(Jednání pokračovalo v 14.31 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dámy a pánové, budeme pokračovat v dnešní schůzi, budeme pokračovat rozpravou, hned jak se mi objeví poslanci přihlášení...
První vystoupí pan poslanec Michal Hašek. Prosím, pane poslanče, vzhledem k tomu, že máte dvě části za sebou, tak já vám pustím jednou deset minut, poté podruhé. Prosím.
Poslanec Michal Hašek: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážení páni ministři, kolegyně, kolegové. Své vystoupení v rámci sloučené rozpravy zaměřím především k projednávání sněmovního tisku 412 a následně sněmovního tisku 315. Dovolím si ovšem na začátek komentovat atmosféru, ve které v rámci sloučené rozpravy k těmto bodům jednáme.
Na tvářích kolegyň a kolegů z vládní koalice vidím určité uspokojení nad tím, jak bravurně zametli s opozicí a zkrátili projednávání a diskusi k reformním zákonům na naprosté minimum. A to minimum, se kterým nesouhlasí už ani parlamentní legislativa. Přál bych si, aby spokojeností zářily i obličeje občanů České republiky poté, co tyto špatné zákony budou účinné. Snaha vlády škrtat za každou cenu a všude, kde to jen jde, bohužel přinese pouze jediný hmatatelný efekt. Jsem přesvědčen, že většina lidí se nebude mít lépe, jak se domnívají autoři těchto zákonů, ale spíše hůře, a státní finance si, dámy a pánové, nijak zásadně nepolepší. Schodek rozpočtu bude na konci roku opět vysoký, a to dílem neschopnosti této vlády pomoci ekonomice a dílem proto, že vláda ani letošní rozpočet nespočítala dobře a ministr financí prognózoval, že výsledný schodek bude o minimálně 20 miliard vyšší, než jak byl schválen Poslaneckou sněmovnou. Ale lidé bohužel žádné hmatatelné zlepšení nepocítí.
Nyní hovoříme o oblasti, kam také dopadne velmi tvrdá a velmi nemilosrdná ruka současné vlády, hovoříme o důchodové reformě.
Vláda pana premiéra Nečase a 115 koaličních poslankyň a poslanců jsou pomalu ale jistě jedinými lidmi v České republice, kteří jsou přesvědčeni o tom, že navrhovaná reforma je správná - a z tváří některých koaličních poslanců vidím, že možná už ani oni ne - a po odborné stránce naplňuje všechny předpoklady. U naprosté většiny české veřejnosti, po odborech, po odborných organizacích, se ke kritice důchodové reformy postupně přidal i vládou ustavený NERV, prezident republiky Václav Klaus, Česká národní banka, a nyní, dámy a pánové, také Senát, druhá komora českého Parlamentu. Ti všichni vládě říkají, že návrh důchodové reformy je špatný, že by se měl přepracovat.
Ano, každý k takové kritice možná přistupujeme z jiného úhlu pohledu, ale konečný výsledek je ve všech případech stejný. Tento předkládaný vládní návrh reformy je špatný a je nespravedlivý. Je smutné, že i přes varování ze všech stran vládní koalice penzijní reformu protlačila Poslaneckou sněmovnou a přes odpor naprosté většiny odborné i laické veřejnosti trvá na jejím zavedení. Hlasovacím válcem chce vláda prosadit reformu nikoliv důchodů, ale reformu fakticky penzijních fondů bez ohledu na následky a konsekvence.
Pane premiére, vážení ministři, když něco vypadá jako husa, kejhá jako husa a chodí jako husa, pak věřte, že opravdu je to husa. A stejně tak je to i s vaší vládní důchodovou reformou. Je špatná - říkají to téměř všichni, a jenom vláda už je poslední, kdo to nechce vidět.
Nemusíte věřit našim argumentům, nemusíte věřit tomu, že zatímco v roce 2007 byl na důchodovém účtu přebytek 13 miliard korun, současný schodek už je vyšší než 30 miliard. Nemusíte věřit, že hlavním viníkem propadu přesahujícího 40 miliard jsou úpravy daní a pojistného, ke kterým došlo během reformy veřejných financí takzvaným Topolánkovým batohem v letech 2008 až 2009, která připravila důchodový účet o 25 miliard korun. Nemusíte také věřit tomu, že není nutné rozšířit systém pojištění o privátní připojištění. Zatímco vláda Petra Nečase chce do systému pustit soukromé investory, v Polsku, na Slovensku, ale i v Maďarsku soukromé fondy z penzijního systému vytlačují, protože se ukazuje, že každoročně tento systém zvyšuje zadlužení země v jednotkách procent. To je mimochodem téměř o 0,7 % více, než plánuje vláda pokrýt zvýšeným výběrem DPH v optimální variantě. Navíc, jak píše renomovaný novinář a analytik Petr Holub, pozitivní příklady od našich východních sousedů, kterými se tak rád kolega ministr Drábek ohání, jsou poněkud liché.
Kolega Holub mimo jiné píše: "Návrh Bezděkovy komise kopíroval reformy ostatních východoevropských států. Cílem mělo být vytvoření soukromých penzijních fondů, kam by občané povinně ukládali 50 až 100 miliard korun ročně. Penzijní fondy by uložené peníze rozmnožily rozumným investováním a posléze vyplatily jako penze." A pokračuje: "Tato reforma ovšem měla jeden klíčový předpoklad. Ve všech zemích východní Evropy se před jejím zavedením reformoval státní penzijní systém. Začal vyplácet penze podle toho, kolik do nich občan během své pracovní kariéry odvedl. Český státní pilíř však zůstal u přerozdělovacího modelu, zděděného ještě z minulé éry. Proto je takto postavená reforma předem odsouzena k neúspěchu. Do soukromých fondů nebudou odvádět peníze ti, kteří na přerozdělování ve státním pilíři vydělávají. Část pojistného převedou soukromníkům pouze ti bohatší a ve státním systému bude méně co přerozdělovat. Dostane se tedy do větších potíží, než ve kterých je dnes."
Podobně s despektem hovoří o vyvádění prostředků z veřejného systému do soukromých penzijních fondů také odbory, které jasnými argumenty zpochybňují efektivitu tohoto systému a varují před smrtícím dopadem této změny na veřejné finance. Ekonomičtí experti odborů mimochodem poskytují podstatně přesnější odhady ekonomického vývoje naší země než vládní experti a říkají, že cílem opt-outu není dosažení vyšších důchodů pro většinu účastníků, nýbrž pouze větší diverzifikace důchodových příjmů. Účastníci, zejména ti s nižšími a středními příjmy, pak mají zaplatit vyšší pojistné pouze v zájmu této diverzifikace. Jejich výsledné důchody budou s vysokou mírou pravděpodobnosti nižší než ty, které by získali z nynějšího průběžného důchodového pojištění, zejména pokud by bylo posíleno o prostředky, které bude muset Česká republika vynaložit v následujících 30 letech na financování transformačního deficitu. Tito lidé totiž přijdou v uvozovkách úměrně o zvýhodnění výše důchodu vyplývajícího ze solidárního charakteru průběžného důchodového pojištění a budou muset spoléhat na to, že jim tuto ztrátu více než vykompenzují nejisté a ničím negarantované budoucí výnosy důchodových fondů. Pojištěnci by tak měli mít v rámci této vládní reformní koncepce možnost se rozhodnout, zda jejich důchod bude plynout pouze ze státního základního důchodového pojištění, to jest z prvního pilíře, a pouze do něho budou odvádět povinné pojištění, anebo že částečně jim bude důchod plynout i z nového soukromého spořicího pilíře - nést tak veškerá investiční rizika, související s příspěvkově definovaným principem dobrovolného důchodového spoření.***