(11.10 hodin)
Poslanec Ivan Ohlídal: Děkuji za slovo. Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně, vážení kolegové, budu pokračovat v kritice tisku 315. Jak jsem avizoval v závěru svého vystoupení, budu se teď zabývat porodným. To porodné se změnilo. Pro rok 2011 a patrně vláda chce i pro další roky velmi radikálně. Zatímco ještě v roce 2010 měla matka nárok na porodné ve výši 13 tis. korun za každé narozené dítě, s novým zákonem se tento nárok vztahuje jen na první narozené dítě. Zároveň porodné obdrží jen sociálně velmi slabí rodiče. Pro jeho čerpání totiž nesmí rozhodný příjem rodiny přesáhnout 2,4násobku životního minima. Mimochodem - životní minimum dvoučlené rodiny dospělých je 5 480 korun.
Tuto změnu v porodném považuji za velmi špatnou, velmi asociální. Navíc si uvědomuji, že zde dochází k jakémusi rozporu v tvrzení vládních představitelů. Pokud se sníží porodné, tak samozřejmě mnohým rodinám, zvlášť sociálně slabším, to způsobí představu nebo názor, že není vhodné mít děti vzhledem k tomu, že by bylo problematické je potom živit na patřičné úrovni. Takže vlastně snížení porodného vede k jakémusi omezení, podle mého názoru, porodnosti v České republice. A ten rozpor je v tom, že vláda také své změny v důchodovém systému, které chce provést, hájí tím, že v budoucích letech bude stále ubývat lidí v produktivním věku, kteří by mohli zajišťovat důchody pro lidi, kteří se do důchodového věku dostali a kteří pobírají tyto své důchody. Čili jinými slovy řečeno, existuje zde opravdu rozpor v tom, že na jedné straně vláda má obavy z toho, že ubude lidí v produktivním věku, a tím se naruší důchodový systém budoucnosti, ale na druhé straně dělá všechno pro to, aby lidí v produktivním věku v budoucnosti bylo stále méně a méně. Protože pokud rodiny nebudou přesvědčeny, že své děti mohou živit na dostatečné úrovni, tak potom ty děti prostě mít nebudou a snížení porodného je určitě jedním z faktorů, který tomuto směru bude napomáhat.
Nedovedu si potom představit, jak bude situace vypadat i z jiných hledisek. Tak když bude ubývat dětí, bude ubývat produktivní populace, nedovedu si pak představit, jak budeme zajišťovat některé společenské činnosti. Jak budeme třeba pokrývat nutnost mít pracovníky v určitých odvětvích průmyslu a jinde. To sem budeme vozit pracovníky z jiných zemí? Už se to v mnohých směrech děje, zvláště v některých oblastech, které se týkají speciálních činností. Vysoce kvalifikovaných činností v oblasti informatiky atd. Ovšem národ, který chce být životaschopný, by takové řešení volit neměl.
To znamená, že podle mého názoru tento krok v porodném, který chce vláda učinit a který podporuje vládní koalice, je naprosto negativní. Nejen že je asociální, ale vlastně způsobí velké problémy v budoucnosti. Podle demografů by ženy v našem státě měly mít, pokud si to dobře pamatuji, na jednu ženu by mělo připadat 2,3 dítěte, matematicky vypočítáno, aby národ tzv. nevymíral. V současné době, pokud mé informace jsou správné, průměrný údaj je 1,12. Čili je vidět, že rozdíl je tam obrovský. Takže kroky v oblasti sociální, přesně řečeno v oblasti porodného, jsou opravdu jednoznačně negativní.
Asociálnost těch tzv. sociálních reforem, které vláda prosazuje, se projevuje i v nemocenském pojištění. Před platností úsporných patření platilo, že výši nemocenského pojištění si OSVČ určovala sama bez závislosti na výši záloh, které si platila na sociální pojištění. Ženy, které očekávaly těhotenství a byly OSVČ, si tak mohly samy nastavit výši mateřské. V rámci sociální reformy od roku 2011 to již prakticky není proveditelné, protože výše nemocenského pojištění se vypočítává ze stejného vyměřovacího základu jako sociální pojištění.
Ze stejného soudku je i změna v nemocenské. U nemocenské bylo rozhodnuto o zachování dřívějšího stavu, který měl být - jistě si vzpomínáte - podle Janotova balíčku dočasný pouze pro rok 2010, kdy po dvou měsících trvání pracovní neschopnosti dostávají nemocní nemocenskou ve výši 60 % vyměřovacího základu. Původně to bylo 72 %.
Další změna je opět nepříjemná pro zaměstnavatele a OSVČ. Zatímco ještě v roce 2010 platil stát nemocenského od 15. dne pracovní neschopnosti, od letošního roku se tento termín o týden posunul. Je-li člověk zaměstnanec, tak se ho tato změna příliš nedotkla. Nemocenskou vám v prvních dnech jejího trvání proplácí zaměstnavatel. Hůře změna doléhá na osoby samostatně výdělečně činné. Ty mají nárok na nemocenskou až od čtvrtého týdne pracovní neschopnosti. Tato změna má platit po dobu tří let.
Stejně asociální je také část, která se týká příspěvku na péči, a sociální příplatek. Došlo k omezení sociálního příplatku. Ten nakonec sice nebyl zrušen, ale nově na něj mají nárok pouze rodiny, ve kterých se starají o dlouhodobě nemocné či zdravotně postižené dítě. Nárok na něj mají podle nových pravidel ještě ty rodiny, ve kterých je alespoň jeden z rodičů pečujících o dítě sám nezaopatřeným dítětem. Snížil se také příspěvek na péči o postiženého v nejlehčím stupni invalidity, a sice z 2 000 korun měsíčně na 800 korun.
Takže jsem přesvědčen, že i tyto další věci, které jsem jmenoval, jasně dokazují na asociálnost reforem, které vláda prosazuje, a tedy i na jejich negativní vliv na další vývoj naší společnosti. Co mě ovšem nejvíc irituje, je to, jak se vláda staví k lidem, kteří jsou zdravotně postižení. A zvláště ke zdravotně postiženým dětem. Tam skutečně dochází ke změnám, které jsou opravdu velice řekl bych téměř brutální. Třeba nejzávažnější změnou je zánik nároku na rodičovský příspěvek u dětí, které nesplňují podmínky pro přiznání příspěvku na péči v prvním stupni. Jde o děti trpící postižením, které bezpodmínečně vyžadují jejich dietní stravování. Děti onkologicky nemocné, děti trpící jinými závažnými interními chorobami. Rodičovský příspěvek by měl být v tomto případě poskytován až do 15 let věku dítěte. Toto ustanovení se však bohužel ruší. Zaniká i sociální příplatek. To ale bylo již dáno zákonem dříve.
Mohl bych jmenovat i další věci, které jsou naprosto v rozporu s rozumem i se sociálním cítěním. Například co se týče rodičů starších dětí, může být velmi nepříjemná a velmi podstatná také změna v kategorii chráněných pracovních dílen. (Upozornění na čas)
Dobře. Já jsem samozřejmě chtěl ještě pokračovat, ale nemám již čas, proto vám děkuji za pozornost. ***