(20.40 hodin)
(pokračuje Lesenská)
Dále ve druhém čtení poslanec Grospič podal návrh na zamítnutí návrhu zákona, o kterém bylo hlasováno ve třetím čtení, který nebyl přijat. Z přítomných 147 poslanců bylo pro zamítnutí 61, proti 80. Poslanecká sněmovna vládní návrh zákona s pozměňovacími návrhy schválila na své 22. schůzi dne 9. září 2011, když v hlasování s pořadovým číslem 132 z přítomných 149 poslanců pro návrh hlasovalo 87 poslanců vládní koalice a 62 bylo proti.
Změny oproti platné právní úpravě. Z věcných změn oproti dosavadní právní úpravě zákoníku práce lze uvést zejména tyto. Navrhuje se systémová změna spočívající v tom, že do úpravy obsažené v zákoníku práce má být doplněna úprava týkající se některých práv a povinností zaměstnanců a zaměstnavatelů při dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce podle zákona o nemocenském pojištění. Nově se vymezují základní zásady pracovněprávních vztahů, které mají sloužit k výkladu příslušných ustanovení zákoníku práce pro realizaci smluvní vůle stran v mezích zásady "co zákon nezakazuje, to dovoluje" i pro použití právních norem občanského zákoníku v pracovněprávních vztazích.
Platná právní úprava obsahuje jiné základní zásady pracovněprávních vztahů, a to v § 13 až 15 zákoníku práce. Tato ustanovení se zrušují a jejich obsah je z podstatné části zařazen na jiná místa. Například v § 34b, 276, § 286, § 346b, § 346c zákoníku práce. Nově je definována závislá práce.
§ 2 zákoníku práce článek 1 bod 4. Obsah nyní platného § 2 zákoníku práce je zařazen do jiných ustavení zákoníku práce. Dochází k odchylné úpravě v pracovněprávních vztazích, je upravena v novém § 4b zákoníku práce. Práce konaná prostřednictvím agentury práce je upravena v § 307a zákoníku práce. Zákaz dětské práce je upraven v § 346a zákoníku práce.
Nově se vymezuje způsob použití občanského zákoníku na pracovněprávní vztahy tak, že jako první se v těchto vztazích použijí ustanovení zákoníku práce, a pokud je není možné použít, protože neupravují určitou záležitost, použijí se odpovídající ustanovení občanského zákoníku, a to způsobem odpovídajícím základním zásadám pracovního práva. V úpravě se uplatňuje Ústavním soudem deklarovaná zásada subsidiarity občanského práva, a to viz nález Ústavního soudu vyhlášený pod č. 116/2008 Sb. (V sále je neklid.)
Zároveň se stanoví, která ustanovení občanského zákoníku se pro pracovněprávní vztahy nepoužijí. S odkazem na zásadu subsidiarity občanského zákoníku se zrušují ustanovení zákoníku práce, která upravují záležitosti, které upravuje stejným způsobem nebo obdobným způsobem občanský zákoník. Například se zrušuje § 6 odst. 2, § 7 odst. 2, § 8, § 10 odst. 2, § 12 zákoníku práce. Opouští se pojetí, podle kterého zákoník práce zabezpečuje jednotnou úpravu pracovněprávních vztahů, a v té souvislosti jsou v něm předpokládány případné odchylné úpravy v jiných zákonech. Proto třeba dochází ke zrušení § 5 odst. 4 a 5 zákoníku práce. Nově se koncipuje neplatnost právních úkonů. Upravuje se absolutní a relativní neplatnost, neplatnost právního úkonu pro nedostatek písemné formy se nově týká i pracovní smlouvy a její změny.
Zpřesňuje se úprava kolektivní smlouvy. Vypovědět písemně kolektivní smlouvu bude možné nejdříve po šesti měsících, při zániku smluvní strany jednající za zaměstnance skončí účinnost kolektivní smlouvy nejpozději posledním dnem následujícího kalendářního roku.
Provádějí se i legislativně technické úpravy. Nově je koncipována návrhem zákoníku práce zkušební doba, u vedoucích zaměstnanců se prodlužuje ze tří měsíců na šest měsíců, u ostatních zaměstnanců zůstává zachována tříměsíční zkušební doba. Nově se zkušební doba kromě celodenních překážek v práci bude prodlužovat také o celodenní dovolenou a nesmí být sjednána delší, než je polovina sjednané doby trvání pracovního poměru, což je podstatné pro případy sjednávání krátkodobějších pracovních poměrů na dobu určitou.
Zásadním způsobem se mění úprava pracovního poměru na dobu určitou s cílem zamezit takzvané řetězení těchto pracovních poměrů. Podle navrhované úpravy doba pracovního poměru na dobu určitou mezi týmiž smluvními stranami nesmí přesáhnout tři roky a ode dne vzniku pracovního poměru může být opakována nejvýše dvakrát, přičemž se výslovně stanoví, že za opakování pracovního poměru se považuje i jeho prodloužení. Až po uplynutí tří let od skončení předchozího pracovního poměru na dobu určitou bude možné mezi týmiž smluvními stranami znovu sjednat pracovní poměr na dobu určitou. Z navrhované úpravy vyplývá, že nejvýše bude moci zaměstnanec pracovat u stejného zaměstnavatele na dobu určitou devět let, to je tři krát tři roky. Znovu s ním bude moci tento zaměstnavatel sjednat pracovní poměr na dobu určitou až po uplynutí tří let. V případě, že by zaměstnavatel se zaměstnancem sjednal pracovní poměr na dobu jednoho měsíce a dvakrát jej prodloužil vždy o jeden měsíc, celkem by pracovní poměr trval tedy tři měsíce, znovu by s takovýmto zaměstnancem mohl sjednat pracovní poměr na dobu určitou až po třech letech od skončení tohoto pracovního poměru.
Do zákoníku práce se dále zavádí již dříve známý institut dočasného přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli a vymezují se podmínky pro jeho uplatňování, kde základní podmínkou je, že dohodu o dočasném přidělení bude možno uzavřít nejdříve po uplynutí šesti měsíců od vzniku pracovního poměru. Dočasné přidělení bude zakázáno použít na agenturní zaměstnávání.
Do zákoníku práce se doplňuje úprava, která navazuje na judikaturu Evropského soudního dvora. Týká se výpovědi ze strany zaměstnance, který při organizačních změnách nebude chtít přejít k přijímajícímu zaměstnavateli a dá v té souvislosti u dosavadního zaměstnavatele výpověď ještě před tímto přechodem. Nová úprava spočívá v tom, že výpovědní doba v tomto případě skončí nejpozději dnem předcházejícím dni převodu.
Výše zákonného odstupného při rozvázání pracovního poměru z důvodu organizačních změn je nově odstupňována, a to podle doby trvání pracovního poměru u zaměstnavatele, který toto odstupné poskytuje. Jedná se o jednonásobek průměrného měsíčního výdělku v případě pracovního poměru do jednoho roku, dvojnásobek v případě pracovního poměru od jednoho do dvou roků a trojnásobek v případě pracovního poměru nad dva roky.
Znovu se zavádí moderační právo soudů - to obsahoval mimo jiné již první zákoník práce v § 61 odst. 2 - pro případ, že zaměstnavatel se zaměstnancem neplatně rozvázal pracovní poměr a je povinen mu poskytnout náhradu mzdy nebo platu. Jestliže doba, za kterou by měla být zaměstnanci poskytnuta náhrada mzdy nebo platu, přesáhne šest měsíců, má mít soud právo na návrh zaměstnavatele náhradu přiměřeně snížit. ***