(20.20 hodin)
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji. Paní místopředsedkyně, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, tak jak jsem avizoval ve svém prvním limitujícím vystoupení, nyní se vrátím ke zdravotním službám, ke zdravotnictví, konkrétně k návrhu zákona o specifických zdravotních službách, zamítnutých Senátem, bod 94, sněmovní tisk 407.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, pan ministr zdravotnictví se vyjádřil, že máme jednu třetinu reformy zdravotnictví za sebou a že ve druhé třetině bude upravovat vztahy a činnosti zdravotních pojišťoven a v poslední fázi se bude řešit navýšení úhrady za zdravotní péči ze strany samotných pacientů. Proto bych se rád zeptal pana ministra zdravotnictví, co konkrétně bude součástí této třetí části, protože jsem se domníval, že zvýšení spoluúčasti pacientů již bylo řešeno.
Návrh o specifických zdravotních službách je nepřijatelný z několik hledisek. Záměrem jsou nutné úspory v resortu, nicméně tyto úspory jsou opět za těmi, kteří si úspory dovolit nemohou. Konkrétně již nebude možné z prostředků veřejného zdravotního pojištění hradit léky a prostředky pro zvláštní léčebné účely, u kterých je možný výdej bez lékařského předpisu. Přestanou být hrazeny přípravky pro poruchy s vrozenými vadami metabolismu, klinické enterální výživy a výživy pro alergiky.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, opravdu unikátní je zavedení povinnosti pro pojištěnce, kteří se nezdržují v místě trvalého pobytu, hlásit své zdravotní pojišťovně adresu místa v České republice, kde se zdržují nejčastěji. Opravdu by mě zajímal, pane ministře, důvod pro tuto povinnost. Taktéž jsem přesvědčen, že není správné zrušit povinnost zdravotních pojišťoven uzavírat s veřejnými zdravotními ústavními zařízeními smlouvu o poskytnutí a úhradě zdravotní péče. Mohu rozumět opatřením přijímaným jako nutné úspory mimo akutní péči, ale nemohu souhlasit s omezením kvality a zejména dostupnosti zdravotní péče.
Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi uvést jeden příklad, který charakterizuje, a to se omlouvám našim tureckým přátelům, turecké hospodaření v českém zdravotnictví. Nejsem lékař, a tak mi odpusťte mé případné chyby.
Ví se, že se rozlišují diabetici prvního a druhého typu. Diabetik prvního typu si toto onemocnění nezpůsobil sám špatným životním stylem, ale je celý život závislý na inzulínové léčbě. Tím, že legislativa překlopí tohoto diabetika z hlediska nároku na zdravotní pomůcky k diabetikům druhého typu, ušetří zdravotní pojišťovny výdaje na zdravotní pomůcky. Úhrada diagnostických proužků do glukometrů je do 14 400 Kč, což nestačí na úhradu pojišťovnami deklarovaných maximálně 1 800 kusů. Rozdíl ceny podle číselníku VZP je 10 800 Kč. Takže buď se sníží cena v číselníku, nebo bude muset pacient doplácet. Přitom ceny proužků, ale i glukometrů či inzulínových pump se v komerční sféře pohybují o procenta až desítky procent níže, než činí úhrada pojišťovnou. Podobné je to i s předpisy pro inzulínové pumpy, infuzní sety či senzory, které byly naprosto opomenuty. Zde mi dovolte jenom poznámku. Pokud by senzory nebyly vázány na výkon, ale na zdravotní pomůcku, výrazně by se omezily výdaje.
Vážený pane ministře, vážené dámy, vážení pánové, tímto příkladem, který mi zaslalo občanské sdružení DiaHelp, jsem chtěl ukázat na nehospodárné vynakládání peněz veřejného zdravotního pojištění a zejména na skutečnost, že prováděné škrty a restrikce či zvýšení spoluúčasti pacientů berou tito samotní pacienti jako neférové. A to nehovořím o primární prevenci, která je vždy lepším a výrazně levnějším řešením než pozdní léčba. Uvědomuje si současná vláda to, že i reformy by měly mít nejenom politickou a odbornou shodu, ale zejména širokou podporu občanů naší země?
A nyní pár poznámek k senátnímu zamítnutí návrhu zákona. Senát připomínkoval problematiku oblasti, která definuje asistovanou reprodukci s vymezením termínu umělého oplodnění ženy se stanovením postupů asistované reprodukce. Senát upozornil na scházející definici plodného věku v zákoně. Další připomínky se týkaly navrhované úpravy § 59 odst. 2 týkající se vstupní lékařské prohlídky a její úhrady a právní kolizi navrhovaného znění s ustanovením § 101 odst. 6 zákoníku práce či směrnicí Rady o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci či Úmluvou o bezpečnosti a zdraví pracovníků a o pracovním prostředí. Dále byly podány připomínky k hlavě VII zákona - Správní delikty. Úprava navrhovaného zákona při poskytování specifických zdravotních služeb, jako jsou například sterilizace, kastrace nebo zásah do lidského genomu, řeší významné zásahy do osobnostních práv pacientů. Proto je nutné za porušování povinností stanovit odpovídající sankce. Je otázkou, zda pokuty uvedené v § 90 jsou odpovídající závažnosti možného porušení osobnostních práv pacientů.
Nyní mi dovolte, vážený pane ministře, vážené poslankyně, vážení poslanci, ještě pár poznámek k bodu 93, sněmovní tisk 405, což je zákon o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, který byl zamítnutý Senátem.
Ještě než přednesu pár připomínek, tak pro vás a pro osvěžení paměti. K vládnímu návrhu zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování bylo předloženo ve druhém čtení celkem 9 bloků pozměňovacích návrhů, z toho pozměňující návrhy obsažené v usnesení výboru pro zdravotnictví č. 50 obsahovaly celkem 94 pozměňujících návrhů. Tady mi dovolte poznámku. Nevím, jak pracuje Ministerstvo zdravotnictví, ale zásadně podle toho počtu 94 pozměňujících návrhů to vypadá, že nepracuje až tak moc kvalitně. Sám osobně jsem přečetl ve druhém čtení 4 pozměňující návrhy, které však nebyly přijaty. Zároveň jsem upozornil na rozdíly mezi sněmovním tiskem 405 tištěným a sněmovním tiskem 405 uvedeným na portálu Sněmovny. Potom jsem musel ve druhém čtení opravovat ty svoje načtené pozměňující návrhy, a ne z mé vlastní viny.
A nyní tedy k tomu bodu 93. Protože nemám moc času, tak jenom vyberu ty nejzákladnější problematické připomínky.
Za prvé, zdravotní péče může být beztrestně poskytována na nedostatečné úrovni. Jedním z největších problémů návrhu zákona o zdravotních službách je nová definice postupu tzv. lege artis, tedy úrovně, jaké má dosahovat poskytovaná zdravotní péče. Návrh zákona vedle nutnosti postupovat v souladu s pravidly vědy a uznávanými medicínskými postupy zakotvuje i problematický dovětek "s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti". Přijetí tohoto dovětku bude znamenat, že i nedostatečně vybavené a podfinancované nemocnice bez dostatečného množství kvalifikovaného personálu mohou poskytovat péči na "náležité odborné úrovni". Pokud by takovou péčí byla způsobena škoda, nebude se pacient moci úspěšně domoci odškodnění.
Druhým problematickým bodem - dříve vyslovená přání pacienta jsou bezdůvodně omezována na pět let. Návrh zákona o zdravotních službách zavádí dlouho očekávaný institut předem vysloveného přání. Ten pacientovi umožňuje, aby se rozhodl, jaké lékařské zákroky si přeje, či nepřeje do budoucna podstoupit v případě, že nebude schopen se sám rozhodnout. Bohužel návrh zákona omezuje platnost přání pouze na pět let. Takové omezení jde proti účelu tohoto institutu. Podle důvodové zprávy k zákonu je argumentem pro zavedení pětiletého omezení rychlý vývoj lékařské vědy.***