(11.30 hodin)
(pokračuje Opálka)
Musím konstatovat, že na výboru pro sociální politiku jsme docela podrobně rozebírali kapitolu 313 Ministerstva práce a sociálních věcí. Byla tam diskuse i z odborné veřejnosti, byli tam i zástupci neziskového sektoru a kritika byla nemalá. Něco už tady dnes zaznělo. Já bych chtěl jenom připomenout to, že od roku 2007 nebyly valorizovány sociální dávky a minimální mzda. Od roku 2007 do roku 2011 činí inflace, předpokládám, 14,1 %. To znamená, že všichni občané, kteří jsou závislí jak na těchto dávkách, tak na minimální mzdě, jsou postiženi tím, že jim reálná kupní síla jejich příjmu poklesla. To je realita těch, kteří jsou na tom žebříčku, a myslím si, že jim není co závidět, nejnižším. Když jsme se bavili o tomto problému, tak mi bylo řečeno, že ministerstvo a vláda v roce 2012 snad počítají s nějakou valorizací, možná 30 korun měsíčně. Ale 30 korun, to je tak jedno procento k životnímu minimu. Kde je těch 14,1 %?
Když jsme se dívali dále na jednotlivé údaje v této rozpočtové kapitole, tak vidíme, že na nezaměstnanost, lépe řečeno v použití prostředků na státní politiku zaměstnanosti, se uvažuje s poklesem. Na druhé straně vidíme kolem nás, že nás postihne zřejmě - já se omlouvám kolegovi Vidímovi, čili nevidíme, ale můžeme sledovat, děkuji, že kolem nás krize asi doutná tak, že musí zasáhnout i naše hospodářství, že zasáhne tedy i zaměstnanost, a my počítáme v rozpočtu s menšími prostředky. Koneckonců rozpočet je celý na vodě a zřejmě se na jaře k němu budeme vracet.
Zastavím se ještě u jedné položky a to je důchodový účet. Je tam plánován propad téměř 40 miliard korun. Víte, mě zaráží ale to, že nikdo ve zdůvodnění neuvede, že to není důsledek demografického vývoje, ten očekáváme až někde kolem roku 2030, ale že je to důsledek toho, že důchodový účet plní funkci záchranného pilíře pro nezaměstnané, protože jenom za devět měsíců v tomto roce odešlo do předčasných důchodů přes 55 tisíc občanů, což je půl jednoho ročníku, a když se podíváme na roky předtím, tak zjistíme, že 250 tisíc předčasných důchodů, to je přesně ten problém, který nám vytváří tento deficit. Mně nejde o to, že bychom neměli umožnit tento režim, ale jestliže tento režim stát svým zákonem umožňuje a občané můžou řešit svoji sociální situaci, tak tedy nesmíme ale říkat, že není důchodový účet udržitelný, ale musíme hledat, jak prostředky do něj dodat. My jsme je tentokrát v rozpočtu dodali deficitem na důchodovém účtu, ale já mám obavu, že bude křik, že důchodový účet se propadá a je třeba zrychlit a ještě utáhnout šrouby. To by bylo nepřesné, nepoctivé a myslím si, že možná i úmyslně zkreslené.
Poslední problém v této kapitole je otázka sociálních služeb. Za náš politický klub KSČM kolegyně Semelová navrhla řešení. Já chci jenom říci, že tento problém se v posledních letech stává evergreenem a že je to problém jakoby uměle vždy vládou Sněmovně podstrčený. Jedná se o značnou částku, která vyvolává ve veřejnosti, a to jak u poskytovatelů, tak u klientů, obrovskou nejistotu, neklid, vyvolává samozřejmě i to, že dostáváme spoustu mailů, telefonů, dopisů a lidé žádají, abychom v této věci učinili nějakou nápravu. Vláda a koaliční poslanci nikdy nehlasovali pro řešení, které bylo v minulých letech předkládáno, ale vždy ten problém jiným způsobem vyřešila. Věřím, že má nachystáno řešení i pro rok 2012.
A poslední věc, kterou bych rád zmínil, je pojištění. Odběhnu od kapitoly Ministerstva práce a sociálních věcí a zaměřil bych se na zdravotnictví. Platba na zdravotní pojištění není standardní pojištění jako majetkové či zodpovědnostní, kde jsou jak nároky na výši plnění od jednotlivých plátců pojistného - je to totiž solidární pojištění, které se týká i těch, kteří nemají příjem a jsou zdraví. Týká se i těch, kteří mají příjem a jsou nemocní. Čili nemůžeme říkat, že jde klasicky o solidaritu zdravých s nemocnými. Zákon v současném znění konzervuje stav, kdy jsme byli všichni zaměstnanci a zaměstnavatelé, a zvýhodňuje fyzické osoby, které mají jiné příjmy než z pracovněprávních vztahů. Mohl bych rozebírat paragrafy zákona o daních z příjmů, ze kterých není odváděno nic, a přitom je to používáno místo zaměstnání jako prostředky na živobytí. Dnes tím nechci zdržovat.
Ale druhý problém, který zdravotní pojištění má, je nízká platba státu za tzv. státního pojištěnce. Je to daleko méně, než je průměrná potřeba dítěte či seniora nebo zdravotně postiženého či nezaměstnaného, za kterého stát neplatí ani tisíc korun. Ale těch tisíc korun je třeba! Hovořil jsem o tom, že v kapitolách není kde brát, ale státní rozpočet může být ještě doplněn prostředky v budoucnu, a to například z dividend akciové společnosti ČEZ, kde má stát vysokou účast. Proto jsem předložil návrh doprovodného usnesení jako dokument číslo 156, kde se snažím, aby Poslanecká sněmovna doporučila vládě - a já věřím, že ve třetím čtení tak učiní - aby stát použil tyto prostředky na zvýšení plateb za státního pojištěnce a stabilizoval tak jak činnost zdravotních pojišťoven, tak poskytovatelů zdravotní péče.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Opálkovi. Slovo má nyní paní kolegyně Kateřina Konečná, po ní je přihlášen pan poslanec Václav Klučka. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Kateřina Konečná: Děkuji, paní předsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych i já přednesla svůj pozměňovací návrh k návrhu státního rozpočtu. Ale dříve, než tak učiním, dovolte mi krátký komentář.
Kapitola Ministerstva životního prostředí - a já chápu, že tato vláda vedená Petrem Nečasem byla první vládou, která neměla o životním prostředí ve své preambuli ani slovo, a tudíž neočekávám, že by kapitole Ministerstva životního prostředí nějak přála, ale kapitola Ministerstva životního prostředí se stává opravdu krutě podfinancovanou, a pokud dneska - a vidíte to v médiích každý den - se bavíme o znečištění ovzduší, o znečištění vod, já nevím, vyvážíme kaly z Ostravska, potřebujeme řešit ekologické zátěže, tak toto všechno by mělo patřit do gesce a kompetencí ministra životního prostředí, ale na řešení této problematiky by prostě měl mít prostředky, které potřebuje. Já se snad ani nebavím o střednědobém výhledu, který doufám nemyslí pan ministr financí vážně, protože kdyby ho vážně myslel, tak pak se budu vážně ptát, na co Ministerstvo životního prostředí s objemem prostředků například na rok 2013 vůbec budeme mít, protože nebude schopno plnit požadavky, které na něj klademe ze strany zákona, a jenom velkou snahou, pílí a úsilím pracovníků Ministerstva životního prostředí a vedením Ministerstva životního prostředí dodneška nedošlo ke kolapsové situaci, kdy by opravdu minimálně základní kontrolní mechanismy, které má ministerstvo mít, nezkolabovaly. ***