(19.30 hodin)
(pokračuje Doktor)
Opakuji svá slova ze začátku. Nejsme pojištěným, jsme pojišťovnou. Pojišťovnou, která řeší záležitost pojistného případu z pojistné matematiky, který z pohledu pojistné matematiky vykazuje již nyní vysokou míru rizika plnění. A mám-li opakovat slova pana předsedy vlády, je zvláštní, jak neuvěřitelně naivně, prvoplánově a studentíkovsky se někteří hlásí se svým ano, když ani neznají podmínky pojistné smlouvy. Každý z vás by byl v takové situaci, kdyby podepsal takovou pojistnou smlouvu, označen za hlupáka. Nechte si každý sám pro sebe své označení. Děkuji. (Potlesk některých poslanců.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Dříve než dám slovo dalším přihlášeným do rozpravy, mám zde nejprve dvě faktické poznámky a poté s přednostním právem. Nejprve vystoupí pan poslanec Jan Hamáček. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Hamáček: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, dámy a pánové, já jsem velmi pečlivě poslouchal jak pana premiéra, tak kolegu Doktora, ale mně v tom vystoupení něco chybělo. Jakkoliv bylo odborně na výši i ideologicky na výši a popsalo situaci viděním pravicových politiků či pravicových dogmat, tak tam scházelo řešení, scházelo tam, jaká je alternativa, jaký je alternativní postup. Nedělat nic? Vyčlenit se z hlavního proudu EU a čekat, jak to dopadne, popřípadě že to za nás vyřeší někdo jiný a my se v tom nebudeme muset angažovat? To přece není řešení! To je řekněme velmi alibistický přístup. Přístup doufání, že to nějak dopadne a my z toho vyjdeme nějak bez poskvrnky.
A příměr s pojišťovnou a pojistníkem nebo pojištěncem, to mi také úplně nesedí. Já si nemyslím, že jsme pojišťovnou. My se přece naší účastí pojišťujeme nebo snažíme se o vyřešení negativních dopadů případného krachu či rozpadu eurozóny, případných dopadů na českou ekonomiku. Pokud někdo zkalkuloval, že závažné problémy eurozóny by pro nás znamenaly pokles HDP řekněme v rozmezí 4 až 8 %, tak to přece není o nějakých imaginárních miliardách, které půjčujeme do Bruselu, to je o desítkách tisíc pracovních míst v ČR! To není o tom, že půjčíme Francouzům, Italům, Řekům na to, aby vyřešili svůj problém. To je o tom, že se snažíme zajistit, aby se nezavíraly fabriky v ČR, aby lidé nemuseli na dlažbu, aby měli práci, aby mohli pracovat. Česká republika je závislá na evropském trhu, závislá na zahraničních investicích, a pokud zahraniční investoři ucítí, že se z toho chceme nějak vymanit, nějak prokličkovat, tak prostě své investice odsud stáhnou a popřípadě umístí jinam.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, vypršel váš čas!
Poslanec Jan Hamáček: Takže je to o pracovních místech, není to o imaginárních miliardách do Bruselu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným k faktické poznámce je pan poslanec Vojtěch Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, paní předsedající. Členové vlády, paní a pánové, já bych docela i panu kolegovi Doktorovi uvěřil, ale to bych musel vidět, že můj návrh, který jsem tady přednesl, podpořilo víc lidí, víc poslanců. A já jsem přece navrhoval na začátku dnešního odpoledního jednání, že před tento bod chceme zařadit bod, kdy ministr financí bude informovat o první půjčce z roku 2009. A opravdu mě mrzí, že to pochopila totální menšina vládní koalice.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dále vystoupí s přednostním právem pan poslanec Bohuslav Sobotka.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji, vážená paní místopředsedkyně. Kolegové, kolegyně, vážená vládo, dovolte mi několik poznámek k informaci, která zde zazněla ze strany pana premiéra.
Víte, že když tady v Poslanecké sněmovně vedeme debatu o vývoji naší ekonomiky, o vývoji státního rozpočtu, my jako opozice vyčítáme vládě, že by mohla dělat víc pro hospodářský růst, tak vládní představitelé, ministr financí a premiér velmi často argumentují jednoduchým způsobem, říkají: "My jsme malá otevřená ekonomika, jsme ekonomika zcela závislá na exportu a podporou domácí poptávky tady žádný hospodářský růst nevyvoláme. Jediná naše šance je růst zahraniční poptávky a ten nezáleží na naší vládě, je to věc trhů, na které exportujeme naše zboží a služby." To je argument, který tady představitelé této vlády velmi často používají pokaždé, když se stočí řeč na hospodářský růst tady u nás doma v ČR a když se stočí řeč na vývoj státního rozpočtu. A myslím si, že je dobré, abychom se k tomuto argumentu, který používá vláda, vrátili, protože naše země je skutečně závislá na exportu. A export z 80 % směřuje do Evropské unie. A drtivá většina exportu z těch 80 % končí v zemích, které nám za něj platí společnou evropskou měnou, eurem. A jestliže se bavíme o věcech, které můžeme ovlivnit, tak nepochybně jako ČR, jako členská země EU, můžeme ovlivnit řešení krize eurozóny. To, co nemůžeme ovlivnit, je orientace našich výrobců a dodavatelů zboží a služeb. Když si uvědomíme, že náš export do Číny, Indie a Brazílie dohromady tvoří něco kolem 3 %, a jestliže si řekneme, fajn, máme vysokou závislost na EU, je potřeba s tím něco udělat, abychom do budoucna tak závislí nebyli, tak potrvá léta a budou se muset příští vlády a naši podnikatelé hodně snažit, aby z 3 % možná za pár let udělali šest nebo sedm. Ale i za deset let klíčovým teritoriem, kam naši podnikatelé a zaměstnavatelé budou vyvážet své zboží a služby, bude EU a bude eurozóna.
Platí tedy, že náš hospodářský růst je z největší míry závislý právě na situaci v EU a eurozóně. To, co se tam děje, není nějaký vnější zahraniční problém. To, co se tam děje, je ve skutečnosti také náš problém, protože na tom, jestli se stabilizuje eurozóna, jestliže zvládne tuto krizi, na tom, co bude s eurem, na tom, jak budou fungovat banky v eurozóně, jestli budou půjčovat, jestli se nezastaví tamní ekonomika, tak na tom všem závisí naše pracovní místa, náš hospodářský růst a naše daňové příjmy a koneckonců také schodek našeho státního rozpočtu a naše dluhy, protože pokud naše ekonomika neporoste v důsledku krize eurozóny, pokud krize bude trvat příliš dlouho, tak budou lidé propouštěni, firmy ani poplatníci nebudou platit daně, státní rozpočet se propadne do větších schodků. Koneckonců jsme to tady zažili v roce 2009, bylo to přes 220 miliard deficitu veřejných rozpočtů a dluhy budeme muset platit z našich finančních prostředků. Čili ty dluhy tady vzniknou. Pokud bude pokračovat krize eurozóny, tak se naše země do velkých dluhů v příštích letech bude propadat.
Já myslím, že ta závislost je zcela zřejmá. Teď tady nevedeme debatu o nějakém imaginárním zahraničí, o nějaké teorii, vedeme tady debatu o tom, jak my tady jako ČR můžeme ovlivnit vnější podmínky, které sahají na naše pracovní místa a sahají na prosperitu našeho hospodářství. Já myslím, že tady musíme vést debatu o tom, co je národní zájem naší země. My jsme tady od toho. Jsme členové národního Parlamentu, Poslanecké sněmovny, volí nás občané ČR a jsme tady také od toho, abychom permanentně posuzovali, jaký je nejlepší národní zájem naší země.
Když se k tomu mám vyjádřit, tak se musím alespoň na chvíli vrátit k roku 2004. My jsme v roce 2004 vstoupili do EU. Předtím bylo referendum. V tomto referendu velká většina našich občanů hlasovala pro vstup do EU a já jsem přesvědčen o tom, že to bylo správné strategické rozhodnutí. Nejenom proto, že pro ČR to mělo řadu pozitivních dopadů z hlediska její legislativy, z hlediska našeho vlivu na to, co se dneska vlastně ve světě a v Evropě děje, ale ono to samozřejmě mělo velký vliv na náš sociální a ekonomický vzestup. Pokud se podíváme na zlom, který nastal z hlediska hospodářského růstu, z hlediska přílivu přímých zahraničních investic, tak přece tím zlomem byl vstup do EU. Tohle nikdo nezpochybňuje a nemůže to zpochybnit. A opět odkazuji na argumenty pravice. Když jsme tady v letech 2002 až 2006 vedli polemiky tehdy z pozice vládní strany o naší hospodářské politice, tak to byli poslanci ODS, kteří na tomto místě vystupovali a říkali, no, nechlubte se tím ekonomickým růstem, vy s tím nemáte nic společného. Ekonomický růst se dostavil proto, že jsme vstoupili do EU. ***