(23.20 hodin)
(pokračuje Grospič)
Docházelo v podstatě také k zachování všech kompetencí tehdejších odborových orgánů, a to včetně spolurozhodování se zaměstnavatelem. Není zcela určitě bez zajímavosti, že současná úprava navrhovaná vládou naopak relativizuje postavení odborů, srovnává ho s jinými zástupci zaměstnavatelů a oslabuje celkově podmínky pro výkon odborové práce. Svůj vliv na účast v odborech bude mít určitě právě i onen posun zaměstnanců, kterého vláda chce dosáhnout, ze skupiny zaměstnanců v trvalém pracovním poměru do skupiny zaměstnanců v pracovním poměru na dobu určitou, protože zaměstnanec, který vstoupí do odborové organizace, stane se nepohodlným vůči svému zaměstnavateli, bude moci být propuštěn nebo nebude s ním obnoven pracovní poměr poté, co uplyne doba určitá. To je určitý moment vytváření ekonomického tlaku na zaměstnance.
Šlo také o rozšíření tehdejších kompetencí odborových orgánů o spolurozhodování právě se zaměstnavatelem v případě vyslání zaměstnanců například na pohřeb spoluzaměstnance či z jiných rodinných důvodů. Docházelo také k rozšíření kompetencí odborových orgánů ve státní a veřejné správě o práva jednat a zaujímat stanoviska k návrhu ve věcech zaměstnávání zaměstnanců a stanovení počtu zaměstnanců a ve věcech zlepšení podmínek výkonu práce a odměňování zaměstnanců.
Není zcela nepodstatné připomenout, že právě navrhovaná vládní novela zákoníku práce omezuje úlohu odborů vyjadřovat se například k propouštění zaměstnanců, k rozšíření věcného obsahu kolektivního vyjednávání a také k rozšíření funkcí kolektivních smluv včetně zvýšení společenského postavení odborových organizací. Nemohu se ubránit dojmu, že vláda novelou zákoníku práce, který předložila a který byl Senátem zamítnut, usiluje o to, aby odborové organizace měly co nejmenší okruh potenciální členské základny a co nejmenší vliv u zaměstnavatelů. Skutečnost v dnešní době je taková, že u většiny malých a středních zaměstnavatelů je téměř nemožné realizovat založení odborové organizace, protože právě toto penzum zaměstnavatelů využívá především zaměstnance v pracovních poměrech na dobu určitou a nebo využívá agenturní zaměstnance. Také otázka dohod o provedení práce a dohod o pracovní činnosti, tak jak je navrhována v novele, ztíží toto postavení a potenciálně vyloučí možnost těchto lidí účastnit se aktivit v rámci odborových organizací. Váha kolektivního vyjednávání tedy novelou, pokud Sněmovna s ní vysloví souhlas a nepřistoupí na zamítnutí Senátem, bude ve své praxi znamenat, že bude vážně klesat a nebude plnit onu úlohu, kterou plní v řadě jiných evropských zemí, kde znamená stabilní nadstandard nad zákonnou pracovněprávní úpravou, i když tato otázka by zasloužila určitě daleko větší pozornosti, protože jedinečnost kodexu pracovněprávní povahy, který zůstal v ČR, zcela určitě přináší velikou záruku určité stability ve vztahu k zaměstnancům.
Není tedy taky bezdůvodné zmínit, že právě v souvislosti s novým občanským zákoníkem se znovu otevírají debaty, i kdy na pravém spektru Poslanecké sněmovny a ve vládních řadách, které hovoří o tom, že by se pracovní právo mělo ještě výrazněji integrovat do práva občanského, anebo dokonce ve větší míře se s občanským právem ztotožnit. Tato otázka byla řešena právě už v souvislosti s novým občanským zákoníkem v roce 2005 a 2006. A musím říci, že jsme se jako komunistická strana tehdy k této úpravě stavěli velice opatrně a byli jsme rádi, když se podařilo právě i zásluhou hlasů komunistické strany tehdy do občanského zákoníku prosadit větší kogentnost a stabilitu právních norem, které pouze v některých případech odkazovaly, že není-li tato věc upravena pracovněprávním předpisem, tedy zákoníkem práce, pak nastupuje ona podpůrná platnost občanského zákoníku, a ona subsidiarita je vyjádřena tím, že zákoník práce musí výslovně stanovit, že se v těchto případech postupuje podle norem občanského práva. To je jeden z momentů, který předložená novela zákoníku práce také vrací výrazně do jiné polohy, protože pod zdůvodněním, že jde o naplnění nálezu Ústavního soudu publikovaného pod č. 116/2008, hovoří o tom, že vlastně občanský zákoník bude působit neomezeně subsidiárně vůči pracovněprávním vztahům, tedy prioritně, a bude utvářet pohled na základní pracovněprávní nároky zaměstnanců.
V této souvislosti není neodůvodněné také zmínit, že občanský zákoník, který by měl být projednáván ve třetím čtení příští týden ve středu, bude mít odloženou účinnost. Pokud bude přijat návrh KSČM, tak nabude účinnosti od 1. ledna 2015, nedojde-li k jeho zamítnutí, a v opačném případě od 1. ledna 2014. V obou případech dochází k dvouleté až tříleté legisvakanční době, kde současný občanský zákoník nemůže plnit onu absolutní subsidiární úlohu vůči novelizovanému zákoníku práce, pokud bude přijat v tom znění a v té předloze, jak navrhuje vláda.
Stálo by možná také za úvahu říci, že zákoník práce v podobě vládního návrhu přináší i řadu dalších otázek, jako je například samotný soulad s Listinou lidských práv a Ústavou ČR, když zanáší do pracovněprávních vztahů princip nerovného posuzování jednotlivých kategorií zaměstnanců, např. v souvislosti se zavedením dalšího zákonného důvodu pro podání výpovědi zaměstnanci ze strany zaměstnavatele v případě porušování léčebného procesu, protože v tomto momentu nezohledňuje státní zaměstnance, kteří jsou v režimu služebního zákona.
Zákoník práce v této podobě, tak jak je předložen ve vládní novele, je normou, která přináší do pracovněprávních vztahů velikou míru liberalizace. Nejsem si jist, zda může plnit onen moment ujednocování pracovněprávních návrhů zaměstnanců, zda může přispět ke stabilitě trhu s pracovní silou a ke zvýšení míry ochrany zaměstnanců, která zcela určitě bude vysoce akutním problémem právě v souvislosti s možnými dopady druhé vlny hospodářské krize, která přinese, zřejmě příští rok, opět růst míry nezaměstnanosti. Pokud by byla přijata novela v té podobě, jak navrhuje vláda, a Poslanecká sněmovna by se neztotožnila s návrhem Senátu na zamítnutí vládní předlohy, pak se domnívám, že ona míra nestability bude v takové míře, že nebude možné ani spoléhat na podpůrné prostředky, které jsou třeba upraveny zákonem, který se týká otázek insolvence, zaručení zákonného nároku na mzdu pro zaměstnance, ale také v souvislosti s novelou zákona o zaměstnanosti sníží výraznou jistotu zaměstnanců, že v případě ztráty zaměstnání budou zabezpečeni alespoň po dobu nutnou z hlediska jejich existence i společenské potřeby jejich základní životní potřeby. ***