(16.30 hodin)
(pokračuje Rath)
Tím skutečně přispíváme jen k tomu, že ta negativní emoce, to naštvání české veřejnosti vůči politické reprezentaci zase o něco stoupne. A protože myslím, že všichni chceme žít v klidné demokratické a sociální demokraté i v prosperující zemi, tak není dobře proti politické reprezentaci takto stavět většinu společnosti.
Já skutečně prosím členy vládní koalice, aby zapátrali ve svých myslích a ve svých duších, trochu zpytovali své svědomí a řekli si, jestli vám to za to stojí, jestli vám pašalík pro pana Johna skutečně stojí za to, že ještě víc naštvete a popudíte podstatnou část lidí v České republice, kterým dnes a denně tvrdíte, že se musí uskromňovat, že musí chápat, že se jim bude dařit hůř, že prostě takový je světa běh. Myslím si, že byste se skutečně měli hluboce zamyslet nad tím, zda kvůli tomuto symbolu této politické korupce, jen abyste uspokojili jednoho koaličního partnera, který předtím tak očividně pohrdal politickými funkcemi, aby teď se do nich zamiloval, jestli vám to skutečně všem stojí za to.
Dámy a pánové, já bych vzpomněl jednu stranu, která tady už není, v této Sněmovně. Já tady nejsem nějak mimořádně dlouho, ale pamatuji, když přišla do Sněmovny, byla to Strana zelených, tady byl před Sněmovnou průvod, měli trička s tím, jak vymetou staré pořádky, jak pohrdají funkcemi, jak pohrdají pašalíky, jak oni jsou novou silou, novým vzduchem, novým větrem, který provětrá zatuchlé parlamentní chodby a sály. Seděli tady v tričkách, byli nadšeni, zářili. Pan Bursík, paní Jacques a další. Tleskali si a byli nadšeni sami ze sebe. Za pár měsíců už tady pan Bursík, tehdy už vlastně se svou partnerkou paní Jacques, bojoval za to, aby získala post místopředsedkyně Sněmovny. Tehdy jsem trošku s nadsázkou a ironií, možná s kyselou nebo hořkou pravdou, chcete-li, říkal, že se asi poučil u pana Topolánka, který si na místo místopředsedkyně Sněmovny dal svoji partnerku a dnes i manželku paní Talmanovou, tak že to panu Bursíkovi bylo líto, takže si tam chtěl posunout svoji partnerku.
Dámy a pánové, tehdy v poslední chvíli tato Sněmovna nakonec paní Jacques, jestli si to dobře pamatuji, neschválila, a ona dokonce pak už dál znovu nekandidovala, když neprošla, protože pochopila, že tu strunu napíná přespříliš, ale ona už byla napnutá víc, ona už praskla. A otázka je, jestli to byla jedna z posledních kapek či jeden z posledních hřebíčků do rakve Strany zelených, strany, která jinak působí v parlamentech řady evropských států včetně Evropského parlamentu. A já osobně skutečně želím, že tady nejsou zástupci strany, která by se specializovala a zaměřovala čistě na ochranu životního prostředí, protože to je skutečně zásadní a vážné téma, kterého se dotýkáme každá strana trochu po svém, ale žádná není tak specializovaná jako Strana zelených. Jenže právě proto, že Strana zelených se tady v této Sněmovně totálně zdiskreditovala právě tím, že úplně něco jiného říkali a úplně něco jiného dělali, navenek nejprve pohrdali funkcemi, a pak se mohli doslova uslintat touhou být ve vládě za každou cenu, dostat se na ten empire, sedět tam, tak prostě své voliče tak naštvali, že prostě propadli, totálně propadli. Prohospodařili svůj veškerý voličský kapitál.
Na jednu stranu bych mohl říci dobře. Na druhou stranu místo zelených se tady objevila strana Věci veřejné. Musím říci po mém soudu a po těch zkušenostech horší politická formace, než byla Strana zelených. Ta aspoň měla jakousi vizi jako prioritu ochranu životního prostředí, tedy věc, která je zásadní a důležitá. Věci veřejné jsem vstoupily pouze jako podnikatelský projekt, takže standardní politické strany byly doplněny firmou, jakousi dceřinkou ABL, která se shodou okolností nastěhovala sem do Poslanecké sněmovny a teď dělá byznys tady. Dobře, je to také zkušenost, zkušenost v podstatě mladé nedospělé demokracie, kde je stále ve společnosti vysoké procento lidí s jakýmsi sentimentem vůči všemu novému, lidí, kteří rádi naskakují na to, že přijde nějaký spasitel a vyřeší za ně všechny problémy, vyvětrá to staré zatuchlé, ty dinosaury. A je zajímavé, jak vždycky je veřejnost pak zklamaná. Prostě jak to prožívá znovu a znovu, že je velké vzepětí, velké naděje, velké očekávání, a pak najednou obrovské zklamání z toho, že zelení, kteří měli být ti, kteří bojují proti tomu establishmentu, přinášejí novinky, nechtějí funkce, bourají zatuchlé pořádky, tak najednou byli zatuchlejší než ti nejzatuchlejší, co tady seděli před nimi.
Úplně totéž dnes vidíme na straně Věci veřejné. Prostě ti, kteří chtěli něco změnit, tak najednou se nejvíce rvou o různé funkce, pašalíky a najednou zapomněli na to, co chtějí. Ono by to bylo dokonce úsměvné, jak jim v tom možná ODS i TOP 09 vlastně pomáhá. Věci veřejné si možná myslí, že je to vlastně jen takový koaliční obchod, prostě my vám nepoložíme koalici nebo něco a vy nám za to dáte pro předsedu trafiku. Ale on je to možná ještě větší rozměr. Myslím, že ve skrytu duše se ODS i TOP 09 směje, až se za břicho popadá, protože mají stejnou zkušenost, jakou jsem já tady popsal, a jasně vidí, jak si Věci veřejné pěkně vykopaly hrob, teď si do něj pan John lehne a vy ho zaházíte. A pan John bude šťastný, že leží v hrobě za nějakých 20 tisíc měsíčně navíc. (Veselost v levé části sálu.) Možná to někomu přijde směšné, ale bohužel je to popis reality, která takto je. ODS se u toho bude tvářit vážně, bude plakat, ždímat kapesník, že je jí moc líto, že pan John politicky zesnul. Samozřejmě budou mít radost, protože se zbavili dalšího konkurenta, a budou si myslet, že možná nějaké hlasy od Věcí veřejných utrhnou.
Dámy a pánové, i my bychom z toho vlastně mohli mít radost a já bych tady nemusel relativně dlouho takto povídat a vysvětlovat vám, co bylo se Stranou zelených a proč si myslím, že je toto chyba, protože v podstatě v našem politickém zájmu je také, a docela se mně líbí, že si Věci veřejné vykopaly hrob a pan John tam leží a teď ho všichni společně zasypeme, vždyť je to vlastně pro nás všechny tady dobře. Ale znovu se vracím na začátek. Víte, já se nechci podílet na tom, že budeme naši společnost takto vodit za nos, že budeme naše spoluobčany takto podvádět a takto urážet. Prostě si myslím, že politické strany by neměly od svých slibů uhýbat, že by své sliby měly držet, zvlášť v situaci, kdy jim nic nebrání, aby je dodržely.
Tady jde o takovou v uvozovkách banalitu jako o jednu politickou trafiku za pár desítek tisíc. Zkuste se nad tím zamyslet a zkuste si říct, zda náklady za tuto transakci, politické náklady, nebudou daleko vyšší než ten droboučký zisk, co z toho vládní koalice může dnes získat.
Děkuji za pozornost. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.) ***