(18.40 hodin)
(pokračuje Vaňhová)
Inovovanost a potřebnost navrhované právní úpravy. Návrh zákona o sociálním bydlení představuje návrh zcela nového řešení problematiky sociálního bydlení. Tato problematika nebyla přes veškeré proklamace věcně odpovědných ministerstev doposud legislativně uchopena. Návrh je logicky provázaný s existující právní úpravou, zároveň zahrnuje jen ty zcela nejnutnější instituty, proto je kompaktní a stručný. Poznatky z reality přitom dokazují, že stávající právní úprava, která zahrnuje pouze obecnou povinnost vytvářet v samostatné působnosti obcí podmínky pro uspokojování potřeb bydlení svých občanů, je zcela nedostatečná.
Stále více občanů České republiky se i vlivem nedostupnosti bydlení dostává pod úroveň chudoby, což má strategické negativní dopady na život společnosti jako celku. Právo na přístup k přiměřenému, lidsky důstojnému a udržitelnému bydlení je zásadním sociálním právem každého člověka a k jeho zajištění se český stát smluvně zavázal i na mezinárodněprávní úrovni.
Dovolím si upozornit na to, že návrh zákona je zcela kompatibilní s koncepcí bydlení České republiky do roku 2020, kterou schválila vláda dne 13. července 2011 svým usnesením číslo 524. Představuje shodný praktický přístup k pojmu bydlení, který bez jakýchkoli složitých teoretických definic znamená možnost užívat prostor způsobilý k obývání, možnost uchovat si soukromí a udržovat společenské vztahy a mít právní jistotu užívání. Koncepce bydlení v České republice do roku 2020 výslovně konstatuje, že model finanční výpomoci není s ohledem na vývoj veřejných rozpočtů do budoucna udržitelný. Návrh zákona o sociálním bydlení přesně odráží tento trend, když definuje pomoc povahy nefinanční v podobě specializovaného odborného poradenství a asistence a v podobě zprostředkování či zajištění bydlení, aniž by toto bydlení bylo nájemci poskytováno zadarmo. Názor, že v přístupu k přiměřenému bydlení sehraje zásadnější roli zkvalitnění terénní práce v problémových oblastech, je recyklací ustáleného klišé, rozšířeného přes skutečnost, že finanční prostředky doposud investované do programu terénní sociální práce ve vyloučených lokalitách České republiky žádné zlepšení v integraci sociálně a majetkově nejslabších osob do trhu s nájemním bydlením nepřinesly. Situace se naopak stále zhoršuje.
Závěrem k otázce potřebnosti navrhované právní úpravy sociálního bydlení si dovolím upozornit na skutečnost, že komplexní právní regulace sociálního bydlení nebyla doposud přijata přes více než 15 let trvající debaty o potřebě takovéto právní úpravy. Koncepce bydlení České republiky do roku 2020 žádný záměr příslušných ministerstev připravit takovýto zákon s přesně určeným termínem předložení neobsahuje.
Základní instituce navrhovaného zákona o sociálním bydlení. Ústeckým krajem navrhovaný zákon o sociálním bydlení vyvažuje zájem na přiměřené životní úrovni občanů a zájem na úsporném nakládání s veřejnými prostředky a obsahuje několik zásadních složek. Návrh jako první výslovně zakotvuje právo žádat o pomoc s řešením bytové situace orgány veřejné správy v přenesené působnosti. Návrh zákona vymezuje obě strany právních vztahů, které budou při jeho aplikaci v praxi vznikat. Jednak vymezuje okruh osob, kterých se pomoc orgánů veřejné správy na úseku bydlení bude týkat, kterými jsou osoby nacházející se v hmotné nouzi ve smyslu zákona o pomoci v hmotné nouzi, které neuspěly ve snaze uspokojit své bytové potřeby svépomocí. Druhou stranu v režimu zákona o sociálním bydlení představují orgány veřejné správy, které budou pomoc dle zákona ve své přenesené působnosti poskytovat. Jedná se o Ministerstvo práce a sociálních věcí, krajský úřad a obecní úřady obcí s rozšířenou působností ve smyslu zákona číslo 314/2002 Sb. Tyto obce takzvaného třetího stupně, nazývané malé okresy, představují přijatelný kompromis mezi potřebou oprávněných osob - zájem zůstat bydlet v určité oblasti - a reálnými možnostmi obcí při zprostředkování či poskytování sociálního bydlení, přičemž jsou stále relativně blízko občanovi.
Pomoc v režimu zákona zahrnuje tři formy. Za prvé specializované poradenství a asistenci při realizaci práva na přístup k přiměřenému bydlení, za druhé zprostředkování možnosti uzavřít nájemní smlouvu k bytu či nemovitosti určené k trvalému bydlení v režimu sociálního bydlení a konečně za třetí přímé uzavření takové nájemní smlouvy v případě, že je stát zastupovaný příslušným orgánem veřejné správy má k dispozici. Na první formu pomoci má každá osoba splňující další zákonem nastavená kritéria právní nárok. Na další dvě formy pomoci není dle návrhu zákona právní nárok. Činnost, která bude obsahem všech tří forem pomoci, nevyžaduje žádná další, nová, návrhem zákona o sociálním bydlení speciálně formulované oprávnění. Poskytování všech tří forem pomoci je dle návrhu zákona do určité nezbytné míry formalizováno, každý žadatel o pomoc v režimu zákona tak bude mít v ruce písemné sdělení o tom, jak bylo s jeho žádostí naloženo.
Žadatelé o pomoc v oblasti bydlení a příslušné obecní úřady obcí s rozšířenou působností jsou k sobě dle návrhu vázány principem místní příslušnosti. Oprávněné osoby budou podávat žádost o poskytnutí pomoci u úřadu místně příslušného podle místa svého trvalého pobytu, což zdůrazňuje vazbu mezi lokálními orgány veřejné správy a jejich spádovými občany.
Výslovně nedefinovanou skupinou fyzických i právnických osob, které ovšem budou do realizace zákona přirozeně zapojeny, jsou různorodé subjekty, které budou poskytovat možnost bydlení v bytech a nemovitostech ve svém vlastnictví. Z návrhu zákona jasně vyplývá, že původcem bydlení mohou být subjekty široké množiny, ať již neziskové organizace nebo podnikatelské subjekty, obce v samostatné působnosti či stát jednající prostřednictvím příslušných správních úřadů.
Povinnost tvořit bytový fond je zakotvena do přenesené působnosti obecních úřadů s rozšířenou působností a jediním ze smyslů navrhovaného zákona o sociálním bydlení je výslovně založení odpovědnosti státu za vytváření příležitosti bydlení pro sociálně a ekonomicky nejslabší obyvatele. Obecní bytový fond spravovaný a alokovaný nájemcům obcemi v samostatné působnosti zůstává navrhovanou právní úpravou nedotčen. Návrh pouze výslovně doplňuje odpovědnost státu za vytváření bytového fondu pro účely sociálního bydlení realizovanou skrze lokální orgány veřejné správy.
Podklad pro individuální řešení specifických situací vytváří návrh zákona ustanovením, že konkrétní formu pomoci volí obecní úřad obce s rozšířenou působností na základě analýzy situace každého žadatele o pomoc a reálných možností dostupných k jejímu řešení. Orgány příslušné podle návrhu zákona jsou tak povinny posuzovat možnou pomoc vždy dle okolností konkrétního případu, tedy mimo jiné přizpůsobovat poskytované byty přiměřeně potřebám konkrétního žadatele. Jako jednoznačná limitující kritéria je pouze vyloučeno, aby poskytnutí pomoci bylo podmiňováno předchozí bezúhonností žadatele či jeho bezdlužností. Všechny ostatní významné okolnosti - zdravotní stav, věk, nezletilé děti - bude odpovědný správní orgán brát v potaz při individuálním vyhodnocení situace každého žadatele. ***