(22.20 hodin)
Poslanec Stanislav Křeček: Dobrý večer, dámy a pánové. Já bych se ještě jednou rád vrátil, neměl jsem přednostní právo k diskusi, takže bych se chtěl ještě vrátit ke způsobu, jakým projednáváme tyto zákonné předlohy. Já jsem tady včera citoval amerického soudce Beama. Dneska budu citovat amerického prezidenta Woodrowa Wilsona, který říkal: Lituji ty, kteří se mnou nesouhlasí. A když se ho ptali proč, tak řekl: Protože vím, že nemají pravdu. Přesně tato pozice se táhne počínáním vládní koalice, která nás dostala do této situace.
Přece, dámy a pánové, snad už v téhle zemi je zcela obecně přijímán názor, že smysl právního předpisu je stejný jako jeho písemná forma. A že porušení písemné formy je stejně činí nezákonné jako smyslu zákona. Samozřejmě zákonodárce připustil, aby se jednotlivé body slučovaly. No co tím měl na mysli zákonodárce? Chtěl říci, že můžeme sloučit celý program schůze do jednoho? To jistě neměl a všichni to uznáváte, že to tak není. Jestliže tedy neměl tento úmysl, tak jaký byl jeho úmysl? Jeho úmysl byl ten, aby se slučovaly věcně související body, aby ta diskuse taky byla věcná. Pokud se tak nestane, pokud někdo bude postupovat jinak, tak neporušuje literu zákona, ale bezpochyby porušuje smysl toho zákona. A Ústavní soud několikrát zdůraznil, že porušování smyslu právního předpisu je stejné jako porušování litery.
Já jsem tady včera citoval, co to je nejbližší. Že tedy jestliže má být něco uděláno nejbližší sobotu, tak to není tato sobota, ale musí to být ta příští sobota. Takže má-li být něco rozhodnuto na nejbližší schůzi, je zřejmé, že to nemůže být tato schůze. Je to myslím z jazykového rozboru naprosto stejné. Čili já se domnívám, že tady postupujeme v hrubém rozporu s jednacím řádem, a bezpochyby to nějaký ohlas bude muset mít.
Chtěl bych ještě zdůraznit, že zákon nezná žádné mimořádné situace. Tady bylo zdůrazňováno, že sice to asi tak není s tím sloučením všech bodů dohromady, ale bráníme se tím mimořádné situaci. Prosím vás, nic takového v jednacím řádu není. Tady pan kolega Benda citoval jednací řád, že to lze sloučit. Ale přece v jednacím řádu není nic takového, že je nějaká mimořádná situace, kdy lze jednací řád porušit. Tak to prostě takhle možné není.
Abych se vrátil k tomu, co je předmětem našeho jednání. Chtěl bych se vyjádřit k úsporným opatřením Ministerstva práce a sociálních věcí. Za dlouhou dobu, kdy to probíráme, patrně neřeknu nic nového, ale patrně ani legislativní odbory dneska nebudou příliš velké vážnosti u vedení obou komor. A já se tady odvolávám na stanovisko legislativního odboru Senátu k těmto tiskům. Takže legislativní odbor Senátu zmiňuje ve svém stanovisku rozpory s ústavou. S Listinou základních práv a svobod. S rozhodnutím Ústavního soudu. Terminologickou zmatečnost. Celkovou nesrozumitelnost. V jednom zákonu dokonce navzájem se vylučující formulace, křížící se a navzájem si formulace odporující v jednotlivých projednávaných zákonech. Už takovéto změny by měly varovat. Ale Senát tedy varovaly. Ten to (nesrozumitelné.)
Celková filozofie tohoto zákona, jejímž cílem je snaha ušetřit státní finance, je povýšena nad zájem o uchování sociálního smíru. To se nám do budoucna nemusí vyplatit. Nad zájem zajistit občanům v této zemi kvalitní život. Uznáváme, že to je obojí důležité, ale nelze řešit jedno na úkor druhého. V různých dokumentech se uvádí, že i ze zkušeností lidí z pracovního prostředí je zřejmé, že v rámci pracovně schopných jsou zhruba 2 až 3 % lidí pouze, kteří pracovat z nejrůznějších důvodů prostě nechtějí. A tak je tomu všude v Evropě a ani u nás tomu nebude jinak. My se ale k těm nezaměstnaným chováme tak, jako kdyby se práci vyhýbali. Nebo chtěli se vyhýbat. My ty nezaměstnané, kteří pracovat chtějí, hodláme trestat za to, že práci obvykle neseženou. A tak budou žít z existenčního či životního minima, zametat zadarmo chodníky, hlásit se na poštách, stát fronty na pracáku, vyplňovat nejrůznější dotazníky a zbavovat se i majetku, který pro ně má možná jinou než jenom finanční hodnotu. Stejně vrchnostensky se v navrhovaných zákonech jedná se zaměstnanci, s lidmi se zdravotním postižením, se sociálně slabými a dalšími lidmi závislými na různých formách ochrany či solidarity.
Rozhodně nepatřím k lidem, kteří si myslí, že čím hůře tím lépe, ale mám takový pocit, že k nim patří autoři projednávaných zákonů. Těch, které dnes projednáváme. Za viníky těchto problémů označují ty chudší, protože si prý užili nad poměry, a zastírají, že hlavním problémem naší společnosti je korupce, klientelismus, politiku zasahující organizovaný zločin a celkové rozšiřování rozdílu mezi bohatými a chudými. Otevírající se nůžky jsou jednou ze smrtelných záležitostí naší současnosti.
Stejně tak je tomu s podporou v nezaměstnanosti. Podpora v nezaměstnanosti není žádná dávka chudinské nebo jiné péče, ale prostě každý, kdo pracuje, tak si tuto dávku platí v rámci sociálního pojištění. Odepření mu této dávky je v hrubém rozporu s jejím smyslem. Na základě mezinárodních úmluv a všech předpisů, které se této oblasti týkají, tak má být zajištěna. Není možné zahrnovat nebo v podstatě nutit zaměstnance, kteří ne z vlastní vůle... odstupné náleží (nesrozumitelné) změnách. Čili člověk přijde o zaměstnání, má problém, musí se starat o rodinu, má platit nájem, všechno ostatní, hypotéky. Vlastně je postaven do role, že z odstupného, které má být za to, že je znevýhodněn, protože museli odejít z organizačních důvodů, tak vlastně sponzoruje stát. To je další taková z dávek, o kterých jsme tady již mnohokráte hovořili. A to ještě k doplnění o tom, o čem se tady jistě bude ještě hovořit v některé z dalších věcí. Musí nastoupit dobrovolnickou službu. To je, myslím, hrubý zásah do jeho postavení a myslím, že do budoucna se nám takovéto právní úpravy, pokud budou realizovány, rozhodně na celkové náladě ve společnosti nevyplatí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji panu poslanci Křečkovi. S přednostním právem vystoupí ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Děkuji, paní místopředsedkyně. Já jenom skutečně technickou poznámku. Tisk 315 je věcně totožný se zákonem, který je v účinnosti od 1. ledna 2011, a pokud tady byly takové argumenty, jako že ten tisk je nejednoznačný a nesrozumitelný, tak si myslím, že aplikační praxe vzhledem k tomu, že ten zákon je deset měsíců v účinnosti, ukázala, že tyto argumenty byly liché.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji panu ministrovi a prosím pana poslance Jiřího Krátkého, aby se ujal slova.
Poslanec Jiří Krátký: Děkuji, paní místopředsedkyně. Já jsem si uvědomil, že (nesrozumitelné) jsem se chtěl obrátit k panu ministrovi Drábkovi vaším prostřednictvím. Večer tady byla velká debata o třetím, druhém, prvním pilíři. Padl tady i švédský model, jestli ano, nebo ne.
Já po 90. roku, když jsem dostal šanci vycestovat, tak jsem začal Rakouskem, Švýcarskem, Německem a skončil jsem ve Švédsku, ne ještě tenkrát jako politik, ale jako člověk začínající podnikání, a seznamoval jsem se, jak s tou - ale který měl nějaké zkušenosti v té oblasti řekněme veřejné správy z minula. A řeknu vám, že já, a protože tam samozřejmě žije spousta našich lidí a prakticky v každé obci najdete Slováka nebo Čecha nebo Češku provdané nebo oženěné, mající tam firmy a docela úředníky, já nevím co všecko. Když přijedete na velvyslanectví jako delegace, tak vás tam stejně požádají ty naše krajany, aby přišli, a ty debaty tam samozřejmě probíhaly. Ale většinou to byly moje soukromé cesty. A klidně vám řeknu, že bych vůbec neměl žádné problémy svěřit své peníze do tamních soukromých penzijních fondů. Prostě ta mnohasetletá historie švédského vývoje dává určité záruky. Když si to promítneme do našich 20 let, samozřejmě, když se mě někdo z rodiny, a mám velkou rodinu, žijeme několik generací pohromadě, když se mě někdo zeptá, tak mu řeknu: Uvědom si, že to riziko nechat to státu je určitým způsobem. ***