(20.10 hodin)
(pokračuje Marková)
Lékaři pak považují za nepřípustný i zásah do soukromí zdravotníků v souvislosti s registrem zdravotnických pracovníků.
Lékaři také upozorňují na to, že zákon dále zavádí nové povinnosti v oblasti administrativní zátěže pro lékaře. Povinné sepisování individuálního léčebného plánu pro pacienta, povinné zasílání údajů do národního informačního zdravotnického systému, povinné zveřejňování veškerých i citlivých údajů o zdravotnících na internetu. Hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných služeb, povinné nabízení sortimentu poskytovaných zdravotnických služeb atd. Je otázkou, zda všechny tyto povinnosti nezpůsobí, že lékaři budou mít mnohem méně času na vlastní léčení pacientů.
Problémovou se pak jeví i skutečnost, že za porušení i těchto administrativních povinností hrozí lékařům statisícové pokuty a při opakovaném porušení také odebrání licence. Nikdo z nás pacientů se jistě nebrání vyšší kvalitě poskytované zdravotní péče, ale jestli tady nevylíváme s vaničkou i dítě?
Pátý důvod. Zákon také nepokrytě zvýhodňuje velké poskytovatele zdravotních služeb, zejména zdravotnické řetězce. Jak si jinak vysvětlit fakt, že poskytovateli - zdravotnickému řetězci, postačí jeden odborný zástupce pro všechna zdravotnická zařízení stejně jako té nejmenší praxi s jedním lékařem a jednou sestrou? Také povinné registrace všech zdravotnických zařízení nemusí znamenat pouze novou administrativní zátěž, ale i možnost opakovat výběrová řízení. Protože pojišťovna nemusí ze zákona navázat smlouvu s nově registrovaným zařízením, udělení licence není nárokové. A brání se i kraje. Jestliže by povinnost všech zdravotnických zařízení do devíti měsíců byla požádat správní orgán o povolení k činnosti a předložit k tomu spoustu podkladů, které jsou již dávno na těchto registračních místech uloženy, tak by to mohlo znamenat také zahlcení krajů tisíci žádostmi o povolení činností nestátního zdravotnického zařízení a dalšími tisíci příloh. Je tedy cílem tohoto zákona potrestat krajské úředníky? Vždyť současné krajské úřady, potažmo odbory zdravotnictví a jejich zaměstnanci, tuto činnost provádějí ze zákona již téměř deset let. Tato činnost je také soustavně metodicky vedena úředníky Ministerstva zdravotnictví a může jimi být také kontrolována.
Další důvod, který bych uvedla na podporu svého zamítavého stanoviska k tomuto zákonu. Tato nová definice zdravotnických zařízení jako prostoru k poskytování zdravotní péče. Mnozí odborníci ji považují za špatnou a může vést k rozsáhlejšímu pronajímání prostor nemocnic k poskytování péče specialistům. Může tak vzniknout řada sporů z hlediska odpovědnosti za případné způsobené škody. Zda půjde o škody způsobené lékařem specialistou, případně škodu z infekce z pronajatých prostor, či chybu najatého personálu. Zdravotnické zařízení by mělo tedy zahrnovat i personální a technický aspekt, nejenom budovu.
Také sankce jsou podle našeho názoru nepřiměřené velikosti zdravotnického zařízení a mohou být proto likvidační pro malé praxe. A prostor pro správní uvážení úředníka, kdy může určit rozsah pokuty v rozmezí od nuly do sta tisíc, nebo dokonce až milion korun, vytváří podle mého názoru prokorupční prostředí. Zneužitelná pro likvidaci konkurence je i možnost odebrání licence zdravotnickému zařízení za pochybení jednoho zaměstnance při požití alkoholu.
Také není zřejmé, co bude následovat po odmítnutí pacienta z důvodu nedodržování léčebného režimu nebo plánu. Ustanovení, že pacient musí s poskytováním zdravotní služby svobodně a informovaně souhlasit, vzbuzuje pochybnosti, protože není jasné, co se stane, když souhlasit nebude. V zákoně je také zakotvena povinnost poskytovatele zajistit péči o pacienta, ale současně i právo zdravotníka odmítnout poskytnutí této péče v případě ohrožení života zdravotníka. Tento rozpor není v zákoně jasně dopracován.
V obrovské množství paragrafů se tak skrývá mnoho pastí, nesrovnalostí a problémů. Připomenu ještě, a již jsem to tady připomínala, ale nedá mi to, svérázný příspěvek k prorodinné politice v podobě rušení jeslí jako zdravotnických zařízení a jejich nahrazení pouze vázanou živností péče o dítě do tří let věku v denním režimu. Touto změnou dojde k výraznému nárůstu cen za služby v těchto zařízeních, protože jesle jako zdravotnická zařízení byly osvobozeny od daně.
Vážný problém spočívá i v dalších finančních nákladech, které budou nést kraje v případě přijetí zákonů o zdravotnické službě, ale i o specifických zdravotních službách. Jsou to nevyčíslené náklady z rozpočtů krajů. Nové povinnosti pro kraje. Úřady musí předávat o všech poskytovatelích zdravotních služeb na území kraje do národního registru poskytovatelů atd.
Komunistická strana Čech a Moravy opakovaně a důrazně odmítá takto nepromyšlenou a konsenzuálně neprojednanou reformu zdravotnictví, a to nejenom z věcných důvodů, ale i kvůli způsobu, jak byla předložena a prosazena tady v Poslanecké sněmovně. Jenom připomínám, že skutečně není pravda, že bychom měli dostatek času na prostudování těchto zákonů. Na prostudování všech zákonů jsme dostali týden. Já jsem si poctivě tyto zákony četla, podtrhávala, ale víc než to jsem nemohla udělat, protože na porovnání, na možnost prokonzultování s odborníky nám již nebyl dán čas. Také ve zdravotním výboru, jehož všech jednání jsem se účastnila, nebylo možno všechno projednat a prodiskutovat, bylo opět málo času. A to i z toho důvodu, že nám byly předkládány pozměňovací návrhy na poslední chvíli. Nebylo možno je projednat. O to více mě mrzí to, že poslanci a poslankyně vládní koalice, kteří také nemohli mít čas na prostudování těchto pozměňovacích návrhů v samotném zdravotním výboru, a jsou to lidé, kterých si velmi vážím, jsou vzdělaní, jsou to lékaři, jsou to lidé, kteří jsou vážení ve svých oborech, přesto bez toho, že by měli dostatečně vše prostudováno, kývli, jako kdyby nebyli vzdělanými lidmi, ale ovcemi, které dostaly něco nařízeno. Ještě horší potom byla situace tady v Poslanecké sněmovně, kdy byly zkracovány lhůty a nebyla nám dána možnost k projednání. Myslím, že bychom si mohli vzít příklad z jiných zemí, například z Holandska, kde zdravotnická reforma byla projednávána mnoho let, než se k ní vůbec přistoupilo. A tento spěch myslím si, že skutečně není na místě.
Důvod, který ještě uvedu v závěru, proč odmítáme tyto zákony, je ten, že skutečně celek, který má nahradit zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, v podobě zákonů o zdravotnických službách, specifických zdravotních službách a o zdravotnické záchranné službě, že tady jde i o samotnou podstatu zákona, kdy se z péče stává služba, tedy něco, co evokuje už samotný pocit, že za službu je nutné platit. A bohužel, podle vašich představ, dámy a pánové z vládní koalice, je nutné platit čím dál více. Zdravotnictví však nikdy nemůže být běžnou službou a zdraví nikdy nebude zbožím.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk poslanců KSČM.) ***