(23.30 hodin)
(pokračuje Grospič)
Chtěl bych říci, že v této souvislosti také vzniká velice závažná otázka i nové úpravy kolektivního vyjednávání, kdy právo odborových organizací uzavírat kolektivní smlouvy je velice destabilizováno a dochází k jeho výraznému omezení. Nechtěl bych, aby došlo v následné době, kdy bude přijat občanský zákoník, k nastolení otázky další výrazné novelizace zákoníku práce, a hlavním argumentem vlády a vládní koalice bude míra nesouladu platného zákoníku práce s navrhovanou úpravou občanského práva. Pokud by novelizovaný zákoník práce vstoupil v účinnost, bude většina případů zaměstnanců ve svých pracovněprávních vztazích odkázána na novou soudní judikaturu a nebude moci využít ani podpůrně jak platného občanského zákoníku, tak ani navrhované nové právní úpravy.
Chtěl bych vás, kolegyně a kolegové, požádat, abyste zvážili všechny argumenty, které vedly druhou komoru Parlamentu České republiky, Senát, k tomu, že zamítl vládní předlohu novely zákoníku práce, a chci zde říci za klub KSČM, že my podpoříme svým hlasováním rozhodnutí Senátu, které je v souladu i s dosavadním postupem KSČM, když jsme upozorňovali na vážné nedostatky a posun v míře ochrany oprávněných zájmů zaměstnanců v jednostranný prospěch zaměstnavatelů při předložení vládní novely zákoníku práce a navrhovali jsme již Poslanecké sněmovně zamítnutí této vládní předlohy.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji panu poslanci Grospičovi. Pan ministr Jaromír Drábek. Prosím.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Děkuji, paní předsedkyně. Kolegyně, kolegové, já bych na úvod jenom se vrátil k tomu, co tady bylo zmíněno, ta poznámka, jako by ministr Kalousek nebo vládní poslanci měli legraci z toho vystoupení. Nikoliv prosím, já to chci uvést na pravou míru - nikoliv z toho vystoupení, ale z toho předchozího způsobu narychlo svolávání poslanců.
Já bych chtěl ocenit to ucelené stanovisko, které tady bylo předneseno. Myslím si, že to je dobrý způsob, jak mít možnost skutečně věcně polemizovat o těch záležitostech, na které můžeme mít různý názor. Samozřejmě. A od toho je parlamentní diskuse. Každý tady klademe argumenty a snažíme se obhájit svůj postup a svoje názory.
Dovolte mi, abych se jenom krátce věnoval té obecné záležitosti subsidiarity či delegace občanského zákoníku vůči zákoníku práce, protože to je naprosto podstatná záležitost. A tady chci odkázat na to, že to není věcí úvahy v dnešní době, ale že to je záležitost rozhodnutí, tedy nálezu Ústavního soudu. Ústavní soud naprosto jednoznačně svým nálezem deklaroval, že není možné, aby zákoník práce byl postaven na delegačním principu vůči občanskému zákoníku, že jedinou přípustnou cestou je subsidiární působení. A tady prostě nemáme na výběr. Proto novela zákoníku práce respektuje tento nález Ústavního soudu. Novela zákoníku práce odstraňuje všechny paragrafy, které odkazovaly na konkrétní jednotlivá ustanovení občanského zákoníku, a vyhovuje tomu pohledu Ústavního soudu, který říká, že občanský zákoník je tím základním předpisem, na který je třeba odkazovat obecně v těch případech, kdy ta konkrétní úprava, specifická úprava pracovněprávních vztahů v zákoníku práce není dostatečně konkrétní. A z toho také ale vyplývá vztah k budoucímu občanskému zákoníku, protože i v případě, že bude přijat nový občanský zákoník, a v tuto chvíli není podstatné, jestli to bude v roce 2013, 2014, 2015, tak tím, že ten princip byl změněn na subsidiární, tak to nevyvolá žádné překotné změny v zákoníku práce. Samozřejmě tak jako ve všech ostatních předpisech to vyvolá jistou potřebu úprav, ale nebudou to úpravy zásadní. Tím přijetím subsidiárního pohledu na vztah zákoníku práce a občanského zákoníku je ten základní problém vyřešen, a proto také je tato novela zákoníku práce tak důležitá.
Ještě mi dovolte dvě poznámky k jednotlivým konkrétním bodům, co se týká odstupného. Tady byl prezentován pohled, že diferenciací odstupného je snižován důraz na zájmy zaměstnance. Já mám naprosto opačný názor, a proto také byla nová úprava předložena. Ta nová úprava má naopak více přiblížit pracovní podmínky u pracovního poměru na dobu určitou a pracovního poměru na dobu neurčitou tak, aby byla větší motivace pro zaměstnavatele vytvářet pracovní místa pro pracovní vztahy nebo pracovní poměry na dobu určitou.
Poslední poznámka, co se týká té vymezené částky na provádění kontrol bezpečnosti a ochrany zdraví při práci pro odborové organizace. Ten problém není tak izolovaný, jak tady byl prezentován. Pokud ta částka se pohybuje v řádu 40 milionů ročně na tuto konkrétní položku u odborových organizací, tak mi nezbývá, než upozornit na to, že v řadě dalších položek, které například jsou hrazeny z evropských projektů, se jedná o několikanásobně vyšší částky, takže těch 8 milionů rozdílu skutečně v celkovém objemu toho, co je hrazeno z veřejných prostředků směrem k odborovým organizacím, je naprosto nepodstatná částka.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji vám, pane ministře. Prosím nyní o slovo pana poslance Jeronýma Tejce. Je dalším přihlášeným do této rozpravy. Prosím, pane kolego.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní předsedkyně, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych nyní v tomto desetiminutovém vystoupení, které mi bylo vyměřeno, vystoupil k tisku číslo 410, generální inspekce, tedy bod číslo 88. Začal bych - čím jiným než důvodovou zprávou k návrhu zákona o Generální inspekci ozbrojených sborů.
Pokud se jedná o samotný vládní návrh tohoto zákona, tak v zásadě se jedná o stejné a podobné materiály, které byly do této Sněmovny předloženy už v době, kdy byl ministrem Ivan Langer. Tyto materiály však vzbuzují pochybnosti, protože už samotná důvodová zpráva je zajímavější spíše tím, co v ní není, než tím, co v ní je. Dá se říct, že už sám název generální inspekce je sám o sobě nepravdivý, protože jak známo, v návrhu chybí kontrola zpravodajských služeb, což je podle mého názoru i dobře, a hlavně v něm chybí nejvýznamnější a nejpočetnější ozbrojený sbor a to je armáda, takže slovo generální neodpovídá zcela skutečnosti a v této souvislosti úplně nevystihuje celou podstatu. ***