(19.10 hodin)
(pokračuje Hamáček)
Já bych jenom namátkou jmenoval Kolumbii. Byl jsem svědkem toho, kdy Česká republika uzavřela ambasádu v Kolumbii ve chvíli, kdy probíhala naprosto klíčová jednání, která se týkala dovozních cel na osobní automobily do Kolumbie. A samozřejmě je to ekonomika, která je z velké části postavena na exportu automobilů a výrobků automobilového průmyslu, tak uzavřít ambasádu v této destinaci nebylo úplně rozumné a ta úspora byla naprosto minimální.
To samé se dá říci o té druhé oblasti, která samozřejmě je povinností Ministerstva zahraničních věcí, a to je starost o naše občany v zahraničí a poskytování konzulárních služeb. Opět jeden konkrétní příklad. Měl jsem možnost mluvit s českými občany, kteří byli okradeni v Kostarice, což byla země, kde do nedávné doby fungoval český zastupitelský úřad. Vzhledem k tomu, že byl uzavřen, tak se velmi komplikovaným způsobem domáhali pomoci ze strany španělské ambasády jenom proto, aby jim ta pomoc byla odmítnuta. A na poslední chvíli po velmi komplikovaných procedurách a dá se říci až žebrání ze strany naší ambasády v Mexiku jim bylo pomoženo na italské ambasádě.
Tím jsem chtěl říci, že pokládám kapitolu Ministerstva zahraničních věcí za poddimenzovanou, jakkoli chápu nutnost šetřit výdaje státního rozpočtu. Mám pocit, že v této kapitole se šetří na nepravém místě.
Ale abych jenom nekritizoval Ministerstvo financí, já značné rezervy vidím i v kapitole samotné, protože jak postupem času ministerstvo nebo Česká republika zavírala zastupitelské úřady, tak v zahraničí zbyla celá řada majetků, a ministerstvo není zrovna nejlepším prodejcem či realitním makléřem. Nedaří se stále tyto mnohdy velmi lukrativní objekty prodat. Takže jakkoliv bych uvítal více prostředků ze strany správce státní kasy, tak chci poukázat i na to, že je velká rezerva i na straně Ministerstva zahraničních věcí.
Poslední věcí, kterou chci říci k MZV, je to, že je tam jeden mezinárodní ne problém, ale jedna mezinárodní komplikace. V oblasti, která je v gesci Ministerstva zahraničních věcí, což je zahraniční rozvojová pomoc, dlouhodobě neplníme cíle, ke kterým jsme se zavázali. Česká republika se zavázala, že stejně jako další nové členské země Evropské unie bude poskytovat na zahraniční rozvojovou spolupráci 0,17 % HDP. To je číslo, které v současné době zdaleka nenaplňujeme. To reálné číslo se pohybuje někde kolem ukazatele 0,11-0,12, podle toho, co do toho všechno započítáváme. A samozřejmě v té rodině evropských států jsme hluboko na konci toho pomyslného pelotonu. Samozřejmě je to trochu ostuda, kdy říkáme, že jsme připraveni pomáhat zemím, které procházejí složitým obdobím transformace ať svého politického, nebo ekonomického systému, a současně nedáváme tolik, kolik jsme se zavázali. Například Švédsko, pokud se nepletu, je zemí, která na tyto účely dává 1 % HDP, které samozřejmě je ve Švédsku vyšší než u nás.
Dovolte mi ještě pár slov k Ministerstvu obrany. Tam samozřejmě je jistý link nebo jisté spojení s Ministerstvem zahraničních věcí, že je to další resort, kde dlouhodobě neplníme své mezinárodní závazky. My jsme se při vstupu do Severoatlantické aliance zavázali, že budeme na obranu vydávat 2 % HDP. Já chápu, že v době ekonomické krize to není ideální. Pan místopředseda výboru pro obranu mi dokonce napovídá, že to bylo ještě více - 2,2 %. Každopádně tou cifrou, která se v NATO dnes víceméně akceptuje, jsou 2 %.
Ta realita je opět daleko smutnější, mluvil o tom kolega Seďa. My jsme dneska někde kolem 1,1, a pokud se podíváte na výhled do roku 2013 a 2014, tak mám pocit, že to pan ministr financí snad ani nemůže myslet vážně, protože ta čísla, která tam jsou, by za prvé znamenala, že se v rámci Aliance dostaneme na poslední místo. Byli bychom státem, který na svou obranu vydává nejméně - ad a). Ad b) by to velmi pravděpodobně znamenalo konec Armády České republiky, tak jak ji známe, a bylo by třeba přistoupit k zásadnímu politickému rozhodnutí o velikosti a schopnostech našich ozbrojených sil, protože s rozpočtem, který je navrhován či odhadován pro léta 2013 a 2014, prostě není možné splnit cíle, které jsme si při zadávání úkolů pro naši armádu dali. Už toto číslo, které je navrhováno v tomto návrhu státního rozpočtu, znamená, že takzvaná Bílá kniha, která se stala po nějakou dobu hitem v této oblasti a byla velmi častým předmětem debat a komentářů médií, tak s tímto rozpočtem, který je takto navržen, se z Bílé knihy stává další v řadě slohových cvičení na téma, jakou armádu bychom chtěli, ale nemáme na ni. To znamená, to má samozřejmě máme celou řadu dalších dopadů do ozbrojených sil jako celku - znejisťování vojáků a občanských zaměstnanců, problémy s rekrutací a ve svém důsledku snížení obranyschopnosti země.
Já vás nebudu již déle zdržovat detailním popisem problémů v těchto dvou oblastech, ale měl jsem za to, že je potřeba tyto věci zmínit, protože ta debata se tady vedla hlavně o rozpočtu jako celku. To je věc, ve které se necítím být povolaný vystupovat, nicméně chtěl jsem říct pár slov k resortům obrany a zahraničí, protože to jsou oblasti, které - a doufám, že to bude platit v budoucnu - jsou oblastmi, které by neměly být bitevním polem, a jsou to oblasti, které mají naprosto klíčový dopad na budoucnost naší země.
Děkuji vám za pozornost a předávám slovo kolegovi Humlovi.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní je přihlášen pan poslanec Stanislav Huml. Prosím.
Poslanec Stanislav Huml: Dobrý večer, paní předsedkyně. Vážená vládo, vážení kolegové, já také nejsem odborník ekonom, ale přesto cítím potřebu se k rozpočtu žádným nedestruktivním způsobem vyjádřit, ale něco říct musím. Ač neodborník, tak rodinný rozpočet postavit umím a vím přesně, že to musí být vyváženo. Příjem a výdaje by se měly nějakým způsobem krýt mezi sebou. Já jsem v té příjmové stránce rozpočtu našel několik věcí, ke kterým bych opravdu rád něco řekl.
(V sále je velmi intenzivní hluk.)
Rozpočet počítá s vyššími příjmy jenom díky zvýšení daní.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Promiňte, pane poslanče. Prosím kolegy o klid.
Poslanec Stanislav Huml: Mně to nevadí, paní předsedkyně. Ať neposlouchají.
Ano zvýšení daní, které žádná ze stran neměla v předvolebních smlouvách s voliči, tedy ve volebních programech. Zvýšení DPH zejména na základní potraviny a knihy přitom v prvním případě sníží životní úroveň všech obyvatel a u nich riskujeme další pokles inteligence populace. Je to možná záměr - hloupým se lépe vládne. Na druhou stranu hloupí nejsou konkurenceschopní a to je zase, si myslím, potom problém celospolečenský.
Vybírání daní zejména u daně z přidané hodnoty je přitom v České republice podivné. Mám ve svém okolí podnikatele, který za mnou opakovaně chodí a stěžuje si na časté kontroly finančního úřadu. Ne proto, že by platil malé částky. Naopak platí daleko víc, než úřad předpokládá. Porovnávají si srovnatelné okolní firmy a nechápou, jak je možné, že jeho odvody jsou dvojnásobné než u sousedního stejně velkého prodejce. On sám si udělal průzkum cen, průzkum trhu, a zjistil u konkurence, že pokud chce prodat stejný výrobek jako soused, na jeho cenu se nedostane ani při nulovém rabatu, tedy navýšení, aby taky vydělal. Pokud tomuto podnikateli chce konkurovat, jde to jedině tehdy, pokud by podváděl.
Máme zřejmě v České republice řadu zejména internetových obchodů, které daně z přidané hodnoty odvádějí podivným způsobem. Tady je třeba hledat zdroje na příjmové stránce rozpočtu, naučit se poctivě obchodovat, vybavit pravomocemi, hlavně metodikou finanční úřady, aby podnikatelé, kteří se snaží obchodovat poctivě, nebyli v nevýhodě. A to jsem vůbec nemluvil o obchodnících z Vietnamu, Číny apod. ***