(20.40 hodin)
(pokračuje Sekaninová)
Dramatickým způsobem ovlivnil život více než 106 tisíc lidí další vládní krok. Tolik je v současnosti příjemců příspěvku na péči v prvním stupni míry závislosti, kterým byl plošně snížen příspěvek ze stávajících 2000 Kč měsíčně na 800 Kč, bez ohledu na to, zda příjemce tyto prostředky využívá na zajištění potřebné sociální péče, či nikoli. Mnohdy slýcháme stesky na zneužívání příspěvků na péči, slýcháme názory, že příspěvek v prvním stupni je určitou kompenzací stáří apod. Jeho razantní a plošné snížení je však důsledkem neschopnosti Ministerstva práce a sociálních věcí přijmout taková systémová, organizační a metodická opatření, která by jeho zneužívání znemožnila. Více než 70 % příjemců poskytnuté prostředky využívá k zajištění neformální péče, ale doposud nebyl nastaven účinný systém kontroly využívání příspěvku.
Zmíním se o Národním programu Evropského roku 2010 boje proti chudobě a sociálnímu vyloučení. V něm jsme se mimo jiné zavázali k tomu, že nikdo nebude odsouván na okraj společnosti, k prosazování spravedlivého rozdělování, k zajištění sociální soudržnosti, solidarity mezi generacemi i v rámci generací, že zásadním způsobem pokročíme v oblasti vymýcení chudoby a sociálního vyloučení. Návrhy úsporných opatření v resortu Ministerstva práce a sociálních věcí jsou v diametrálním rozporu a přímým protikladem výše uvedeného Národního programu Evropského roku 2010.
Jen na okraj. Faktem je, že v roce 2008 Česká republika dle posledních dostupných údajů Českého statistického úřadu a Eurostatu s hodnotou 10 % patřila k zemím s nižší mírou chudoby. Chudobou jsou nejvíce ohroženi nezaměstnaní, neúplné rodiny a rodiny se třemi a více dětmi. Příjem pod hranicí chudoby mělo 13 % osob žijících v domácnostech s dětmi. Ale mnohem horší situace byla v domácnostech s dětmi, kde je jeden z rodičů nebo oba bez pracovní činnosti. Tam bylo chudobou ohroženo 79 % procent osob. Materiální deprivací je postiženo více než 16 % obyvatel našeho státu, více než 39 % populace si nemůže dovolit ani týden dovolené mimo domov a 12 % populace si nemůže z finančních důvodů dovolit maso nebo rybu alespoň každý druhý den.
Skutečná chudoba ohrožuje 133 tisíc českých domácností, což představuje zhruba 3 % domácností. Vyplývá to z průzkumu Českého statistického úřadu. Celkem je v České republice přes 4 mil. domácností. Podle metodiky Evropské unie je chudých dvakrát víc. Za chudou je podle studie Centra pro sociální a ekonomické strategie označována rodina, která žije pod hranicí životního minima. "Podle metodiky Evropské unie je ale počet chudých domácností v ČR dvakrát vyšší," upozornil Český statistický úřad. A to se jedná o údaje tři roky staré a od té doby se změnila řada faktorů, která situaci v oblasti chudoby výrazně zhoršuje. Příčinou jsou změny v oblasti důchodového a nemocenského pojištění i dávek sociální podpory.
Dle výzkumu STEM tři čtvrtiny občanů ČR v blízké budoucnosti očekávají, že se u nás výrazněji projeví problém chudoby. Rozšíření problému chudoby v naší zemi se významně častěji obávají především lidé starší 60 let a lidé z domácností s nižším finančním a majetkovým zajištěním. V současné době svou rodinu za chudou označují necelé dvě třetiny respondentů. Výrazná většina lidí si však nemyslí, že by si člověk dnes mohl za svou chudobu především sám.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, Senát svým usnesením zamítl návrh zákona, protože jej vnímá jako necitlivý, nekoncepční a ve svém důsledku nepřinese předpokládané úspory, ale naopak v řadě případů zvýšení výdajů státního rozpočtu. Proto vás žádám, abyste ve smyslu usnesení přijatého Senátem zamítli tento návrh zákona. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji paní senátorce Boženě Sekaninové. S přednostním právem nyní vystoupí ministr práce a sociálních věcí Jaromír Drábek. Prosím, pane ministře.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážené kolegyně poslankyně, vážení kolegové poslanci, dovolil bych si jenom pro upřesnění, možná že by to někomu uniklo, zdůraznit, že tento zákon, o kterém byla řeč, je formálním prodloužením účinnosti něčeho, co platí od 1. ledna letošního roku a co má platit i po 1. lednu příštího roku. A pokud tady paní senátorka mluvila například o omezování čtyřleté varianty rodičovského příspěvku, například o snižování příspěvku na péči v prvním stupni pro dospělé osoby, tak ano, my jsme prostě byli nuceni před rokem udělat některé parametrické úpravy, protože nebylo možné postupovat jinak, neboť tempo zadlužování státu bylo prostě neúměrně vysoké a bylo potřeba udělat i krátkodobá opatření.
Nicméně v rámci dalších dvou tisků si myslím, že proběhne diskuse právě o těch tématech, o kterých paní senátorka mluvila. Rozvolnění čerpání rodičovského příspěvku, to znamená to, aby rodiče měli možnost volit výši měsíčního rodičovského příspěvku, zlepšení posuzování zdravotního stavu a příklon k mezinárodní stupnici hodnocení zdravotního stavu, tak jako se to dnes již dělá v Německu, Rakousku. A myslím si, že na tom lze velmi dobře ukázat, že to, co je tady kritizováno z pohledu října loňského roku, že to jednoznačně dokazuje, že postupujeme dopředu právě v tom, co se tady objevilo v řeči paní senátorky, to znamená v systémovém uchopení, v systémovém napravování toho neblahého stavu, kdy například posuzování zdravotního stavu podle 236 úkonů není samozřejmě správné a je potřeba se přiklonit k tomu, co doporučuje Mezinárodní zdravotnická organizace. Je samozřejmé, že rigidní přiznávání rodičovského příspěvku bez ohledu na potřeby rodiny není úplně nejvhodnější a formální splnění podmínky jedním nebo druhým rodičem je potřeba nahradit pohledem na rodinu jako celek. To, že od 1. ledna, pokud Poslanecká sněmovna a pan prezident dá, bude možné, aby rodiče dětí ve věku nad dva roky mohli lépe sladit pracovní a rodinný život, protože budou moci kombinovat osobní péči o dítě s pracovní kariérou a s péčí o dítě v jiném zařízení než v domácnosti.
Chci jenom upozornit právě na ten kontrast, protože tyto tisky jdou za sebou, na kontrast úsporného balíku před rokem a systémových opatření, proti kterým sice opozice protestuje, což je její právo, nicméně kdyby diskuse byla věcná, tak by bylo jasné, že postupujeme směrem, který v celkovém kontextu je nezpochybnitelný. Ano, můžeme samozřejmě diskutovat o jednotlivých parametrech, to samozřejmě ano. Nikdy není nic dokonalé, žádný návrh není dokonalý, ale ten směr je naprosto jednoznačný. A já děkuji paní senátorce, že to nepřímo potvrdila.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji panu ministrovi a prosím o další vystoupení buď pana senátora Jiřího Dienstbiera, nebo pana senátora Petra Víchu. Pan senátor Jiří Dienstbier má slovo.
Senátor Jiří Dienstbier: Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené poslankyně a poslanci. Moje zpráva se bohužel nevejde do deseti minut, budu se snažit shrnout některé nejpodstatnější argumenty, které vedly k zamítnutí návrhu zákona o hmotné nouzi a novele dalších zákonů Senátem.
K prvnímu argumentu nebo okruhu argumentu patří zpřísnění podmínek, za jakých se vyplácejí některé sociální dávky, a to jak dávky státní sociální podpory, tak dávky hmotné nouze. Zejména se to týká příspěvku na bydlení a doplatku na bydlení, kde se zavádí nové pravidlo, a sice to, že nárok na tyto dávky náleží pouze po dobu 84 měsíců, jinými slovy 7 let v součtu za posledních 10 let. Pokud jsme se ptali už na výboru Senátu, jakým způsobem bude řešena situace lidí, kteří v posledních deseti letech vyčerpají kvótu 84 měsíců a budou v složité sociální situaci a nebudou schopni zajistit si vlastními silami bydlení, bylo nám odpovězeno, že by se to mělo řešit sociální prací. V případech, kdy takováto sociální práce selže, tak už nám nikdo nebyl schopen dát odpověď, jak bude situace těchto lidí vyřešena. ***