(20.00 hodin)
Poslanec Miroslav Opálka: Děkuji, paní místopředsedkyně. Možná krátkou repliku. Já bych byl rád, než si odpovíme na to, jestli házíme v podpalubí lopatou, nebo jsme na palubě, kdyby se vyjádřil světový finanční kapitál, jak přistoupí k těmto problémům, které v podstatě způsobil on svým chováním. A protože mu to vyhovuje, tak opravdu kapitalizuje zisky a socializuje ztráty. (Slabý potlesk z levé části jednací síně.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. A nyní s přednostním právem vystoupí pan místopředseda Zaorálek. Prosím, máte slovo.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Děkuji. Přeji pěkný večer. Já si uvědomuji, že je pozdě, a budu se snažit nemluvit příliš zevrubně.
Poslední vystoupení pana ministra Kalouska ukázalo, jak ta debata ve Sněmovně může být zajímavá, pokud by byla možná. A možná mohla být zajímavá, už kdyby se konala dříve, jak tady bylo řečeno, před tím měsícem, dvěma měsíci. Protože... (Otáčí se za sebe na členy vlády.)
Já tady bohužel musím poslouchat ten rozhovor za mnou. Je zajímavé poslouchat ministra zahraničí, premiéra a ministra financí, co si říkají o evropské měně. Chápete, to mi nemůže uniknout.
Takže já se domnívám, že by bylo dobré, kdyby ten rozhovor začal dříve, protože možná by se ukázalo, že pan premiér by nemusel v Bruselu říkat, že potřebuje silnější mandát Parlamentu, protože by o něm víc věděl, o tom, co se ve Sněmovně myslí. A mně by se líbilo, kdyby třeba potom měl premiér i silnější mandát a větší sebevědomí k tomu, aby se ozval, když prezident této země někde v sousední zemi řekne, že se nabízí jako dobrovolník pro demontáž evropské společné měny. Mně připadá, že kdybychom se dokázali shodnout na tom, že určité výroky na této úrovni nám škodí, tak by to bylo docela dobré pro začátek. Třeba proto, že nás izolují v Evropě a že nás činí nepříliš srozumitelnými.
Protože jsem se rozhodl, že to zkrátím, tak řeknu to zásadní. Já se domnívám, že představa, že krach eurozóny je něco, co přežijeme snadno, je lichá. Je lichá ze dvou důvodů. Jeden řeknu ten základní politický. Pokud dojde k rozpadu eurozóny, dílem i Unie, tak to bude znamenat, že skončí ta aliance, která vytváří nějakou možnost hledání konsenzu, a Evropa se stane koncertem velmocí. Pokud se tady někdo bojí Německa - sjednoceného, velkého -, tak ta pozice bude prostě horší. Vliv zemí, jako je Rusko, Německo, to všechno bude daleko výraznější ve chvíli, kdy se rozpadne eurozóna, kdy se rozpadne evropská aliance. Takže to je ten politický důvod, proč si myslím, že je to pro nás neštěstí a pro všechny menší země.
A ten ekonomický? Bylo by dobré, aby tady zaznělo proti tomu, co říká prezident, že pokud dojde k té, jak se tomu říká, implozi eurozóny dneska v Evropě, tak to ovlivní všechny státy Evropy bez ohledu na jejich velikost. Takový vývoj bude mít obrovské důsledky sociální, ekonomické i politické. Bude to znamenat kolaps finančního systému, sociální důsledky budou hluboká deprese, nezaměstnanost, bída, nepokoje sociální, extremistická hnutí, mluví se o násilí v těch analýzách, které se píší, těžko kontrolovaný vývoj v celé řadě zemí. Jednotlivá národní hlavní města se budou obviňovat navzájem mezi sebou, budou se vytvářet bariéry mezi nimi a celkově nastane úpadek Evropy. Helmut Schmidt před několika dny řekl v Berlíně, že jsme povinni udělat některé věci a budeme odpovědni, pokud je neuděláme. Mluvil o tom, že pokud nedokážeme dnes udělat některé kroky, tak Evropa se svým významem zmizí z mapy světa. Je tedy dobré si uvědomit, že žádná země v Evropě neunikne tomu, pokud by došlo k tomu rozpadu. A nechápu, pokud někdo se tváří, že nám to může být jedno.
Navíc to, co si myslím, že zvlášť hrozí v případě rozpadu eurozóny, je to, že to postihne periferní ekonomiky, jak se tomu říká, a nejenom ty jižní, jak se většinou myslí - Řecko, Portugalsko, Španělsko -, ale dneska se přece mluví o tom, že to postihne střední a východní Evropu. Já vás upozorňuji na článek Roubiniho, toho známého proroka, který řekl: Střed a východ Evropy, střezte se toho, že se nezdaří to vzkříšení Evropy, protože vy budete ti, kteří budete první postiženi. Protože ty bohaté země toho evropského středu jsou samozřejmě schopny díky kondici, kterou mají, díky infrastruktuře, obrovským aktivům, tak jsou schopny samozřejmě zvládnout tu situaci vždycky lépe než my. My jsme se vlastně ještě nevyhrabali z toho, my jsme stále ještě postkomunistické země, daleko zranitelnější, odkázané na export často právě do těch zemí té bohaté Evropy. Takže představa, že se nás to netýká, že můžeme zůstat bokem, ta je pro mě nepochopitelná.
Co se týče toho, co se odehrálo teď na sumitu Evropské rady, tak to zjednodušeně řeknu. Mohl bych vám tady říci seznam věcí, které se mi nelíbí na tom výsledku, a stejně tak seznam věcí, které pokládám za určitá pozitiva. Samozřejmě premiér má pravdu, když říká, že to je hodně komplikované a složité. To je přece jasné. Tady je tolik otázek, že na ně asi nikdo není schopen - a to je jisté - v této chvíli odpovědět. Vždyť přece člověka nutně musí napadat, jaká bude vazba této zmiňované mezivládní dohody, smlouvy s Evropským parlamentem, s těmi dosavadními evropskými smlouvami. Tam je přece tisíc otázek, o kterých bychom se tady mohli bavit, a zřejmě už na to v tuto chvíli večer nemá nikdo dostatek sil. Mě ale vadí to základní. Abychom se dohodli na tom, že tento proces, který se tam děje, tak je pro nás nesmírně důležitý, jak dopadne. A pokud se zhatí, tak za to prostě zaplatíme stejně jako ti ostatní. (Řečníkův hluboký povzdech.)
Protože tady není dnes asi už večer tolik času, tak bych si přál tady navrhnout alespoň jeden návrh usnesení, který konstatuje to, co mi teď připadá jako takový základní jmenovatel toho, na čem bychom se tady mohli dohodnout. Já bych chtěl navrhnout to, že Poslanecká sněmovna konstatuje, že negativní vývoj eurozóny by ohrozil ekonomiku, pracovní místa i politický vývoj v České republice. Žádáme proto vládu České republiky, aby učinila vše pro konsolidaci eurozóny a stabilizaci evropských institucí.
Přál bych si, aby tyto debaty se tady konaly častěji, aby se konaly v jiných než večerních hodinách, abychom měli šanci si ujasnit, kde vlastně stojíme. Já bych si opravdu přál, aby premiér mohl jet na Evropskou radu a věděl, že za sebou má mandát Parlamentu, o který se může opřít. Mě připadá do budoucna naprosto nešťastné, aby Česká republika nebyla zemí, která má pozici a která působí dojmem někoho, kdo čeká, jak věci dopadnou. Mě připadá, že potřebujeme víc debaty - ne proto, že bychom byli tak vlivní a že by se bez nás Evropa neobešla, ale protože to je něco, co se nás týká, a my si vytváříme vlastně tím, jak se v tom angažujeme, pozici do budoucna. Já pořád předpokládám, že ten scénář nebude ten nejhorší a že prostě Evropa najde způsob, jak do budoucna existovat, a že se rozhoduje o tom, jakou roli v tom Česká republika bude hrát.
Také se hlásím k tomu, vlastně, co tady řekl ministr Kalousek, k tomu heslu, že to, co se odehrává po listopadu 1989, i pro mě je návratem do Evropy. Já bych se nerad tady také tohoto principu vzdával.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. S faktickou poznámkou je připraven pan poslanec Jan Bauer, poté vystoupí pan premiér. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Bauer: Vážené dámy a pánové, já jsem bohužel dnes ráno neměl možnost v rámci přednostního práva vystoupit a reagovat na požadavek pana místopředsedy Zaorálka. Proto bych chtěl spíše vyzvat, že je vhodné přijít sem k tomuto pultíku poté, co si člověk opravdu relativně poctivě prostuduje jednací řád Poslanecké sněmovny, a za druhé, pokud má nějaké aktuální a správné informace. Proto mi připadá slušné, abych tady zareagoval způsobem, že tak jako vždy v podstatě už v mnoha případech jsme vyzvali pana premiéra prostřednictvím výboru pro evropské záležitosti a v kontextu a znění jednacího řádu, aby nás seznámil na jednání výboru, s jakým mandátem odchází na jednání Evropské rady. Pan premiér, přestože to může být kdokoliv ze současné vlády, na to jednání minulý týden ve čtvrtek ráno přišel a my jsme taktéž byli informováni o tom, s jakým mandátem se na jednání Evropské rady odjíždí. Takže bohužel zazněla tady jedna nepravda, za kterou jsem neslyšel omluvu, to znamená, že pan premiér nebyl přítomen na jednání výboru. Není to pravda, je to naopak. ***