(12.30 hodin)
(pokračuje Drábek)
Potom tady hlasujeme o námitkách, že někdo nemohl vystoupit potřetí. Tak se ale podívejte do stenozáznamu, kteří poslanci opakují to, co říkali jejich straničtí kolegové před hodinou, před dvěma hodinami, minulý den, předminulý den.
Ano, pojďme společně pracovat na tom, aby výsledek byl co nejlepší. Já si myslím, že umíme ukázat položky a návrhy, které se takovýmto způsobem diskutovaly. Přece sociální reforma, jejíž dva tisky máte v tuto chvíli před sebou, se diskutuje rok na půdě sociálního výboru se všemi poslanci bez ohledu na to, jestli jsou koaliční, nebo opoziční. Samozřejmě že velmi intenzivně spolupracují i opoziční poslanci z obou opozičních politických stran, samozřejmě že jsou velmi vážně brány jejich názory. Není to tak, jak to vypadá někdy na plénu. Ve výborech se pracuje normálně, normálně se diskutuje a myslím si, že přes léto bylo jasně vidět, jak jsme řadu opatření upravili. Není to černá a bílá. A pokud máme dojít ke společným výsledkům, tak je asi nejspíš potřeba, aby toto byl normální styl práce.
Já jenom připomenu to, co jsem tady už zdůrazňoval včera, předevčírem, že sociální reforma je tím typickým příkladem, kde se dokonce podařilo to, že jednu část sociální reformy schválil Senát. Přes všechny invektivy, které tady padaly na plénu, a je potřeba to připomenout, protože na půdě sociálního výboru probíhala normální korektní diskuse, poté najednou na plénu to bylo černobílé. A poté naprostá většina sociálně demokratických senátorů se k tisku, který se týká zdravotně postižených osob, přihlásila a hlasovala pro. A vrátíme se sem do Poslanecké sněmovny a zase tady slyšíme včera, předevčírem, jak sociální reforma poškozuje zdravotně postižené občany. Pokud máme hrát za společný národní tým, tak takhle prostě těžko. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Teď zde mám faktické poznámky. Nejprve pan poslanec František Bublan, poté paní poslankyně Enmmerová. Prosím, pane poslanče.
Poslanec František Bublan: Děkuji, paní předsedající. Tady se to hezky poslouchá - výzva ke spolupráci, ale ono to vždycky končí na tom, že pravdu má jenom jeden. A bohužel pravda není dána skutečnou pravdivostí, ale je dána těmi 115 hlasy.
Já vám uvedu jeden takový příklad, který se stal v září na této schůzi, kdy jsem navrhoval vyřazení jednoho bodu. Byl to bod tuším zpráva o extremismu. Protože náš výbor to ještě neprojednal, tak je to naprosto běžná záležitost, že se bod vyřadí. Ono se o tom hlasovalo. Já jsem se díval na výsledek a ono to prošlo velmi těsně. Tak jsem si říkal, jak je to možné, dokonce i členové našeho výboru hlasovali proti. Ptal jsem se potom některých členů, proč tak učinili, a oni řekli: protože jste to navrhoval vy, my jsme ani nevěděli, o čem se hlasuje. Ale protože jsem to byl já, opoziční poslanec, tak se hlasovalo proti.
Takže o tom bychom se měli spíše bavit, jestli skutečně hledáme tu pravdu, nebo se jenom díváme na to, kdo to navrhuje, nikoliv co navrhuje. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Faktických poznámek nám přibylo. Teď vystoupí paní poslankyně Milada Emmerová, potom mám přihlášeného pana poslance Jaroslava Vandase a pana poslance Ladislava Skopala. Nejprve paní poslankyně, prosím, máte slovo.
Poslankyně Milada Emmerová: Děkuji, paní místopředsedkyně. Chtěla bych říct asi následující. Pan ministr Drábek tady obětavě sedí jako jediný člen vlády myslím že od samého začátku této dlouhé diskuse a snaží se, jak on říká, vysvětlovat. Ale pane ministře, tady podle mého názoru nejde o vysvětlování, tady jde o určitá tvrzení, ze kterých neslevíte. A opakovaně tady argumentujete, kdo to řekl špatně a kdo to řekl opakovaně špatně atd., ale pořád tvrdíte to, co je v těchto zákonech a zřejmě ve vaší mysli, a je zbytečné, abychom se o tom dohadovali. To je pravda, to není diskuse, to je tvrdošíjný monolog.
Já vám jenom chci říct, že na výboru pro sociální politiku, a dávám de facto tuto připomínku za celou skupinu poslanců ČSSD, probíhá jednání asi tak, že se dává určitá předloha nějaké zákonné normy a pět minut před začátkem tam přijde často štos papírů, takzvaných pozměňovacích návrhů. A jde v podstatě o úplně jinou filozofii předkládaného zákona. Takže to mi připadá i do jisté míry neslušné, neboť ani není v mých silách si tam toto přečíst - například 70 stránek. Proto jsme museli z jednání tohoto výboru odejít.
A můžu vám říct, vám všem, že takto dehonestující roli jsem tady od roku 1996 nezažila, ať vládl kdokoliv z kterékoliv strany politického spektra. Podobně, nevím, jestli mám ještě čas, jenom chci říci, že podobné stížnosti má tripartita a tak dále. (Předsedající upozorňuje na vypršení času.) Jedině byly respektováni z vašeho pohledu zdravotně postižení. Končím tuto větu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Jaroslav Vandas.
Poslanec Jaroslav Vandas: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, i o sportovních utkáních se vede statistika. Já jsem tady včera statistiku říkal, nebudu vás zatěžovat tak podrobně, jak jsem to tady četl včera, ale řeknu jenom ten konec. Ve třetím čtení bylo schváleno celkem 125 zákonů a z toho opozici jeden. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Dále vystoupí pan poslanec Ladislav Skopal a poté mám přihlášku paní poslankyně Lenky Kohoutové. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Ladislav Skopal: Já jenom stručně ke dvěma věcem. Já už jsem si to tady vyříkal s kolegou Chladem, že bych si v životě nedovolil srovnávat pět minut práce záchranáře s přestávkou v divadle. Mně spíš šlo o ty dojezdové vzdálenosti, o tu statistiku, protože si myslím, že 15 minut tam mělo zůstat, protože pět minut je doopravdy někdy hodně dlouhých a důležitých. To je jedna věc.
Druhá věc je, že diskuse kolem různých zákonů je komplikovaná. Sami si vezměte, než jste dali dohromady koaliční smlouvu, jak dlouho to trvalo, než jste se domluvili a nedomluvili na stravenkách. Co je to za jednání! S námi nikdo tak nejedná. S námi se nikdo nebaví, protože vždycky bylo řečeno: máme 118 hlasů, co bychom s vámi diskutovali. Vlastně už jenom 114. Já se omlouvám.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Další faktická. Paní poslankyně Kohoutová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Lenka Kohoutová: Když jsem kdysi přišla do Poslanecké sněmovny jako absolutně nový politik, který nemá zkušenosti s žádnou politikou, nebo s politikou jako takovou, ale má zkušenosti se sociální problematikou, domnívala jsem se, že se zde prostě bude jednat. Také proto jsem již v dubnu a v březnu žádala výbor pro sociální politiku, aby na svůj program zařadil právě diskutovanou sociální reformu. Díky politikům právě z opoziční strany tato nebyla zařazena. Dopředu se nejednalo. A právě tito již staří - v uvozovkách staří - politici mi říkali: no ale to není zvykem, ono není zvykem jednat na výborech dopředu o tak důležitých tématech pro mne například, jako je sociální reforma.
Já se divím, že tady dneska někteří vystupují tak ohnivě právě na podporu toho, jak máme špatnou sociální reformu, jaké chyby jsme v tom udělali. Divím se, že někteří zmiňují například zákon schválený již Senátem, kde dnes se tady bavíme o vrácenkách, týden se tady bavíme o vrácenkách. A tady je zmiňován zákon, který byl puštěn Senátem. My si někdy pleteme dojmy a pojmy. My proto, protože že někteří lidé nevědí, jak to tady chodí, tak je prostě mateme. A to mě mrzí a pro tohle to já jsem politiku dělat nepřišla. Já jsem ji přišla dělat proto, abychom tady změnili systém, abychom hráli právě za jedny barvy, za občany České republiky! ***