(11.30 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Kolega Filip tady předkládal v roce 2005 za vlády Jiřího Paroubka podobný návrh, který byl v souladu s volebními programy nejen sociální demokracie, ale tuším, že tehdy i Strana zelených snad k tomu měla vstřícný postoj. Opět zafungoval koaliční chomout. Takže jsem tehdy nepochodili. Abych ten výčet, reminiscenci těch návrhů uzavřel, tak za naši stranu jsem tady stál já v roce 2008, to bylo za vlády Miroslava Topolánka, tehdy ty hlasovací poměry už nebyly tak příznivé a musím si trošičku postesknout, protože kolegové ze sociální demokracie už neměli ten koaliční chomout, mohli se postavit statečněji k těmto návrhům, které se zas principiálně od těch nelišily, bohužel, pro tento náš návrh nehlasovali ani někteří z nich.
Jak se říká, půjčka za oplátku. My dneska budeme pro jejich návrh hlasovat. My tohle to vrtění taktické nemáme zapotřebí. My si skutečně myslíme, že je to zásadní věc a je nám vcelku jedno, kdo to navrhuje. Když to navrhoval ještě ve staré struktuře federální republiky česko-slovenské ministr Kočárník, který v té době rozhodně nebyl členem komunistické strany, tak jsme to také podpořili. Ten zákon tehdy dokonce prošel. Autorita pana ministra Kočárníka byla velká, ale ztroskotalo to na tom, že při transformaci daňového systému do České republiky, vzpomínáte si, že v roce 1993 se zásadním způsobem přeoral daňový systém, tak tato právní norma neproklouzla do těch defederalizovaných časů, tedy v roce 1993 už bohužel neexistovala.
Tím jsem chtěl jenom dokumentovat to, že ty snahy mohou skutečně přicházet z různých stran a že je vítáme, pokud jsou myšleny upřímně a pokud je tady vůle nad tím aspoň diskutovat.
Tento návrh, který je teď na stole, je vlastně jakýmsi mixem různých předchozích řešení. Čím se liší od předchozího návrhu, je, že zavádí především povinnost pouze oznámení k majetku a to oznámení se týká jenom vyjmenovaného typu majetku, což je jakýsi vstřícný krok k obavám jednak z agendy a jednak k výhradám i vlády. Já si myslím, že je to jisté taktické ukročení, které lze chápat, protože pokud se tam vyjmenovávají ty klíčové majetky, tak si myslím, že o ně zejména jde. V logické povinnosti oznámení pak na to navazuje instrument majetkového přiznání, který ale už není stanoven jako automatická povinnost, ale podává se pouze v případě výzvy správce daně, což je zase jisté změkčení, které chápeme, že je třeba v této atmosféře asi učinit. Já to chápu a myslím si, že v souvislosti s trestným řízením je to automatická záležitost.
Může být debata o sankční dani. Sankční daň samozřejmě znamená poměrně vysoké zdanění, ale vyhýbání se povinnosti daňové není trestný čin, takže proč mít problém z toho, že se touto sankční daní velmi zatíží samozřejmě ty osoby, o které by se jednalo.
Mezi výhradami vlády, že nejsou dostatečně kvantifikovány ekonomické rozpočtové dopady. Mně to přijde jako nepodstatná výhrada v tom smyslu, že podobně je tady někdy mluveno o majetkových daních jako o přežitku, reliktu, protože vydělávají na sebe tak málo, že ani nezaplatí tu daňovou správu. To je v českých zemích speciálně pravda. Je jenom otázka, jestli toto je argument pro postupné vymizení majetkových daní úplně. Já můžu argumentovat přesně opačně, to znamená, že z toho mně vyplývá závěr, že by se měla zvýšit progrese u majetkových daní, opět jakýsi akt solidarity, jako nástroj, jak by se měly odregulovat skoro až feudální poměry, to znamená ta feudální kumulace majetků, protože pokud by každý hospodařil s majetkem, zejména s tím, který si sám zaslouží, tak to vypadá jinak, než když dědicové velkých majetků už v podstatě ani necítí potřebu, natož povinnost pracovat pro blaho společnosti. Čili ty fiskální dopady by se změnily v situaci, kdy by se k majetku přistupovalo poněkud jinak a kdy by to nebylo vnímáno jako škodlivý relikt. Určité kvantifikace tam samozřejmě jsou, ale já si myslím, že je to hodně závislé také na tom, jak by byla konečná podoba této daně nastavena.
Debata může být nepochybně k hranici majetku. Když jsem tady včera mluvil o oné výzvě, kterou kolegové ve francouzském a německém parlamentu adresovali svým vládám, tak tam byl majetek, ona solidární majetková daň nastavena na hranici jeden milion eur. A když to přepočtu na naše, tak by to byla hranice nějakých 25 milionů českých, možná že by se to tady našlo, jak se tak dívám po Sněmovně, ale nebojte, jenom byste poctivě doložili, že jste k těm penězům přišli poctivě. Kvůli tomu se vám ta ruka třást na hlasovacím zařízení určitě nemusí.
Pokud jde o některé výhrady typu, že se navrhovatelé dostávají do konfliktu s ústavností, dokonce s Listinou základních práv a svobod, že se sahá na vlastnická práva. Já si myslím, že transparentnost nabytí vlastnictví by měla být zájmem každého vlastníka, že práva mají samozřejmě i své povinnosti a že toto rozhodně se nevlamuje do vlastnických práv. Nežijeme v nějakém divokém východě či západě, kdo si co ukradne, to má. Já si myslím, že v právním státě toto nelze chápat jako zásah do vlastnických práv. Stejně tak konstrukce, že právo na odepření výpovědi blokuje ono vyjádření se k majetku, když dostane státní zástupce podnět v oblasti trestního řízení, mi připadá jako ideová konstrukce, která myslím si snad ani není hodna vlády, že to tam takto napsala.
Celá řada výhrad tady je. Například nepřímá novelizace zákonů upravující daňovou správu. Vezměte si, co jsme prohlasovali na této, popřípadě na minulé schůzi. Vezměte si, jak jsme hasili, řekněme, technické nedopatření, abych to řekl kulantně a eufemisticky, v případně hazardu, když jsme dávali tento problém do různých zákonů, a nevadilo to. A tady jde o věc majetkovou, o věc daňovou. Jestliže řešíme daňovou správu, skutečně si myslíte, že je to takový zločin novelizovat příslušné zákony o územních finančních orgánech? Já se to nedomnívám.
Takže aniž bych tady chtěl dlouho zdržovat - já vím, že hladový poslanec třeba by už nemusel být tak nakloněn tomu, o co vás chci v závěru požádat, čili vydržte to, jistě se oběda dočkáte. Ale zvažte velmi dobře, velmi dobře, jestli chcete být ti, kteří tento návrh, tuto myšlenku zabijí už v prvním čtení. Před očima veřejnosti se z vás stanou ti, kteří se toho kroku prostě bojí. A vy se přece nebojíte! Tak zkuste aspoň diskutovat, zkuste to pustit do druhého čtení, třeba se ty právní a jiné problémy, které se tam možná vyskytují, vyřešit dají. Anebo hlasujte, jak se občas stává v této Sněmovně, tedy na povel, arogantně, nezajímá nás to, my budeme vyprávět lidem o protikorupčních opatřeních dál, ale když je tady reálné protikorupční opatření, tak bohužel. Zamyslete se nad tím. Já myslím, že to na druhé čtení opravdu je, a rád bych si pak v detailu, samozřejmě daleko už věcnějším, o tom s mnohými z vás popovídal. Dejte tomu šanci, uvidíte, že to zas tak strašné nebude. Nebude vás to bolet. Nebojte! Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová To byl pan poslanec Jiří Dolejš. Ptám se, jestli se ještě někdo hlásí. Pan poslanec Bohuslav Sobotka. Prosím.
Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, já samozřejmě jsem povinen vystoupit v rámci diskuse k tomuto návrhu zákona, neboť s tímto tématem koneckonců jsem řadu let spojen tady v Poslanecké sněmovně a opakovaně jsem se snažil jako poslanec i jako poslanec sociální demokracie, jako sociální demokrat, tady prosadit zákon o majetkových přiznáních. ***