(21.30 hodin)
(pokračuje Dernerová)
Z tohoto hlediska je ustanovení na hranicích ústavnosti, neboť blanketním způsobem omezuje lidská práva. Omezení lidských práv přitom může stanovit podle zásad Listiny základních práv a svobod jen zákon, nikoliv ministerstvo. Z tohoto pohledu spatřujeme rozpor s článkem 4 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, protože meze základních práv a svobod mohou být upraveny pouze zákonem. Senát se domnívá, že je třeba přezkoumat, zda účel všech navrhovaných registrů odpovídá rozsahu shromažďovaných dat o pacientech, a upozorňuje na možný rozpor se směrnicí Evropské unie 95/46/ES o zpracování osobních údajů.
Za páté. Návrh zákona neúnosně zvyšuje administrativu lékařů a představuje zásadní ohrožení malých lékařských praxí velkými řetězci zdravotnických zařízení. Dále, nové registrace všech zdravotnických zařízení, sepisování individuálního léčebného plánu pro pacienta, zasílání údajů do národního informačního zdravotnického systému, povinné zveřejňování veškerých i citlivých údajů o zdravotnících na internetu, nabízení sortimentu poskytovaných zdravotnických služeb - všechny tyto nové povinnosti povedou k tomu, že lékaři budou mít mnohem méně času na vlastní léčení pacientů. Za porušení i těchto drobných administrativních povinností přitom hrozí lékařům statisícové pokuty. Velikost sankcí bude pro malé praxe mnohdy likvidační.
Za šesté. Zdravotnické zařízení je nově definováno nedostatečně jako prostor poskytování zdravotní péče, nezahrnuje personální ani technickou stránku zdravotnického zařízení.
Za sedmé. Návrh zákona ruší účast profesních organizací a profesních občanských sdružení na tvorbě sazebníků obecně závazných právních předpisů, kontrole zdravotnických zařízení.
Za osmé. Nový zákon obsahuje spoustu chyb a nesrovnalostí. Není zřejmé, co bude následovat po odmítnutí pacienta lékařem. Například z důvodu nedodržování léčebného režimu nebo plánu. Pacient musí s poskytováním zdravotních služeb svobodně a informovaně souhlasit. Není zřejmé, co se stane, když souhlasit nebude. V § 44 odst. 4 o výši příspěvku na úhradu zaopatření dítěte není v souladu s článkem 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod zakotvena konkrétní meze pro výši příspěvku. V § 122 odst. 1 v přechodném ustanovení není zřejmé, jakým subjektem je míněna osoba oprávněná provozovat zdravotnické zařízení státu. Stejně tak není zřejmé, proč zdravotnické zařízení státu vůbec potřebuje licenci.
Ve svém důsledku by přijetí tohoto zákona přineslo omezení práv občanů o péči podle Listiny základních lidských práv a svobod. Zákon je ve zřejmém rozporu s ústavní Listinou základních lidských práv a svobod se směrnicí Evropské unie 95/46/ES o zpracování osobních údajů a článku 4 Úmluvy o lidských právech a biomedicíně 96/2001 Sb. Proto Senát návrh tohoto zákona zamítl.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji paní senátorce Aleně Dernerové a prosím nyní pana senátora Radka Sušila.
Senátor Radek Sušil: Dobrý podvečer, paní předsedkyně, vážený pane premiére, vládo, děkuji za udělené slovo. Rád bych se vám svěřil s určitými svými pocity. Přišel jsem sem poprvé, je to moje premiéra zde v Poslanecké sněmovně, měl jsem problém se smysluplností svého vystoupení. Kolegové řekli, že mám přijít s nadhledem, lehkostí a s humorem tady něco zreferovat, ale byl jsem pověřen Senátem, abych vás seznámil se zprávou o projednávání tohoto zákona o specifických zdravotnických službách.
Ač si myslím, že tento zdravotnický zákon, který patří do série reformních zákonů, vlastně právně vymezuje úpravu specifických zdravotních služeb, jako je asistovaná reprodukce, sterilizace, kastrace, změna pohlaví transsexuálních pacientů a psychochirurgických výkonů včetně genetických vyšetření, nepokládám ho za kontroverzní. Mnoho ustavení pokládám za velmi správná, že jsou takto pojmenovávána. Myslím si ale, že některá ustanovení by vyžadovala určitou změnu, ale v současné době, v současné atmosféře přijímání pozměňovacích návrhů Senátem si myslím, že je jasné, jak by dopadla v Poslanecké sněmovně. A myslím si, že nikdy, ne všichni, já sám o sobě tvrdím, že nemám, neznám pravé, levé zdravotnictví, neznám pacienta oranžového, modrého, topkového, pacienti jsou moji všichni, poněvadž jsem lékařem a sloužím všem pacientům. A myslím, že pan ministr Drábek tady přesně řekl, že opravdu ne všichni jsme dogmatičtí, a zákony, které mají smysluplnost, jsou přijímány v Poslanecké sněmovně.
Dovolte tedy, abych vás ve stručnosti seznámil s důvodem zamítnutí tohoto tisku Senátem.
Senát zařadil tento tisk na svou 12. schůzi a projednal ho 12. 10. a svým usnesením č. 343 v hlasování č. 53 tento senátní tisk byl zamítnut. Z celkového počtu 60 přítomných senátorů a senátorek bylo pro 38, proti 16.
Senát na svém projednávání plénem a ve výborech připomínkoval problematiku oblasti týkající se části, která definuje asistovanou reprodukci s vymezením termínu umělého oplodnění ženy, se stanovením metod a postupů asistované reprodukce, a kde se také zakotvuje, že umělé těhotenství lze provést ženě v jejím plodném věku, pokud její věk nepřekročil 49 let. V tomto vidíme problém a hlavní nedostatek, že v § 3 chybí definice v zákoně užitého termínu, co to je plodný věk. Poněvadž veškeré autority, které se věnují reprodukční medicíně, ze statistik jednoznačně lze dovodit, jasně vyplývá, že věk dožití se výrazně zvyšuje. Biologické limity plodnosti se nemění. Nejnovější studie uznává a uvádí průměrný věk nástupu neplodnosti u žen ve 44 letech s mediánem 44,7 let. Studie se také zaměřuje na schopnost otěhotnět, nikoliv donosit zdravý plod. A protože schopnost donosit zdravé dítě je cílovým měřítkem asistované produkce, s věkem, který byl přijat touto novelou, nelze souhlasit. Proto můžu ještě jednou říct, že ustanovení hranice 49 let je neúměrně vysoké.
Dále mi dovolte se pozastavit u určitých technických problémů této zákonné novely, na kterou jsme byli upozorněni legislativou Senátu. Hlavně se to týká § 59 odst. 2, kde navrhovaná úprava § 59 odst. 2 zní: Vstupní lékařskou prohlídku hradí osoba ucházející se o zaměstnání. Zaměstnavatel hradí vstupní lékařskou prohlídku, pokud uzavře s uchazečem o zaměstnání pracovněprávní nebo obdobný vztah, nestanoví-li jiný právní předpis jinak. Věta první a druhá se nepoužije, jestliže osoba ucházející se o zaměstnání se s případným zaměstnavatelem nebo zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodne jinak nebo stanoví-li právní předpis jinak. Znění věty třetí navrhovaného ustanovení mimo jiné umožňuje, aby se zaměstnavatel případně dohodl se zaměstnancem, že zaměstnavatel nebude hradit náklady vstupní lékařské prohlídky podle věty druhé. Podle ustanovení § 101 odst. 6 zákoníku práce, které je transpozicí čl. 6 odst. 5 směrnice Rady o zavádění opatření pro zlepšení bezpečnosti a ochrany zdraví zaměstnanců při práci, zní: Náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci hradí zaměstnavatel. Tyto náklady nesmějí být přenášeny přímo anebo i nepřímo na zaměstnance.
Dalším paragrafem, který je technickým problémem, byla v hlavě č. 7 zákona správních deliktů. Návrhem jsou definovány skutkové podstaty správních deliktů podle zákona o specifických zdravotnických službách a stanoví se sankce za porušení příslušných povinností uložených poskytovatelům zdravotnických služeb. V důvodové zprávě k této úpravě předkladatel pouze lakonicky uvedl, že ve stanovených případech se vymezují sankce za porušení povinností podle navrhovaného zákona a že současná právní úprava neumožňuje uložení sankce za neplnění podmínek při poskytování zdravotnických služeb, a proto je jejich dodržování dosud v praxi nevymahatelné. Bližší zdůvodnění maximální výše navrhovaných pokut ve vztahu k jednotlivým druhým správních deliktů nebylo podáno. ***