nejsou členy eurozóny. Některé členské státy jsou v schengenském systému, některé členské státy nejsou v schengenském systému. Některé státy chtějí prohlubovat vnitřní trh a dokončit Single Market Act, některé se tomu brání.
Mimochodem, v rámci jednotného trhu v tuto chvíli funguje pouze, dámy a pánové, 40 % zboží a služeb v Evropě. Tady je obrovský potenciál. Tam by se měla zaměřit evropská politika, do dokončení skutečného, fungujícího vnitřního trhu, když se tady někdo ptal, jaký je ten plán B, kde má být důraz evropské integrace.
Zrovna tak si můžeme položit otázku, když se bavíme o těch integračních jádrech, že jsou tady státy, které berou plnou výši zemědělských dotací, a jsou tady státy, které neberou plnou výši zemědělských dotací. Jsou tady státy, které plně participují na společné zahraniční a bezpečnostní politice Evropské unie, a jsou tady státy, které neparticipují na společné zahraniční a bezpečnostní politice.
Čili tvrzení, že se nám tady šokově, najednou má vytvořit vícerychlostní Evropa, je úsměvné. Vícerychlostní Evropa je každodenní realitou fungování Evropské unie. A já tvrdím, že je to dobře. Že je to správně. Že rozmanitost Evropy, rozmanitost zájmů jednotlivých členských států je v pořádku. Tato bohatost je předností Evropy. A flexibilní geometrie - mnohem více než upjatá a jaksi intelektuálně nikoli osvěžující představa jednoho pevného jádra a jakési periferie - prostě odpovídá realitě. V různých směrech integrace jsou různá jádra a různé periferie. My jsme někde v jádře, v tom nejcentrovanějším jádře, například v oblasti prohlubování vnitřního trhu, někde prostě v tom jádře nejsme. Čili je to flexibilní geometrie v současné podobě Evropské unie. A zaplať pánbůh za ni! Chceme skutečně zglajchšaltovanou, naprosto unifikovanou Evropskou unii, ve které je všechno naprosto stejné a nebere se v potaz rozmanitost zájmů, rozmanitost tradic, rozmanitost politických názorů a historického vývoje jednotlivých členských zemí Evropské unie? Ne! Já si vážím takové Evropské unie a chci v ní být. Jsem člověk, který hlasoval pro vstup do Evropské unie, a vážím si toho, že v sobě dokáže sjednocovat velmi rozmanitý potenciál 27 a doufám od příštího roku 28 evropských národů. Vždyť i uskupení, které postupně tenduje k 30 zemím, ani jinak než ve flexibilní geometrii fungovat nemůže, nemá-li se postupně degenerativním způsobem měnit v podstatě v unifikovaný superstát. Protože o takovou Evropu já skutečně nestojím.
Za další. Já považuji za velmi nutné zdůraznit, že zatím těch několik tezí, které se týkaly vytvoření této mezivládní dohody, jde jednoznačně cestou, která směřuje k fiskální zodpovědnosti. To znamená ke snižování deficitu veřejných financí, ke snižování celkového zadlužení, k vytváření protidluhových brzd v ústavních systémech jednotlivých členských zemí. Chci říci, že vláda České republiky pod mým vedením kráčí tímto směrem bez ohledu na to, jestli podobná mezivládní dohoda existuje, nebo ne. My nepotřebujeme být k této politice tlačeni podobnou mezivládní dohodou. My jsme přesvědčeni, že tato politika je nutná a správná a že je nutné v ní pokračovat bez ohledu na to, zda podobná mezivládní dohoda bude, či nebude uzavřena, bez ohledu na to, zda se k ní Česká republika připojí, nebo nepřipojí.
To, co ale já hodnotím velmi pozitivně, je, že tím ostentativním přihlášením se k této mezivládní dohodě, jejíž text v podstatě téměř nikdo nezná, ale kde přesto těch několik odrážek v podobě základních tezí je, to znamená například teze přihlášení se k vytvoření principu ústavní protidluhové brzdy, že tímto deklaruje sociální demokracie připravenost podpořit v obou komorách Parlamentu takzvanou finanční ústavu, čili tuto protidluhovou brzdu. V tom já vidím velký pokrok, protože ještě před půlrokem se sociální demokracie této myšlence ostentativně vysmívala. A já bych chtěl České straně sociálně demokratické za to poděkovat, protože v tom vidím státotvorný krok, a těším se na spolupráci, na základě které ústavní většinou v obou komorách tuto protidluhovou brzdu, která zabrání jakékoli budoucí nezodpovědné vládě zadlužovat tuto zemi, schválíme.
Děkuji. (Potlesk z řad koalice.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Pan Zaorálek se hlásí - s faktickou poznámkou? Je to tak. Potom pan poslanec Stanjura. Prosím.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Tak to znělo celkem příjemně, až na ten ironický dovětek v závěru. Samozřejmě sociální demokracie, když říká, že ji zajímá tohle téma, že by se toho chtěla účastnit a že to pokládá za důležité, tak to zdaleka nemusí znamenat, že podepisuje každý článek toho, co je z těch možných závěrů, které tam jsou. Já jsem tady řekl, přátelé, že dokážu uvést seznam věcí, které vnímám jako negativní výsledek. Ať je to třeba to, že Británie byla vržena přes palubu, což já pokládám pro Evropu za velké minus, že se nepodařilo udržet jednotu. Ať je to třeba to, že se opustily evropské smlouvy primární a že se vytváří mezivládní dohoda pro 17 plus připojené. To jsou všechno podle mě minusy. A mohl bych pokračovat. A stejně jako významný minus pokládám to, že prostě Evropa při řešení té krize se orientuje pouze na tu takzvanou austerity policy, tedy česky politiku úspor a utahování opasků, a přitom tam vůbec není to, co je pro nás velice důležitá stránka: opatření, která by vedla k reformám, k ekonomickému růstu, k vytváření pracovních míst. To přece opakujeme pořád. Pro nás je to klíčové, a pro mě je tohle veliký nedostatek toho, o čem se na Evropské radě jednalo. V téhle oblasti je to prostě naprosto minimální. Rozumíte, to je jednoduché pravidlo v ekonomice. Představa, že někdo pouhým utahováním opasku nastartuje cestu z krize je přece nesmysl. Vy si můžete utahovat opasky deset let a ekonomicky se nepohnete. Vykonat něco, co způsobí, že Evropa se začne hýbat dopředu, to je bohužel něco jiného. A v tom ten summit provedl, přátelé, zatraceně málo. A to kritizuji! ***