(16.20 hodin)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Pan poslanec Roman Váňa má slovo.
Poslanec Roman Váňa: Děkuji, paní předsedkyně. Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, ve svém dnešním prvním vystoupení bych se chtěl věnovat problematice prvního projednávaného bodu, tedy bodu č. 87, o zdravotnické záchranné službě, a předpokládám, že k dalším bodům se potom budu moci vyjádřit v dalších vystoupeních.
Myslím si, že tento zákon je relativně nejméně kontroverzní z těch, které tady v tom balíku máme, a že po určitém dobrém zdůvodnění bychom mohli se shodnout na jeho znění. Myslím si, že jsou tady lékaři, jsou tady dokonce mezi poslanci nejméně dva bývalí ředitelé zdravotnické záchranné služby, takže ti nepochybně mohou vystupovat k tomuto zákonu z pohledu odborníků přímo z centra dění. Já to, že jako člen Českého červeného kříže ve volném čase řídím sanitku, nepovažuji za kvalifikaci, ale vyjádřil bych se k tomu spíš z pohledu uživatele zdravotnické záchranné služby, toho případného pacienta. Také se dlouhodobě věnuji fungování integrovaného záchranného systému a samozřejmě zdravotnická záchranná služba je základní složkou v rámci tohoto systému.
Myslím si, že velice důležitým bodem a v podstatě kontroverzním bodem, kvůli kterému tento zákon byl mimo jiné vrácen, je problém dojezdové doby. Důvodová zpráva říká, že jedním z hlavních cílů plánu pokrytí území kraje výjezdovými základnami je určit optimální počet a rozmístění výjezdových základen pro jednotlivé oblasti podle několika vstupních faktorů, kterými jsou zejména hustota osídlení, typy a četnost možných rizik na území obcí, statistické údaje o počtu výjezdů a topografické aspekty. A to tak, aby byla zajištěna dostupnost zdravotnické záchranné služby s dojezdovou dobou do 20 minut oproti dnešním 15 minutám minimálně v 95 % výjezdů z celkového počtu výjezdů uskutečněných na základě tísňové výzvy za jeden kalendářní rok.
Není-li dostupnost zdravotnické záchranné služby s dojezdovou dobou do 20 minut zajištěna minimálně v 95 % výjezdů z celkového počtu výjezdů uskutečněných na základě tísňové výzvy za jeden kalendářní rok, pak dle konkrétních podmínek je možné dostupnost zdravotnické záchranné služby zajistit navýšením počtu výjezdových skupin nebo případně vybudováním nových výjezdových základen. Stávající právní úprava podle vyhlášky č. 434/1992 Sb. upravuje síť záchranné služby tak, aby byla zabezpečena dostupnost přednemocniční neodkladné péče a její poskytnutí od přijetí tísňové výzvy s výjimkou případů hodných zvláštního zřetele.
Analýza dostupnosti zdravotnické záchranné služby, která byla provedena v roce 2008, prokázala, že dojezdovou dobu do 15 minut nebylo možné z objektivních důvodů dodržet přibližně u 1970 obcí, to je zhruba u 1,3 milionu obyvatel. V případě dojezdové doby do 20 minut by ji nebylo možné z objektivních důvodů dodržet pouze v případě 439 obcí, to je celkem zhruba u 200 tisíc obyvatel.
Důvodová zpráva říká, že zákonem navrhovaná dojezdová doba do 20 minut neznamená zhoršení dostupnosti zdravotnické záchranné služby, ale charakterizuje reálné pokrytí území státu výjezdovými základnami za stávající právní úpravy. Účelem té navrhované úpravy má být právně zakotvit reálné možnosti již v současné době fungujícího systému poskytování zdravotnické záchranné služby, a to i se zřetelem na ekonomickou a organizační náročnost provozování této zdravotní služby. Pokrytí celého území státu výjezdovými základnami se stanovením dojezdové doby do 15 minut neodpovídá podle důvodové zprávy k zákonu reálným možnostem. Kromě údajně extrémních nákladů by to způsobilo pokles kvality poskytované zdravotní péče z důvodu nedostatku zdravotnického personálu a nemožnosti zajistit dlouhodobě požadovanou úroveň jeho dovedností, které vyžadují určitou frekvenci, opakování a praxi.
Další analýzou provedenou v roce 2011 bylo zjištěno, že v roce 2010 bylo dojezdové doby do 15 minut dosaženo zhruba v 83 až 96 % z celkového počtu výjezdů a u dojezdové doby do 20 minut by to pak bylo 94 až 100 % z celkového počtu výjezdů.
Byť uvedené analýzy a čísla mohou být jakkoli silná, jsem přesvědčen, že bychom se měli snažit spíše nastavit opačný trend než prodlužování doby dojezdu. Byť to může být v některých odlehlejších lokalitách těžké naplnit, třeba v Olomouckém kraji, odkud pocházím, se to vedení Olomouckého kraje dlouhodobě snaží řešit intenzivně tak, aby ta 15minutová dojezdová doba byla zajištěna v maximální možné míře. Pro zajímavost, v aktuální době běží třeba projekt na vybudování sítě nových osmi heliportů, tak aby skutečně tato dostupnost zdravotnické pomoci byla zajištěna.
Musíme si uvědomit, že čas je ve zdravotnické pomoci základním faktorem. Samozřejmě i vycvičenost posádek, jejich vybavení atd. Nicméně dobře víme a statisticky je to zcela jasně podchyceno, že čas je skutečně klíčový faktor. V rámci záchranného řetězce hraje klíčový význam prvních pět minut. Tam v podstatě víme, že tento čas je velmi těžko zajistitelný, to by se musela stát ta mimořádná událost v takové dostupnosti, nejlépe někde poblíž výjezdového stanoviště zdravotnické záchranné služby. Můžeme si jistě představit extrémní případ, kdy občan dostane třeba infarkt v budově záchranné služby a v tom případě u něj můžou být záchranáři ještě dříve, než vyjeli. Což by jistě bylo zajímavé z hlediska statistiky.
Na druhé straně jsou místa, kde je zcela zjevné, že ta pomoc v takové době se dostat nemůže, a tam potom pochopitelně nastupuje potřeba první pomoci, tedy občanské pomoci, tak aby do příjezdu zdravotnické záchranné služby byla postiženému poskytována alespoň nějaká laická první pomoc. V tom případě ovšem je klíčové, kdy ta zdravotnická záchranná služba přijede. Budeme-li na ni čekat 15 minut, nebo 20 minut, je z tohoto pohledu již velký rozdíl.
A musíme si ještě uvědomit, že tyto dvě lhůty v zákoně uvedené nejsou srovnatelné. Nevypočítávají se stejným způsobem. Uvědomme si, že stávající úprava říká, že dostupnost by měla být do 15 minut od podání tísňové výzvy. Znamená to tedy, že ve chvíli, kdy zavoláme na dispečink, na tísňovou linku 155, pokud víme, nebo na nějakou jinou, kdy dojde potom k přepojení, třeba 112, od této chvíle se začíná počítat těch 15 minut. Podle nové úpravy se těch 20 minut začíná počítat od předání pokynu k výjezdu té výjezdové skupině. A pokud si uvědomíme, že dispečer nemusí mít žádnou výjezdovou skupinu k dispozici, a bude tedy čekat, až se nějaká uvolní, pak může nastat případ, kdy lhůtu 20 minut, kdy by měla být poskytnuta pomoc zdravotnické záchranné služby, budeme počítat třeba až po 30 minutách, kdy dispečink bude mít k dispozici nějakou posádku.
Je to samozřejmě extrémní případ, ale takto, v podstatě administrativním opatřením, řešíme problém pokrytí území zdravotnickou záchrannou službou. Ale pouze administrativním. To znamená, vlastně jsme nevyřešili nic. Maximálně dojde ke zhoršení tohoto systému. Protože pochopitelně máme-li nastavena jednodušší pravidla, měkčí pravidla, pak ten systém se bude chovat tak, aby ušetřil, aby nemusel mít tak velké prostředky, aby nemusel budovat nová stanoviště záchranné služby, aby nějakým způsobem omezil svou potřebu, a tudíž dostupnost přednemocniční péče bude nižší, naopak ohrožení občanů se zvýší.
Vzhledem k tomu, že můj čas pro toto vystoupení vypršel, rád bych se tomuto tématu věnoval ještě ve svém vystoupení dalším. Zatím vám děkuji za pozornost. ***