(22.30 hodin)
(pokračuje Marková)
V urgentní medicíně se pracuje s pojmem platinová čtvrthodina. Ta vychází z předpokladu, že pacient bude výjezdovou skupinou záchranné služby dosažen do 15 minut od přijetí tísňové výzvy. Jde o čas na poskytnutí nejakutnější pomoci, jež zajistí kvalitní obnovu životních funkcí u akutně ohroženého pacienta. Dalším významným pojmem je takzvaná zlatá hodina, která se bere jako časový parametr, kdy má být akutně ohrožený pacient předán na specializované pracoviště v nemocnici. Neoddiskutovatelným faktem je, že čím déle se čeká na poskytnutí přednemocniční neodkladné péče, tím více se stav pacienta nezlepšuje.
Jediným poskytovatelem přednemocniční neodkladné péče na území České republiky je zdravotnická záchranná služba. Proto nelze argumentovat, že její činnost bude nahrazována jinou složkou integrovaného záchranného systému. Je zcela nepochopitelné tvrzení, že prodloužením dojezdové doby na 20 minut se péče o pacienty nezhorší, anebo že na místo události před příjezdem záchranné služby bude odeslána za normálních podmínek jiná složka IZS. Například policie, horská služba, vodní záchranná služba. Zmíněné složky mohou totiž poskytovat pouze první pomoc, nikoliv přednemocniční neodkladnou péči. Na straně jedné máme velké odborné požadavky na lékaře a záchranáře na záchranné službě, na straně druhé, když se to hodí, tak říkáme, že do příjezdu záchranky se 20 minut může o pacienta starat někdo formou první pomoci.
V České republice je průměrná doba, kdy dochází k překročení současných 15 minut, na 17 minutách. Proč se tedy v zákoně přistoupilo k dalšímu umělému prodloužení až na 20 minut? Argumentace, že v současné době je průměrný dojezdový čas 17 minut, je zcela vágní. Jde o průměr a není to relevantní výstup. Jaký dojezdový čas je dosahován u těch nejzávažnějších, život ohrožujících stavů? Na výron kotníku se například nenasazuje vrtulník záchranné služby, ale bývá posílána posádka RZP bez lékaře a ta může místa zásahu dosáhnout déle, je-li v okrajové oblasti spádového území. Na případy bezvědomí, polytraumat, popálenin a jiných superakutních stavů je s ohledem na denní dobu nasazována i letecká záchranná služba a časy jsou mnohdy výrazně kratší než u pozemních posádek zdravotnické záchranné služby. Navíc spočítaný průměr dojezdové doby do 17 minut započítávají i výjezdy záchranky na celou řadu indikací, které spadají do kategorie pro obvodní lékaře, jež záchranné služby České republiky mnohdy suplují. Záchranné služby je sice řeší, ale ne s takovou rychlostní razancí. Například v Královéhradeckém kraji mají na zdravotnickou záchrannou službu vnitřní úpravu, kdy se na některé nízkoprahové události jezdí bez majáku a bez použití výstražného zvukového znamení. Tyto časy jsou ve statistice zahrnuty a prodlužují průměrnou dobu dosažení místa zásahu.
Zákon taxativně neuvádí, jak dlouho má být operačním střediskem, dispečinkem záchranné služby, přebírána tísňová výzva. Není jasné, jak dlouho může dispečer-operátor na operačním středisku přebírat výzvu na lince 155. Proč se v zákoně nestanovilo, že základní údaje nutné pro zahájení výjezdu - místo události, lokalita, adresa zásahu, počet postižených a předání výzvy z operačního střediska výjezdové skupině - budou odebrány do dvou minut. Po dvou minutách, nebudou-li podmínky hodné zvláštního zřetele, tedy například, že volající není schopen popsat adresu či místo události, musí být výzva předána výjezdové skupině. Zákon definuje jen dojezdovou dobu, a přitom neexistuje zákonná nebo podzákonná norma, která by ustanovila, za jak dlouho se dispečink může vyptávat na základní údaje. Znamená to, že místo události bude dosahováno výjezdovou skupinou za 25 až 30 minut od chvíle, kdy někdo vytočí tísňovou linku 155, to zvláště v okrajových částech některých regionů.
Zároveň je s prodloužením dojezdové doby spojen fakt, že tam, kde nám výjezdová stanoviště scházejí, tak je nemusíme budovat. Dokonce existují lokality, kde jsou v současnosti umístěna výjezdová stanoviště z důvodu, že další nejbližší stanoviště má dojezdový čas do 17 až 19 minut. Prodloužení dojezdového času na 20 minut dává možnost zrušit výjezdová stanoviště v místech, která budou z jiného stanoviště do této nově stanovené doby dosažitelná.
Senátní změna je tedy více než na místě.
Druhým problémem je potom plán pokrytí. Samospasitelný totiž není ani takzvaný plán pokrytí, který se stává jakýmsi odrazovým můstkem pro stanovení sítě stanovišť zdravotnické záchranné služby. Plán pokrytí se zohledněním rizik mají hasiči. Jiný je ale nutný pro potřeby záchranné služby. Například v některých lokalitách se počet obyvatel na daném území mění v závislosti na roční době, tedy v souvislosti s turistickým ruchem nebo sportovní činností. To znamená rozdíly mezi letními a zimními měsíci. To plán pokrytí nezohlední, protože vychází z údajů o počtu trvale žijících osob. V některých lokalitách se například v letní sezóně zvětšuje počet obyvatel dvakrát až třikrát.
Třetí problém, o kterém bych ráda hovořila, je traumatologický plán poskytovatele zdravotnické záchranné služby. Aktualizovat traumatologický plán jednou za dva roky, včetně jeho příloh, to je podle našeho názoru nedostatečné. Během kalendářního roku dochází k celé řadě úprav a změn, jež mají přímý dopad na funkčnost plánu. Proto by k aktualizaci mělo docházet minimálně jedenkrát ročně.
Čtvrtým problémem, o kterém bych ráda hovořila, je problém poskytovatele zdravotnické záchranné služby, protože v uvedeném § 8 se píše, že - a budu citovat - poskytovatel zdravotnické záchranné služby je základní složkou integrovaného záchranného systému. Znamená to, že činnost zdravotnické záchranné služby je pro funkčnost státu nezbytně nutná, a to zvláště za podmínek vzniku krizových stavů. V zákoně ale zcela schází jakákoli právní úprava postavení členů výjezdových skupin.
Právní ochrana členů výjezdových skupin zdravotnické záchranné služby není na stejné úrovni jako u příslušníků Policie České republiky, a dokonce ani jako u strážníků městské policie. Vyšší právní ochranu mají u nás dokonce i exekutoři. Exekutoři jsou ještě navíc podnikatelé, ale se statutem úřední osoba. To je zcela nepochopitelné rozdvojení práva a podle mého názoru i dehonestace pracovníků zdravotnické záchranné služby. O to tragičtější je skutečnost, že právě výjezdové skupiny zdravotnické záchranné služby jsou stále častěji napadány při výjezdech a je jen otázkou času, kdy dojde k nejtragičtějšímu vyústění tohoto stavu. Je proto zcela nepochopitelné, že je odmítáno této situaci předcházet úpravou zákona tak, aby právní ochrana pracovníků výjezdových skupin byla na stejné úrovni, kterou mají výše zmínění podnikatelé nebo strážníci. ***