(9.30 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Udělám jenom malou odbočku, jak to vidíme v letošním roce. Letošní rok, kdy Poslanecká sněmovna povolila maximálně 4,6 %, na jaře v konvergenčním programu jsme notifikovali 4,2 %, a já jsem přesvědčen, že přes ochlazování, které přichází v posledních týdnech, bude konečné výsledné číslo začínat trojkou, to znamená, bude to lepší.
Nicméně vraťme se k predikci na rok 2012. Poslední týdny a dny zaznamenává evropská ekonomika výrazné ochlazení, které je způsobeno nervozitou trhů nejenom k dluhopisům některých zemí, zejména na jižní periferii Evropské unie, ale především - a to se zdá být jako sice komplementárně spojený, ale ještě aktuálnější problém - nedůvěrou trhů k bankovnímu sektoru. To se samozřejmě odráží v mnohem nižší úvěrové angažovanosti, ve velké nervozitě trhů a v rychlém chladnutí ekonomiky, protože samozřejmě s nižší úvěrovou angažovaností a s velkou nervozitou klesá i hospodářská aktivita.
Prognóza v Evropské unii se propadla o dva body. Náš největší obchodní partner, Německo, aktualizoval svoji prognózu také velmi prudce o 1,5 % dolů. A z prognózy, kterou Ministerstvo financí zpracovalo k 30. říjnu letošního roku a kterou jsme zveřejnili v pondělí, logicky vyplývá, že malá exportní ekonomika nemůže zůstat nezasažena tímto ochladnutím v celém evropském regionu. Nechci citovat tuto prognózu celou, je opět k dispozici na veřejných zdrojích od pondělí od 14 hodin. Nicméně ochlazení, které predikujeme k 31. říjnu, je tedy ze 2,5 % na 1,0 % růstu, což v odhadu příjmů na příjmové straně bilance tvoří zhruba 17 až 18 mld.
Kdybychom si byli jisti, nebo mohli předpokládat aspoň s velkou mírou pravděpodobnosti, že tato prognóza bude skutečnou ekonomickou, a tedy i rozpočtovou realitou roku 2012, pak by bylo zcela na místě uvažovat o tom, zda ještě narychlo nepřepracovat návrh zákona o státním rozpočtu, nesnížit příjmy a výdaje zhruba o těch 17 až 18 mld. Kč, a učinit tedy ten návrh reálný na ono jedno procento. Problém však je v tom, že tato prognóza je mimořádně zatížena velkými riziky směrem dolů, že současná úroveň poznání a obrovská nejistota nejenom ekonomických procesů, ale také politických rozhodnutí v rámci eurozóny nám nedává sebemenší šanci říct aspoň s přijatelnou mírou jistoty, jaký skutečně očekáváme vývoj a jaký hospodářský růst či recesi můžeme reálně předpokládat pro rok 2012.
To riziko, že se nejedná o statickou předpověď, ale že je to trend, kdy lednová prognóza už neukáže plus, ale minus, je mimořádně veliké. Obávám se, že jsme na tom velmi podobně, jako jsme byli v roce 2008, kdy jsem shodou okolností, sice jménem jiné vlády, ale ve stejné funkci, říkal na tomto místě, že dubnová predikce 4,8 % růstu není reálná, že bude mnohem nižší a že současná úroveň poznání nám nedává velkou míru jistoty říct, kolik to bude. Opozice tenkrát navrhovala, abychom přepracovali návrh zákona o státním rozpočtu nikoliv na 4,8 %, ale na 3,0 % růstu. Dovolil jsem si tenkrát oponovat, že kdybychom skutečně věděli, že to budou ta tři procenta, že by to stálo za to, ale že úroveň poznání nám takovou možnost nedává a že riziko, že to bude mnohem méně než ta tři procenta, je obrovské. Realita nás tenkrát myslím zaskočila všechny a v celém světě. Jistě si vzpomenete, že to těch 4,8 % nakonec bylo, nicméně nikoli v plusu, ale v minusu, což byla hloubka propadu hospodářství, který skutečně nikdo neočekával.
Nechci strašit, ale není úplně vyloučeno, že to půjde stejným trendem. Politické rozhodnutí špiček eurozóny bude pro budoucnost poměrně zásadní, a to zejména rozhodnutí o tom, jak se podaří rekapitalizovat banky v prostoru eurozóny.
Chci tady prosím zdůraznit nejenom pro vás, ale při této příležitosti i pro veřejnost, že český bankovní systém není v nejmenším ohrožen, že zatímco v eurozóně skutečně finanční krize hrozí a řada bank má problémy s kapitálovou přiměřeností, v České republice žádná finanční krize nehrozí a kapitálová přiměřenost českých bank je mnohem vyšší než úroveň, na kterou bude muset eurozóna dokapitalizovávat banky ve svém systému. Rovněž tak nehrozí to, co se ve veřejnosti velmi často říká, že hrozí odliv likvidity z dceřiných společností, protože náš bankovní sektor je z 99 % tvořen dceřinými společnosti zahraničních matek, že hrozí odliv likvidity od dceřiných společností k matkám, nebo že hrozí výměna dobrých aktiv za špatná mezi dcerou a matkami za netržních podmínek. Vzhledem k tomu, že jsou to dceřiné společnosti zahraničních matek, ale že jsou to právní subjekty českého hospodářského a finančního práva pod přímým dohledem a kompetencí českého regulátora, tedy České národní banky, který má dostatek kompetencí, chci zdůraznit, že nic takového nehrozí. Takové riziko by hrozilo jenom tehdy, kdyby národní regulátor přišel o část svých kompetencí, nicméně dokud je má, a on je má, tak takové riziko nehrozí. My jsme v permanentním styky s Českou národní bankou - a rád bych jaksi vzdal hold České národní bance za způsob, kterým tuto situaci monitoruje a reguluje, a při jejím profesionálním výkonu a jejích pravomocích, které reálně má, takové riziko nehrozí.
Nicméně vznikne-li finanční krize v eurozóně, a já se obávám, že riziko poměrně vleklé finanční krize tady existuje, bude překlopeno do krize poptávky, tedy krize hospodářské, a malá otevřená exportní ekonomika tím nemůže býti nepostižena. V jaké míře, dnes poctivě nikdo nedokáže říct. Nepokládám tedy za správné - a je to stanovisko celé vlády - riskovat zásadní přepracování návrhu zákona o státním rozpočtu nadvakrát, nejprve na říjnovou prognózu, s velkým rizikem, že začátkem příštího roku bychom to s větší mírou poznání museli předělávat podruhé. Stříleli bychom dnes na velmi nejistý a pohyblivý cíl. Pokládáme za správnější zamířit na cíl, který se bude mnohem méně pohybovat a bude mnohem méně v mlze, než je teď, na základě mnohem vyšší míry poznání, to znamená minimálně na základě lednové prognózy a na základě znalosti základních politických rozhodnutí zemí eurozóny, které ovlivní zásadním způsobem finanční stabilitu zemí eurozóny, a tak i na evropských i světových trzích.
Chci zdůraznit, dámy a pánové, že to v žádném případě není žádost o bianco šek. Tím chci dopředu odpovědět na kritiku, která by mohla být oprávněná: vláda nám tady předkládá návrh rozpočtu postavený na příjmech, o kterých ona sama ví, že minimálně ve výši 17, 18 mld. jsou nereálné, aby tím dostala bianco šek a pak si s tím sama dělala co chtěla. ***