(20.50 hodin)
(pokračuje Dienstbier)
Připomínám, že samozřejmě tím se přenáší celá zátěž na obce, a zmínil bych ještě jednu souvislost. Přechodná ustanovení zákona jsou natolik nedokonalá, že pokud k současnému okamžiku někdo nepřetržitě sedm let čerpá tyto sociální dávky, tak účinností zákona na ně v podstatě ztratí nárok, resp. bude-li žádat, nebude mu nárok na tyto dávky přiznám. Ze dne na den se tak mohou doopravdy tisíce lidí dostat do neřešitelné životní situace.
Myslím si, a tento argument zazněl už i v rozpravě zde v Poslanecké sněmovně, že v tomto bodě je navrhovaný zákon zákonem na vyrábění bezdomovců. V této oblasti se situace dlouhodobě zhoršuje. Můžeme číst zprávy, jak tento fenomén ve velkém rozsahu narůstá. Myslím si, že pokud se to zkombinuje ještě i s návrhem paní poslankyně Řápkové a některých dalších, že kromě toho, že ti lidé přijdou o dávky sloužící k zajištění bydlení, a ještě ke všemu i o dávku hmotné nouze, která má zajistit jejich živobytí, tak že doopravdy sociální situace bude neúnosná, a myslím si, že zákon povede k tomu, že nakonec to, co se dělo na Šluknovsku v minulých měsících, to bude slabým odvarem toho, čeho se můžeme čekat jako mnohem masovějšího fenoménu.
Druhá věc, u které bych se zastavil, je karta sociálního systému. Chtěl bych zdůraznit, že tato karta má být uzákoněna právě projednávaným návrhem zákona. Nicméně přestože zákon ještě má daleko k účinnosti, daleko ke schválení a k vyhlášení ve Sbírce zákonů, tak už nyní Ministerstvo práce a sociálních věcí vypsalo veřejnou obchodní soutěž na dodavatele této karty. Dokonce už jsme slyšeli o bance, která by měla údajně v této soutěži uspět. Chtěl bych upozornit, že v této věci byl podán sociální demokracií podnět Úřadu pro hospodářskou soutěž, který poukazoval na to, že i v případech, kdy zadavatel přímo nic neplatí, tak že se může jednat o věc podléhající zákonu o veřejných zakázkách v případě, že tomu, kdo bude v soutěži vybrán, bude platit třetí osoba. Je to přesně tento případ. Dokonce je tady už precedentní rozhodnutí Úřadu pro hospodářskou soutěž, které v otázce úplatnosti služeb spočívajících v zabezpečení poukázek - pan Stanjura je dneska nějak čilejší pravděpodobně - pro zadavatele úřad uvádí, že zadavateli ze smlouvy sice nemusí vzniknout přímý peněžitý závazek zadavatele vůči uchazeči, avšak de facto se jedná o úplatné poskytování služeb na základě požadavku zadavatele, pouze odměna je konstruována formou provize, kterou sice zaplatí třetí subjekt, ale za protiplnění zadavatele, tak jinak dodání zákazníku. Tolik citace z rozhodovací praxe Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.
Chtěl bych poukázat na to, že je tady i další rozměr, který je ústavněprávní. Podle článku odstavec 3 Ústavy a článku 2 odst. 1 Listiny lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Jinými slovy, pokud ještě není účinný zákon, který by zmocňoval Ministerstvo práce a sociálních věcí k tomu vydat karty sociálního systému, nemůže se tak stát. Dokonce se domnívám, že tato věc může mít i trestněprávní souvislosti, konkrétně bych odkázal na § 329 trestního zákona, zneužití pravomoci úřední osoby, což nepochybně spadá na tuto situaci, kdy ministr postupuje podle zákona, který přitom ještě zdaleka není platný, natož účinný.
Další okruh problémů, kterého bych se chtěl dotknout, je delimitace pracovníků obecních úřadů, kteří doposud zajišťují vyplácení dávek, jejichž výplata má přejít na úřad práce. Řada senátorů, kteří jsou zároveň starosty, poukázala na celou řadu problémů, které s touto věcí souvisí. Upozorňovali zejména na to, že zákon má nabýt účinnosti, pokud vůbec účinnosti včas nabude, téměř vzápětí po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů, že v podstatě nebude čas na to, aby se zajistila výplata dávek, dokonce předpokládali, že možná až na několik měsíců tento systém selže, protože úřad práce nebude připraven k tomu, aby dávky vyplácel.
Další část argumentace se týkala skutečnosti, že úřad práce by měl převzít zaměstnance obecních úřadů, že doposud není vyjasněno, v jakém počtu zaměstnance převezme, s tím, že ty údaje se často mění, starostové dostávají opakované informace o tom, že jednou to bude ze 26 11 zaměstnanců, jindy 20, pak jenom 10, a to často během několika dnů. Samozřejmě zejména tam převládala argumentace, že se ten systém zhroutí. Chtěl bych upozornit, že to nebyli pouze senátoři za sociální demokracii, kteří na tento problém upozorňovali, zejména senátor Kubera za ODS upozorňoval, že pokud zákon říká, že by mělo dojít k delimitaci zaměstnanců, kteří zajišťují výplatu dávek, tak by se mělo jednat o všechny zaměstnance, a ne tak, že si úřad práce vybere, koho chce a koho nikoliv. Dokonce konstatoval, že musí říct, že v tomto bodě se budou bránit právně do posledního dechu, protože buď se dohodnou jednoduše, že si úřad práce vezme všech jejich 26 zaměstnanců a pak je všechno v pořádku a bude s úřadem výborně spolupracovat, anebo že to bude bitva a že se do ní rádi pustí. Takže tato kritika nezaznívala pouze z řad levicových senátorů, ale dokonce i z řad senátorů za Občanskou demokratickou stranu.
Dalším okruhem problémů, které bych zmínil, je legislativní proces jako takový. V Senátu opakovaně je kritizováno, že se v Poslanecké sněmovně u zákonů, které následně postupuje Senátu, porušují pravidla legislativního procesu. Zejména je kritizována praxe, kdy na poslední chvíli při projednávání ve výborech Poslanecké sněmovny mezi prvním a druhým čtením jsou předkládány komplexní nebo značně rozsáhlé pozměňovací návrhy, které v podstatě zásadně změní původní předlohu. Konkrétně v případě zákona, kterým se mění zákon o hmotné nouzi a další zákony, tak se jednalo celkem o 73 novelizačních bodů, které byly ve výboru. Tato praxe vede k tomu, že vlastně je nepoužitelná důvodová zpráva k zákonu, není vlastně přesně zřejmé, jaký byl původní záměr zákonodárce, proč se tyto věci změnily, protože samozřejmě už se nikdo neobtěžuje s tím, aby doplnil důvodovou zprávu k těm novým navrženým nebo změněným legislativním úpravám. Samozřejmě jsme měli pochybnosti, jestli vlastně aspoň podstatná část poslanců měla vůbec možnost se seznámit dostatečně s tím, co je schvalováno. Jsme proto v Senátu často stavěni do role, kdy posuzujeme zákony, jejichž kvalita je značně sporná i právě z toho legislativně technického hlediska.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Promiňte, pane senátore, váš čas bohužel vypršel. Já vám děkuji za vaše vystoupení.
Senátor Jiří Dienstbier: Co jsem stihl, jsem stihl. Znovu bych jenom upozornil, že zřejmě Poslanecká sněmovna nemá většinově příliš velký zájem slyšet veškeré argumenty, které v Senátu zazněly.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Přesto vám, pane senátore, děkuji. Ještě bych vás ráda seznámila s takovou zvyklostí, která v Poslanecké sněmovně panuje. Když totiž chce někdo reagovat na chování některého z přítomných pánů poslanců nebo poslankyň, tak je to obvykle řídící schůze, který toto jednání komentuje, nikoliv poslanec, neřkuli host senátor.
S přednostním právem se hlásí pan ministr Jaromír Drábek.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Děkuji za slovo, paní místopředsedkyně. Vážená paní senátorko, vážení senátoři, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte mi, abych tentokrát velmi stručně reagoval, protože si myslím, že to bude přiměřené, a spíše se teď postavím do role toho tradičního opravníku oblíbených omylů. ***