(16.00 hodin)
(pokračuje Hašek)
Kde jsou deklarované úspory z veřejných zakázek? Tato vláda, když nastupovala do úřadu, hovořila o miliardách, možná o desítkách miliard korun, které budou ušetřeny. Dámy a pánové, z vládní koalice, kde máte ušetřené miliardy korun z veřejných zakázek v jednotlivých resortech? Skutečně by nás to jako opozici velmi zajímalo. Kdy a kde je možné vidět skutečné efekty, pozitivní efekty vámi předkládaných rozpočtů?
A nebo k aktuálním problémům: Kde jsou, dámy a pánové, finanční prostředky ve státním rozpočtu na eliminaci sociálních jevů, jaké teď prožívá například Šluknovsko? Kde jsou finanční prostředky na prevenci? Kolik jich bude? Co získáme, když tyto prostředky budou, doufejme, efektivně utraceny. Tedy pokud vlastně jsou součástí tohoto návrhu státního rozpočtu. Že stejně jako já nemůžete najít odpovědi na tyto otázky? No není se čemu divit, ono totiž Ministerstvo financí se nad tímto problémem pozastavilo v rámci projektu Metodika přípravy veřejných strategií. To je dokument, který současné vládě financuje Evropská unie. V rámci komparativní studie tohoto projektu je možné se dozvědět, že jeden z největších problémů v oblasti strategického řízení České republiky je nepropojenost návrhů státního rozpočtu s přijatými strategiemi.
V minulých měsících byly zkoumány následující přípravy a propojenost se státním rozpočtem: bezpečnostní strategie České republiky, národní strategický referenční rámec, efektivní veřejná správa, strategie hospodářského růstu, strategický rámec udržitelného rozvoje, politika územního rozvoje. A jaký byl výsledek, dámy a pánové? Bohužel velmi tristní.
Budu citovat tři ze závěrů této studie, která je studií Nečasovy vlády: nesystémový přístup v tvorbě programového prohlášení vlády, absence kontroly a monitoringu plnění strategických cílů, absence vazby rozpočtování na strategické priority vlády. Opět, kdyby tu byl pan premiér Nečas, musel bych konstatovat - pane premiére, ač nepochybně neslyšíte rád - omlouvám se, pane premiére, teď jsem vás uviděl, tak beru zpět. Omlouvám se, a hovořím k vám prostřednictvím paní předsedající.
Pane premiére, ač nepochybně neslyšíte rád, tato země není vaší vládou strategicky řízena. A bohužel, důsledky chyb vašeho vládnutí neseme a poneseme všichni společně.
Já bych se rád teď ve svém projevu zaměřil také na stav návrhu státního rozpočtu ke krajům České republiky a jejím obyvatelům. Ačkoli se vehementně snažíte v rámci úprav zákona o rozpočtovém určení daní o přízeň svých koaličních partnerů v podobě starostů malých obcí, a to slibem navýšení objemu sdílených daní, pokračuje zcela nesmyslná závislost krajských rozpočtů především na státních dotacích.
Dámy a pánové, to není nová věc. To není nápad, se kterým teď přicházejí hejtmani v tomto funkčním období 2008 až 2012. Už v roce 2008 ještě naši předchůdci, tedy hejtmani z Občanské demokratické strany a také z KDU-ČSL, žádali tehdejší vládu Mirka Topolánka o stejné změny a úpravy ve financování krajů, jaké požadujeme i my.
Dovolím si citovat z jednoho dokumentu: "Vznik územně samosprávných krajů byl vždy spojován s decentralizací veřejné správy v těch oblastech, kde působnost i odpovědnost převzaly kraje. Osmileté fungování krajů potvrdilo, že oddělování zodpovědnosti, kompetencí a adekvátního finančního zázemí v podobě vlastních příjmů neprospívá nejen krajům, ale v konečném důsledku také státu i jeho občanům. Požadavek přesunu finančních prostředků prostřednictvím rozpočtového určení daní v oblastech samosprávné působnosti je legitimním a důležitým předpokladem naplnění poslání krajů v oblasti regionální politiky. Součástí změny rozpočtového určení daňových výnosů územním samosprávným jednotkám s účinností od 1. 1. 2010 musí být dokončení přesunu finančních prostředků do rozpočtu krajů.
S odkazem na již mnohokrát absolvovaná jednání a na dřívější sliby centrálních orgánů kraje očekávají: přesun přímých nákladů v krajském školství do ruk, začlenění dotací na poskytování sociálních služeb do ruk krajů vyplácených z resortu MPSV. MPSV při rozdělování těchto finančních prostředků beztak vychází z návrhů jednotlivých krajů. Přesun finančních prostředků do RUD krajů v těch případech, kdy se evidentně jedná o duplicitní působnost státu v oblasti regionální politiky. Rozšíření portfolia sdílených daní i o výnos daní spotřebních. Dokončení přesunu finančních prostředků do RUD kraje požadují výhradně z důvodu naplnění smyslu existence vyšších územně samosprávných celků."
Dámy a pánové, znovu připomínám, to nebyla citace dopisu Michala Haška předsedovi vlády Petru Nečasovi. Předchozí věty napsal tehdejší předseda Asociace krajů hejtman Moravskoslezského kraje Evžen Tošenovský předsedovi vlády České republiky Mirku Topolánkovi. Od té doby se s tím nestalo vůbec nic. Svůj slib nesplnila ani Topolánkova vláda a žádnou chuť k řešení otázky posílení financování kompetencí krajů bohužel nevidíme ani od vlády současné.
Dovolte mi pár údajů, jak se vyvíjela rozpočtová situace. Má to vazbu, samozřejmě, přímo na státní rozpočet od roku 2008. V oblasti příjmů rozpočtového určení daní je propad oproti roku 2008 za poslední tři roky na straně krajů o 11 mld. Kč. Samozřejmě soustava veřejných rozpočtů dýchá jedním životem, je jasné, že pokud byly daňové výnosy celkově nižší, potom byl nižší i podíl krajů, stejně tak jako podíl měst a obcí. Ten konkrétní dopad do rozpočtu krajů, dámy a pánové, v posledních třech letech minus 11 mld. Kč.
Přes tuto skutečnost mohu konstatovat z veřejné oficiální informace Ministerstva financí České republiky, kterou zveřejnilo letos 15. října pod názvem Zadluženost územních rozpočtů v roce 2010, následující: Kraje včetně jimi zřízených příspěvkových organizací vykázaly ke konci roku 2010 dluh v celkové výši 19 mld. Kč. Jedná se o - a teď, prosím, dobře poslouchejte - první meziroční pokles hodnoty dluhů v historii krajů, a to o 8,4 %. V konkrétním nominálním vyjádření 1,7 mld. Kč. Konec citace, dámy a pánové.
Není tedy pravdou, že stávající krajské koalice zadlužují kraje, a ani to, že špatně hospodaří. Co by za to dal ministr financí České republiky, kdyby mohl sdělit této Poslanecké sněmovně, že meziročně mu o 9 % poklesla zadluženost České republiky. Platí přitom, že kraje pokračovaly v čerpání úvěrů poskytnutých Evropskou investiční bankou, investovaly do regionální infrastruktury - především silnic druhé a třetí třídy, občanské vybavenosti, cestovního ruchu, vědy a výzkumu.
V oblasti bezpečnosti kraje ze svých rozpočtů financují naprosto dominantně a stát svou podporu od roku 2008 kontinuálně snižuje. Zatímco v roce 2009 byla dotace ještě více jak 80 milionů korun, v roce 2011 už jsme pod 50 miliony korun. Kraje každoročně od roku 2009 financují bezpečnost, to znamená profesionální i dobrovolné složky integrovaného záchranného systému, včetně Policie České republiky a Hasičského záchranného sboru České republiky, částkou přesahující 200 milionů korun. To je konkrétní příspěvek krajů k tomu, aby byla zachována bezpečnost občanů České republiky.
Pro úplnost dodávám, že kraje jsou z více než 60 % závislé na dotacích ze státního rozpočtu. Jejich vlastní příjmy tvoří pouze cca 35 %. Kraje každý rok, díky neznalosti a libovůli systému navrhovaných dotací a škrtům v oblasti dotací ze státního rozpočtu, vstupují do obrovského rizika, do rizika zajištění financování školství, sociálních služeb a veřejné dopravy. Kompetence a odpovědnost jednoznačně nejsou vyváženy s finančním krytím. Kraje nesou odpovědnost, ale o financích podle vlastních kritérií rozhodují ministerstva. Mimochodem, pro srovnání, dámy a pánové, u obcí je naopak téměř 60 % příjmů tvořeno vlastními příjmy rozpočtového určení daní a na dotačních titulech putuje do městských a obecních rozpočtů asi 30 % z celkového objemu příjmů. ***