(19.10 hodin)
(pokračuje Nečas)
Za zcela zásadní považuji to, že v tuto chvíli není zcela jasné, co bude konkrétním obsahem plánované smlouvy. Proto mě fascinují ony jednoznačné názory, že se k ní máme připojit, přestože její text nikdo nezná. Je to skutečně politická rarita prvního řádu. Kromě společného prohlášení eurozóny, které lze považovat spíše za politickou deklaraci než skutečný právní text, zatím nemáme v ruce žádný návrh, ze kterého by bylo možné vycházet.
Pokud jde o přístup České republiky, budeme se jednání o konkrétní podobě nové smlouvy účastnit a jsme připraveni konzultovat jeho průběh s Parlamentem. Je třeba především vyjasnit následující otázky: Bude pro Českou republiku výhodné se k nové smlouvě ve formátu 17 plus připojit? Které části smlouvy by se vztahovaly na Českou republiku? Jaké závazky a jaká práva budou z takové smlouvy pro Českou republiku vyplývat? Jaká může být úloha unijních institucí v mezivládní smlouvě, která stojí zcela mimo unijní právo? Jak bude zaručena konzistence takové úpravy s unijním právem, a především s fungováním vnitřního trhu? Na všechny tyto otázky budeme muset hledat odpovědi během následujících jednání.
Co se týče hlediska procedurálního, bude nová smlouva vyžadovat parlamentní ratifikaci ve všech zúčastněných zemích. Pokud se Česká republika teoreticky rozhodne pro připojení a nová smlouva bude představovat přesun pravomocí ve smyslu článku 10a Ústavy, a to s vysokou pravděpodobností bude, bude její ratifikace vyžadovat souhlas Parlamentu vyjádřený kvalifikovanou většinou - a chci připomenout, že v souladu s vládním programovým prohlášením je zde závazek vlády nechat podobný dokument ratifikovat referendem.
Přestože dohoda dosažená na Evropské radě není řešením v rámci všech 27 členských států, tedy řešením, které Česká republika preferovala, jsem přesvědčen, že postup České republiky a ostatních členských států, které jako nečlenové eurozóny mají podobnou pozici, byl postupem odpovědným a vzhledem k otazníkům, které jsou s takovou formou mezinárodní smlouvy a jejím obsahem spojeny, jediným možným.
Závěrem k tomuto tématu bych ještě rád zmínil, že součástí prohlášení členských států eurozóny je rovněž výzva adresovaná všem členským státům, tedy i státům, jejichž měnou není euro, aby zvážily do deseti dnů možnost poskytnout prostřednictvím dvoustranných půjček další prostředky až do výše 200 mld. eur Mezinárodnímu měnovému fondu. Vláda o této možnosti intenzivně jedná. Tyto prostředky by měly být případně poskytnuty z devizových rezerv České národní banky, která je ovšem nezávislou institucí. Takové rozhodnutí tedy musí přijmout případně Bankovní rada České národní banky. Případný podíl České republiky by mohl činit až 90 mld. korun, což je, jak jistě uznáte, nikoliv malá částka. Chci také připomenout, že je to tedy v tomto případě částka nikoliv z nějakého veřejného rozpočtu, ale skutečně z rezerv České národní banky a že představuje více než 10 % jejích devizových rezerv. Je proto třeba přistoupit k tomuto kroku odpovědně a zvážit všechna pro a proti. A rozhodně není možné svalovat politickou odpovědnost ze strany vlády na Bankovní radu České národní banky. Nedovedu si představit alibistickou hru, ve které by vláda České republiky sehrála scénku, kdy vyzve národní banku k tomu, aby tuto částku na půjčku poskytla, Bankovní rada to odmítla svým většinovým hlasováním a vláda České republiky by si pilátovsky umyla ruce a řekla: my jsme se chtěli zúčastnit, ale zamítla to Česká národní banka. Chci říci, že vláda pod mým vedením tímto nedůstojným a politicky nelegitimním postupem postupovat nebude. Jestli někdo převezme politickou odpovědnost, bude to vláda České republiky a nebude ji na nikoho alibisticky přenášet.
Na straně jedné tu tedy stojí vládní závazek fiskální odpovědnosti, na straně druhé náš zájem na stabilizaci eurozóny, s níž je naše ekonomika úzce propojena. Čistě teoreticky je možné také jednat o výši případné půjčky. V každém případě bude třeba tento krok ze strany České republiky velmi důkladně zvážit, velmi důkladně analyzovat i některé skutečnosti, například skutečnost, že centrální banky členských zemí eurozóny mají v podobných případech možnost si sáhnout pro likviditu k Evropské centrální bance, čili nemusí sahat do svých rezerv, na rozdíl od členských zemí Evropské unie, které stojí mimo eurozónu, kde tedy musí dojít na rezervy národní banky.
Nyní mi dovolte se krátce vyjádřit k ostatním tématům, jimiž se zabývalo páteční zasedání a která jsou reflektována ve schválených závěrech Evropské rady.
V rámci tématu hospodářská politika členské státy zdůraznily nutnost pokračování strukturálních reforem a úsilí o fiskální konsolidaci s cílem vytvořit podmínky pro návrat k udržitelnému růstu, a napomoci tak ke zvýšení důvěry v krátkodobém horizontu. Zdůrazněna byla potřeba okamžitě přijmout opatření, které má největší potenciál stimulovat růst a tvorbu pracovních míst. Roční analýza růstu pro rok 2012 představená Evropskou komisí minulý měsíc byla členskými státy vyhodnocena jako vynikající základ pro zahájení dalšího takzvaného evropského semestru.
Pokud jde o energetiku, zpráva polského předsednictví ukázala, že bylo dosaženo významného pokroku při naplnění směrů, které Evropská rada stanovila v únoru letošního roku. Ty se týkají dokončení vnitřního trhu do roku 2014, zvyšování energetické účinnosti, rozvoje infrastruktury a zajišťování důsledného a soudržného postupu v rámci vnějších vztahů Evropské unie. Pokroku bylo rovněž dosaženo v prověřování bezpečnosti jaderných elektráren.
Posledním důležitým tématem bylo rozšíření Evropské unie. Jak jste jistě všichni zaznamenali, na okraji zasedání Evropské rady byla podepsána přístupová smlouva s Chorvatskem. V kontextu rozšiřování Evropské unie v regionu západního Balkánu jde v tomto směru skutečně o historický moment. Další pokrok v rozšiřování Unie v oblasti je jednou z priorit české zahraniční politiky. V souladu s názorem Evropské komise jsme se velmi zasazovali o udělení kandidátského statusu Srbsku. Přestože k dohodě na Evropské radě nedošlo, budeme nadále usilovat o to, aby k udělení statusu kandidáta došlo již na březnovém summitu. Co se týče uvažovaného zahájení přístupových rozhovorů s Černou Horou, shodly se členské státy na předběžném termínu v červnu příštího roku.
Kromě rozšíření Evropské unie došlo při jednání krátce i na rozšíření schengenského prostoru. Zde závěry Evropské rady připomínají, že veškeré právní podmínky k přijetí rozhodnutí o přistoupení Bulharska a Rumunska byly splněny. Tímto byl vyslán apel na Radu, aby příslušné rozhodnutí přijala v nejbližším možném termínu.
Dámy a pánové, děkuji vám za pozornost. Toto byl stručný přehled závěrů poslední Evropské rady. Děkuji. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Zahajuji nyní všeobecnou rozpravu. Mám zde několik písemných přihlášek. Nejprve je přihlášen pan poslanec Michal Doktor. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za udělené slovo. Vážený pane předsedo vlády, vážené kolegyně a kolegové, rád bych v úvodu svého hodnocení situace poděkoval panu předsedovi vlády za velmi zdrženlivé stanovisko k věci, která je z mého pohledu nejviditelnější částí projednávání Evropské rady v uvedených datech. Na druhou stranu musím říci, že právě fakt, že o té nejdůležitější a nejvíce viditelné a diskutované části, alespoň v médiích diskutované části, se jednalo ve večerní neoficiální části jednání Rady, a sice na základě aktivity německé kancléřky Merkelové, svědčí o tom, jak to v současné Evropě chodí. Na řádnou proceduru jednání snad z obavy z toho, jak vyzní případný neúspěch, se takový bod, respektive takový akcent, takové návrhy nedostanou a ve večerní neoficiální části, kterou rozhodně v případě neúspěchu, nedohody nelze oficiálně označit jako neúspěch, se tak důležité věci samozřejmě dostanou. ***