(0.30 hodin)
(pokračuje Dolejš)
Já vám tady ocituji článek iDnes: ODS má taktiku proti levici, brzdila schůzi. Nečas vyfasoval přezdívku Fidel. Když už nemá ODS momentálně v parlamentu sílu přehlasovat levici, rozhodla se jí její převahu alespoň osladit brzděním schůze. Místopředseda ODS Petr Nečas více než půl hodiny pečlivě četl jako telefonní seznam body z programu a navrhoval jejich vyřazení. Kvůli délce projevu si od komunistů vysloužil přezdívku Fidel.
Víte, když dva dělají totéž, není to totéž. Když toto dělala v roce 2010 ODS, tak to vlastně bylo skvělé, protože účel světí prostředky. Když podobné prostředky použije sociální demokracie, tak je to špatné. Tak je to špatně a je to nedůstojné. Nezlobte se na mě, my používáme stejné prostředky jako vy, nedivte se. Máme na to právo a nezpochybňujeme to, že v roce 2010 jste postupovali podobným způsobem.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Další faktická. Pan poslanec Rath.
Poslanec David Rath: Já bych tady pokračoval a navázal na pana kolegu a reagoval na něho, protože myslím, že ze stejné kategorie je nedávné tady velmi silné volání, které zaznívalo z úst některých koaličních poslanců, především poslance Jeništy a Bendla, kteří tady plakali nad arogancí jakéhosi Davida Ratha, že si dovoluje svolat zastupitelstvo Středočeského kraje na sedmou hodinu ráno, a já to -
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane poslanče, já vás požádám, abyste se vrátil k věci.
Poslanec David Rath: To je, promiňte -
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Faktická poznámka není určena k tomu, abyste si tady říkal, co vás zrovna napadne.
Poslanec David Rath: Promiňte, to je - vy nevíte, co chci dopovídat. Tak mi neskákejte, prosím, do řeči.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: To opravdu nevím.
Poslanec David Rath: Prosím, neskákejte mi do řeči, já vám také neskáču do řeči, je to neslušné, paní předsedající.
Takže dámy a pánové tady plakali nad tím, a proč nepláčou dnes tito poslanci nad tím, že tady zasedáme v jednu hodinu v noci? To není žádná arogance? Proč tady nekřičí pan poslanec Bendl a Jeništa nad arogancí premiéra Nečase a dalších, kteří toto způsobili a dělají? To není arogance, jednat tady v jednu hodinu v noci, ve dvě, ve tři, o sobotách, o nedělích? Čili to je v pořádku, to se jim líbí, s tím souhlasí, ale když to udělá někdo jiný a dovolí si něco svolat na sedmou hodinu ráno, tak je to nabubřelost, arogance, nevhodnost, to je přesně váš nadřazený přístup. Prostě vy ty lidi fackovat můžete, protože vy jste něco lepšího, vy jste prostě něco jako nadlidi, takže vy si to můžete dovolit, ale běda, když to někdo aplikuje na vás. Byť náznakem. Tak to jste - tady pan ministr financí mě vyzývá - dokonce říká tady: Zkus to! Já se nenechám vyprovokovat -
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Pane poslanče, čas faktické vám uplynul.
Poslanec David Rath: Já jsem klidná osoba, já nejsem rváč a hulvát, jako vy, pane ministře. A už vůbec ne opilec.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Stačí. Ještě někdo chce vystoupit s faktickou poznámkou? (Nikdo.)
Tak budeme pokračovat v obecné rozpravě a prosím pana poslance Robina Bömische.
Poslanec Robin Böhnisch: Děkuji za slovo paní místopředsedkyně. Já musím omluvit své dva kolegy, kteří mluvili přede mnou. Oni totiž neznají Murphyho zákon regresivních úspěchů, který říká: vloni to bylo lepší.
Vážená paní předsedající, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, vážení členové vlády, v první části jsem se věnoval principům stavebního spoření, jeho důležitosti pro stabilitu státu a pro význam v oblasti podpory bydlení. V druhé části se chci věnovat ještě důležitějšímu problému a tím je možná neústavnost i této novely.
Ústavní soud rozhodl, že původní zákon, kterým se změnila právní úprava stavebního spoření, není v souladu s Ústavou. Napadený zákon č. 348/2010 Sb. byl přijat ve zkráceném jednání ve stavu legislativní nouze, aniž by pro takový postup byl dán důvod. Tím došlo k porušení některých ústavních principů, jež se vážou k průběhu zákonodárné procedury. Z tohoto důvodu Ústavní soud tento zákon zrušil uplynutím dne 31. prosince 2011.
S ohledem na námitky skupiny poslanců však přistoupil i k posouzení obsahu napadeného zákona. Snížení příspěvku do budoucna, tedy počínaje rokem 2011, pro všechny účastníky stavebního spoření sice neshledal v rozporu s ústavním pořádkem, protože se nejedná o případ nepřípustné nepravé retroaktivity. Rozpor s ústavní zásadou právní jistoty a legitimního očekávání ale naopak shledal ve vztahu k mimořádnému zdanění příspěvku na stavební spoření za rok 2010. Ustanovení napadeného zákona, která ukládají mimořádnou daň na příspěvek na stavební spoření za rok 2010, proto zrušil již ke dni vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů. Rozhodnutí Ústavního soudu poukazuje na způsob jakým tato vláda předkládá a schvaluje zákony.
V této souvislosti jsou navrhovatelé zřejmě nepoučitelní. Už nyní je totiž mnohými právníky poukazováno na neústavnost i dnes projednávané vrácené novely. Například v článku na iDnes.cz ze 2. září 2011 se nad porušováním ústavních principů zamýšlí advokát Jan Tryzna. Dovolím si některé jeho závěry připomenout.
Ministerstvo financí chce nyní umožnit, aby komerční banky získaly oprávnění nabízet stavební spoření, avšak nevyžadovalo by se, aby byly splněny takové podmínky, které musí splnit stavební spořitelny. Ty ale mají ve srovnání s jinými finančními institucemi včetně komerčních bank mnohá omezení. Na trhu stavebního spoření by tak vedle sebe působily dvě skupiny subjektů. Stavební spořitelny, pro něž budou platit přísná pravidla týkající se nakládání s uloženými prostředky spořících klientů, a banky, pro které taková pravidla platit nebudou. Porušení principu rovnosti povede k diskriminaci a rizikům. Takové řešení se zdá z pohledu ústavního práva problematické, protože je evidentně porušován jeden ze základních ústavních principů, a to princip rovnosti. Banky nebudou tak omezovány ve svých investičních aktivitách, a tím pádem budou schopné nabízet svým klientům do určité míry výhodnější podmínky než stavební spořitelny, jejichž činnost zůstane přísně regulována. A to bude stavební spořitelny diskriminovat a fakticky jim znemožní regulérní konkurenční boj. Dalším negativním prvkem bude větší riziko ohrožení vkladů spořících klientů u bank. Ty se totiž budou moci pouštět do sice výnosnějších, ale zároveň rizikovějších investic.
Žádná stavební spořitelna u nás dosud nezkrachovala, zatímco bank již několik. Problém je v tom, že prostředky na stavebním spoření jsou vázány po dobu šesti let. Před uplynutím této doby nemá klient možnost získat své úspory zpět bez sankcí. Nebude proto moci v případě, se banka dostane do finančních potíží, své úspory rychle vybrat, jako je to možné třeba u spořicích a běžných účtů, a bude v takovém případě odkázán na plnění z fondu pojištění vkladů, jehož výše je však zákonem limitována. V praxi pak mnohdy klienti nebudou schopni rozlišit mezi výhodami stavebního spoření u stavebních spořitelen a bank, takže lze očekávat, že budou preferovat výhodnější podmínky bank, aniž by si uvědomovali vyšší riziko. To může vést skutečně k odlivu klientů od stavebních spořitelen směrem k bankám, a tedy k potížím stavebních spořitelen. Může být dosaženo přesně toho, čemu chce zřejmě Ministerstvo financí zabránit, totiž destabilizace celého sektoru stavebního spoření. Zmaření investice a porušení pravidel rovnosti.
Otázkou také zůstává, zda je navrhovaná úprava slučitelná s mezinárodními závazky plynoucími ze smluv o ochraně investic a s evropskými regulemi. Stávající stavební spořitelny totiž musely splnit přísné podmínky pro vstup do odvětví, takže jejich vlastníci mohou považovat legislativní zásah za zmaření své investice. Česká republika s tím má bohaté zkušenosti a nevychází z těchto sporů běžně jako vítěz. Narušena může být také rovnost v pravidlech hospodářské soutěže podle evropského práva. Zarážející je zejména to, že Ministerstvo financí usiluje o změnu právě a jen u stavebního spoření.
Je třeba si tedy říci zda stavební spoření, ano či ne. Pokud řekneme že ano, pak nemůžeme schválit novelu, která jej zároveň diskriminuje. Opětovně se tedy vystavujeme jejímu dalšímu projednávání u Ústavního soudu a zřejmě i mezinárodních arbitrážích.
Stavební spoření není žádným českým specifikem. Jak připomíná na webu finance.cz Karel Pavlík, v České republice funguje stavební spoření od února roku 1993. V současné době funguje stavební spoření kromě České republiky ještě v šesti evropských zemích a v dalších probíhají diskuse o jeho zavedení. Nejvyššího pokrytí trhu dosahuje stavební spoření v Rakousku - celých 67 %. Česká republika je hned na druhém místě s pěti miliony smluv a 49% pokrytím trhu. Medailové pozice z hlediska procentuálního pokrytí trhu uzavírá Německo s 36% pokrytím trhu. O německé a rakouské zkušenosti zde mluvil kolega Václav Votava. To ale nejsou jediné země, kde takový model spoření existuje. ***