(18.50 hodin)
(pokračuje Zemek)
Vyšší výnos daně z přidané hodnoty bude podle důvodové zprávy použit zejména k posílení finanční stability současného důchodového systému pro zajištění dostatečné úrovně starobních důchodů v nejbližších letech, což je podle navrhovatelů nezbytné pro jeho dlouhodobou udržitelnost. V důvodové zprávě však úplně chybí fakt, že zvláštní účet rezervy by nebyl potřeba, kdyby nebyla možnost takzvaného třetího pilíře, tedy převodu peněz určených na důchody do soukromých rukou. Z tohoto pohledu je pak celá novela bez většího smyslu a je pouze další navazující hloupostí.
Je jasné, že přijetím zákona se promítne do výdajů obyvatelstva negativní sociální dopad pro zvýšení posléze sjednocené sazby, tedy růst životních nákladů v důsledku růstu cen potravin, budou rozloženy napříč všemi příjmovými skupinami. Je zřejmé, že navržená změna dopadne nejcitlivěji na nízko- a středněpříjmové skupiny obyvatelstva a na skupiny závislé na sociálním systému.
Novela předpokládá, že kompenzace budou předmětem právní úpravy navržené Ministerstvem práce a sociálních věcí s výjimkou kompenzace rodinám s dětmi, která je součástí tohoto návrhu. Opět narážíme na chybějící smysl. Na jedné straně bude jedna část obyvatelstva znevýhodněna a na druhé straně kompenzována. Navíc už teď je jasné, že kompenzace nejpoškozenější skupině nebude zanedbatelná.
Negativní dopady na podnikatelské prostředí lze identifikovat u těch podnikatelů, kteří dodávají zboží a služby zatížené sníženou sazbou daně z přidané hodnoty neplátcům daně z přidané hodnoty, tedy zejména domácnostem, především ti budou váhat, buď sníží marži a zachovají cenu, nebo plně promítnou DPH do koncových cen a budou riskovat snížení poptávky po jejich zboží. To samozřejmě znamená omezení zisku.
Další dopad bude zaznamenán u subjektů, které provozují činnost osvobozenou od daně z přidané hodnoty bez nároku na odpočet. Například finanční služby, poštovní služby, poskytování zdravotní péče a podobně. Lze očekávat, že u části vstupů, u nichž dojde ke zvýšení sazby daně z přidané hodnoty, například voda či teplo, dojde ke zvýšení ceny, a tím ke zvýšení nákladů uvedených subjektů.
Jen málokterá země používá pouze jednu sazbu DPH. Pokud jsem to dohledával na internetu, tak v Evropě to je patrně jenom Dánsko. Systém se dvěma a více sazbami je, pravda, sice více náročný, ale existují však všeobecně známé a všude uznávané velmi praktické důvody pro jeho zavedení. Na výrobky a služby, které slouží k uspokojení základních potřeb, například potraviny, léky, dodávky vody, doprava osob, knihy a podobně jsou uvalovány nižší sazby, aby nebyly nízkopříjmové skupiny obyvatelstva s rodinami a malými dětmi příliš zatíženy. Navíc nižší sazba je všeobecně lépe tolerována a nedochází ke snahám po daňových únicích. Toto je také poučka, která je důkazem, že autoři novely si zřejmě myslí, že jsou chytřejší než všichni ve světě a v Evropě a naslepo vytvářejí nové nápady a experimenty, a nebo je důkazem, že naprosto cíleně chtějí, aby všechno zaplatily nízkopříjmové skupiny obyvatelstva s rodinami a malými dětmi.
Teď bych tady mohl odcitovat různé sazby v Evropě, ale nebudu s tím zdržovat. Dovolte mi, abych na závěr poděkoval za pozornost, a budu mít k tomuto ještě další příspěvek. Děkuji.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Prosím pana poslance Stanislava Humla.
Poslanec Stanislav Huml: Dobrý večer, paní předsedkyně, dobrý večer, vládo, dobrý večer, kolegyně, kolegové, dovolte mi na úvod, abych do mikrofonu poděkoval premiérovi za to, že nás opravdu nechá vyspat, že už jsme přestali s nočním blouzněním. Myslím si, že to je opravdu veliký pokrok. Teď už mi to nevadí, soboty, neděle, klidně, hlavně, že člověk má aspoň jednou za 24 hodin osmihodinovou možnost spánku a po 48 hodinách si myslím, že ta připomínka byla zcela namístě. Ale tím jsem teď tu pozitivní rétoriku ukončil a budu muset začít bohužel negativně.
Dovolte mi, abych se na začátek vyjádřil k tomu, co tady teď probíhá, to znamená možnost mluvit pouze dvakrát po deseti minutách k jednomu bodu. Já mám také právní vzdělání, aspoň se tedy cítím být právníkem. Mám státnice z trestního práva, správního práva, pětadvacetiletou praxi se správním právem. Můj diplom je barvy červené. Kdo jste vysokoškolsky vzdělaný, tak víte, o čem mluvím. Něco málo o ústavě vím. Také mám zkoušku z ústavního práva a jsem si jist, že jste překročili hranice a jste úplně za hranou, nehledě na to, že to totálně pošlapává demokracii.
A teď bych se rád vyjádřil k bodu 98, tisk 412. Já ta vystoupení spojím rovnou dohromady, paní předsedkyně, kdybyste mohla po deseti minutách odpípnout druhý příspěvek. (Ano.)
Mám prostor v rozsahu méně než dvou minut vyjádřit se k jednomu každému Senátem vrácenému tisku. To mi ani při dobré vůli nedává možnost říct všechny důvody, proč budu hlasovat proti. To, co se dnes na půdě této Sněmovny děje, je pro mnohé z vás nepochopitelné a z vlastní zkušenosti vím, že vás poslouchá tam venku více, než je to obvyklé, i když to nepřenáší Česká televize. Dneska zaplaťpánbůh za to, že máme internet.
Já tady ani tak nebudu mluvit k poslancům, ono to nemá smysl. Jednak tu buď částečně nejsou a na druhou stranu přesně vím, že nemá smysl ani je přesvědčovat, protože oni už jsou rozhodnuti. Takže budu mluvit opravdu ke svým voličům, protože těm musím zdůvodnit, jak hlasuji. Nakonec proto ta rétorika u tohoto pultíku má probíhat.
Do politiky jsem šel s vědomím, že většina obyvatel chce změnu. Korupce dosáhla vrcholu, stát je obrovsky zadlužen, není už co prodávat. Právě proto byly volby do Sněmovny v roce 2010 mimořádné. Kroužkovali jste, vybírali nové tváře, volili nové strany. Hlavně díky vám se do Sněmovny dostaly dva nové politické subjekty. I když v minulosti jsem se prostřednictvím veřejných médií vám voličům omlouval, dnes však tímto směrem směřovat nechci, to by bylo laciné. Ve volbách jsme zvolili dva nové subjekty, jeden z nich se starými vlky v novém kabátě a druhý s protidinosaurovským prostorem a hezkými blondýnkami na billboardu. Díky vaší snaze o záchranu vlastního státu jste vyměnili úctyhodné množství poslanců i ve stranách tradičních.
Z vlastní zkušenosti s jednou z nových stran však vím, že plnění programu nemá příliš v popisu práce. Spadli jsem do prostředí, které více než objektivně podle mého soudu popisuje Michal Viewegh v knize Mafie v Praze. Zcela aktuálně máme na stole hodnocení The Economist, který píše, že představitelé českých politických stran, které se v roce 1989 zmocnily demokratického procesu, nyní zneužívají systém ve svůj prospěch. Českou politiku proto označuje za zahnívající partiokracii. Jako důkaz pro své tvrzení uvádí kauzy Víta Bárty a Alexandra Vondry, to už jsou kauzy nové, po volbách v roce 2010.
Mnoho čelních představitelů současných politických stran systém zneužívá ve svůj prospěch, stali se z nich arogantní a zkorumpovaní lidé. Anna Grzymala-Busse, uznávaná odbornice na postkomunistický politický systém, tuto skutečnost označila za uchvácení státu, což podle ní znamená nadměrné využívání veřejných prostředků vládnoucí elitou. To je zajímavé hodnocení. Vládní elita zneužívá své pravomoci v osobní prospěch místo rozvoje vlastní země. Všichni společně jsme proto ve volbách v květnu roku 2010 zvolili systém kroužkování a výběru mezi jednotlivci. Až díky zvídavosti novinářů se však dozvídáme s odstupem času pravdu o směnkách, předem domluvených státních zakázkách, podivných plánech privatizaci politiky. V praxi vidíte, jak se s tím vypořádá vláda boje s korupcí Petra Nečase. Ministr obrany Alexandr Vondra, ODS, podezřelý z uzavření nevýhodných smluv v době českého předsednictví Evropské unie, stále setrvává na svém postu a nyní je členem komise pro vyšetřování korupce. Politická strana, která místo etického kodexu sepsala i kodex o provizích z veřejných zakázek, dokonce této komisi předsedá. Vít Bárta je trestně stíhaný za úplatky, na Miroslava Kalouska místopředseda koaliční strany podává řadu vážných trestních oznámení za hospodářské trestné činy. Ministr Kocourek, respektive jeho matka záhadně přes noc zbohatla, stejně jako kdysi Standa Gross.
Věděli jste, že je nutné zastavit zadlužování a stejně jsem ten vztah hodnotil i já. Věděl jsem a vím stále, že jde o nalezení správného kompromisu. Dnešní protikorupční vláda zastoupená subjekty v minulosti se podílejícími na privatizaci majetku nás všech dnes předkládá soubor reformních zákonů, který navzdory všeobecnému odporu teď musíme schvalovat. Jak jejich kvalitu cítím, to lze těžko vyjádřit. Mám na to opravdu málo času. Jako váš zástupce zde dostávám velmi omezený prostor, abych vyjádřil názor mnohých z vás. Byl mi stejně jako všem ostatním z vládní opozice nasazen nedemokratický náhubek a jsem limitován časem. Ale co řeknu určitě aspoň k bodu, ke kterému jsem přihlášen, to je 98 - soukromé fondy v této situace ne! Ne, pane ministře Drábku. ***