(Jednání pokračovalo v 11.30 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat. Dříve než přistoupíme k dalšímu projednávanému bodu, seznámím vás s právě došlými dalšími omluvami. Omlouvá se pan poslanec Jiří Koskuba z dnešního jednání od 14 hodin z důvodu ústavní pohotovostní služby. Dále se omlouvá předseda vlády Petr Nečas z odpoledního jednání od 16.30 hodin z pracovních důvodů. A konečně se omlouvá pan poslanec Radim Jirout z dnešního jednání od 14.30 hodin. Tolik k dalším omluvám.
My se vrátíme do bodu, který byl před přestávkou uveden. Jde o vládní návrh občanského zákoníku, sněmovní tisk 362, ve třetím čtení. Prosím pana ministra spravedlnosti Jiřího Pospíšila, aby zaujal místo u stolku zpravodajů, a taktéž zvu ke stolku zpravodajů pana poslance Marka Bendu, který je zpravodajem. Obdrželi jste sněmovní tisk 362/3, který obsahuje návrh na zamítnutí a též pozměňovací návrhy.
Otevírám rozpravu. Do ní jsou čtyři přihlášky. Jako první vystoupí pan poslanec Stanislav Grospič. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně a kolegové, vážená vládo, dovolte, abych na závěr před hlasováním o návrhu nového občanského zákoníku shrnul některé základní přístupy, které vedly klub Komunistické strany Čech a Moravy k podání návrhu v rámci druhého čtení na zamítnutí předloženého kodexu soukromého práva.
Občanský zákoník je základním zákonem celého právního řádu, tedy nejen v oblasti práva soukromého, ale i v oblasti veřejnoprávní. Je tomu tak z důvodu, že veřejné právo využívá pojmů a institutů práva občanského jakožto základních stavebních prvků, na jejichž základě je prováděna veřejnoprávní regulace. Je sice zřejmé, že soukromé a veřejné právo se co do cílů, funkcí a metod právní regulace liší, ale na druhou stranu však veřejné právo také využívá instrumentů soukromého práva minimálně i co do pojmosloví a úzce se propojuje. Atrahuje pojmy jako právní subjektivita, způsobilost k právním úkonům, zastoupení definice právních úkonů, vymezení předmětu právních vztahů, smluv, odpovědnosti za škodu apod. Tyto pojmy jsou využívány jak v normách hmotněprávních, tak i procesněprávních. Jakákoli zásadní změna občanského práva se proto nutně promítne nejen do předpisů soukromoprávních, ale de facto zasáhne celý právní řád. (V sále je velmi rušno.)
Dovolil bych si zde první odbočku, která je propojena s pohledem na předloženou novelu v tom smyslu, že se zcela určitě nejedná pouze o kodifikaci práva občanského, ale že nový zákoník, který máme dnes před sebou ve třetím čtení, zcela určitě svými tvůrci aspiruje na kodifikaci celého, nebo alespoň velké části práva soukromého.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane poslanče, promiňte, že vás přeruším. Já požádám kolegy ze všech stran tohoto sálu, aby se buď rozhodli, že budou věnovat pozornost vašemu vystoupení, nebo pokračovat v diskusích, které vedou, ale ne zde, ale v předsálí. Opravdu všechny prosím - jednáme o předloze, která je velmi významná a zaslouží si naši pozornost.
Všem vám děkuji a prosím, pane poslanče, abyste pokračoval.
Poslanec Stanislav Grospič: Děkuji, paní předsedající. Návrh nového občanského zákoníku v řadě aspektů je nekompatibilní, jak je předložen, s platným právem. Podle mého názoru však nemá ani v současné době, kdy Ministerstvo spravedlnosti začalo pracovat na změnovém zákoně, navrhovatel, tedy vláda, ani reálnou představu o skutečném rozsahu změn, které budou následovat v případě přijetí občanského zákoníku.
Chtěl bych zde říci, že lze jednoznačně říci, že nový občanský zákoník povede k podobné změně v právním řádu, kterou Česká republika absolvovala již v roce 1989 a v letech následujících, a to se všemi transformačními náklady, aplikačními i výkladovými pojmy. Je zde však určitý patrný rozdíl. Oproti době po roce 1989 se bude celá řada institutů soukromého práva, která se promítá do návrhu nového občanského zákoníku, diametrálně lišit od platného práva. Zatímco velká novela občanského zákoníku, která byla přijata v roce 1991, co do právní terminologie, právních institutů a jejich obsahu nepředstavovala pro právní řád příliš radikální změnu, předkládaný návrh se zcela záměrně a plánovitě odklání od stávajících konceptů. Zavádí nejen nové instituty a pojmy, ale u řady stávajících institutů mění také jejich podstatu, např. svéprávnost, zastoupení, statusové otázky právnických osob, nová definice věcí v právním smyslu, promlčení, následky vad právních úkonů, zejména neplatnosti, poměr stavby a pozemku, dědické právo, bezdůvodné obohacení, náhrada škody nebo třeba nájem bytu.
Lze polemizovat o tom, že závěr o takzvaných totalitárních právních předpisech, který je obsažen v důvodové zprávě, je v rozporu jak s judikaturou Ústavního soudu, která se dotýká soukromého práva, např. podle nálezů Ústavního soudu, publikovaných pod spisovými značkami 86/95, 20/2005, 75/2004 a dalších, tak paradoxně také s prostým faktem, že (nesrozumitelné) soukromého práva takzvaného sovětského typu v České republice bylo zcela brzdou právního vývoje po roce 1989. Naskýtá se otázka, zda právě tvůrci předmětného zákona v důvodové zprávě nepodlehli příliš ideologickým klišé a neopomněli reálný vývoj v české společnosti.
Neprovedení zprávy o hodnocení dopadu regulace bude mít rovněž určité důsledky. Důvodová zpráva výslovně uvádí, že závěrečná zpráva o hodnocení dopadu regulace nebyla provedena, protože usnesení vlády č. 927 ze dne 22. srpna 2007 stanoví, že se obecné zásady pro zhodnocení dopadu regulace neuplatní na legislativní návrhy, na jejichž přípravě byly zahájeny práce již před listopadem roku 2007. ***