(1.30 hodin)
(pokračuje Huml)
V době Karla IV. se pro potřeby zaměstnanosti stavěly hladové zdi. Pro stát příležitost nebo záležitost ekonomicky prodělečná, v návaznosti na ekonomiku celku pak nepostradatelná záležitost. V tomto ohledu si i já dovoluji přirovnat omezení stavebního spoření k hladové zdi. Vezmeme-li lidem výnos, zastavíme tak trh s nemovitostmi a budeme řešit pouze chátrající betonové pomníky.
Kolega David Rath zde často zmiňuje problémy z Brandýsa nad Labem. Já se proto přidám, bydlím tam. Přijeďte se podívat, co již nyní dělá ekonomika s prodejem bytů a dalších nemovitostí. Jen vzhledem k omezeným prostředkům, které stavební spoření zavádí, budou developeři nadále stavět prázdné betonové pomníky. Máme tam těch volných bytů spoustu jako vzpomínku na časy, kdy stavební spoření fungovalo, jak mělo. Nenechme se proto uchlácholit uspořením prostředků ve stavebním spoření. Zastaví se tím do určité míry trh.
V návrhu novely zákona se bavíme o omezení stavebního spoření z dosavadních 15 na 10 % z uspořené částky v kalendářním roce. Tato úprava se týká všech smluv o stavebním spoření, a to od 1. ledna roku 2012. Snížením této částky omezujeme podporu téměř pěti milionů obyvatel této země. Podporu, kterou by si tento stát mohl a měl dovolit, neboť podporou stavebního spoření stát zcela jasně deklaruje svůj zájem a podíl na zajištění bydlení pro občany své země, zejména pro střední vrstvy. Omezujeme pět milionů občanů, kteří by své prostředky mohli investovat a ekonomiku tak rozproudit. Nezvažujme proto omezení výše příspěvků ze státního rozpočtu, ale účelnost jejich využití v rámci českého trhu s nemovitostmi. Omezme to opravdu jenom na stavební věci.
Jak jsem již jednou dnes zmiňoval, cílem novely je snížit zatížení státního rozpočtu v souvislosti s poskytováním státní podpory účastníkům stavebního spoření, potřeba reagovat na situaci, kdy systém stavebního spoření v současné době plně nevede k financování bytových potřeb, a sblížení podmínek pro zdanění úrokových příjmů plynoucích ze stavebního spoření s podmínkami pro zdanění obdobného typu příjmů z jiných bankovních vkladových produktů. V souvislosti s tím ale nikdo nezmínil, o kolik peněz přijde státní rozpočet, pokud zastavíme obchodování občanů s nemovitostmi. Dle mého názoru je v zájmu státu, aby se stavební spoření neomezovalo.
Řešíme-li úspory státu, tak je třeba ještě zmínit retroaktivitu, kterou může stát naopak prodělat - zmiňuji opět nález Ústavního soudu. Stěžejní námitka navrhovatelů pro Ústavní soud ve vztahu k napadeným ustanovením se týkala jejich nepřípustných retroaktivních účinků a s tím souvisejícího zásahu do právní jistoty občanů - stavebního spoření. A řekl bych, že to mi na té novele vadí asi nejvíce.
Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře opakovaně vymezil obsahy pojmů pravé a nepravé retroaktivity, zpětné účinností právních norem. O pravou retroaktivitu se jedná v případě, že právní norma působí vznik právních vztahů před její účinností za podmínek, které teprve dodatečně stanovila, nebo pokud dochází ke změně právních vztahů vzniklých podle jiné staré právní úpravy.
Já teď už ty dvě minuty obětuji zcela vědomě, protože jsem vás zdržel tím hlasováním. Děkuji za pozornost. Přeji hezkou dobrou noc.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. A s dalším příspěvkem vystoupí paní poslankyně Lesenská. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Vladimíra Lesenská: Děkuji za slovo. Přeji vám brzké dobré ráno.
Vážené dámy, pánové, stavební spoření, jak je ještě nedávno definoval zákon, patří k nejoblíbenějším způsobům investování peněz. Není divu, protože tyto finance investují lidé do své nejzákladnější potřeby, a to do bydlení, ač se nám snaží někteří vládní představitelé přes média vsugerovat, že tomu tak není. V České republice využívá stavebního spoření více než polovina obyvatel, je to zhruba 54 %.
I zde stát v zastoupení Ministerstva financí vycítil možnosti, jak z této uznávané a oblíbené formy spoření vytahat určité finance a přesunout je do státní špórkasy. Důvodem mají být skutečnosti, že uspořené peníze včetně státní podpory, a to je také to, oč tu běží, nemusejí být nutně použity na bytové účely. Tento výrok ze strany ministerstva padl ke konci minulého roku, kdy se rozbíhala diskuse o vládním návrhu novely zákona, která stavební spoření poněkud znevýhodnila, a to jednak tím, že snížila maximální výši státního příspěvku, a také že prodloužila spořicí cyklus.
O co v podstatě jde? Ministerstvo financí navrhuje v rámci novely, aby státní podporu stavebního spoření mohli od roku 2013 získat jen ti, kteří ji využijí na bydlení nebo si vezmou úvěr od stavební spořitelny. Ovšem od roku 2015 chce už zmíněné ministerstvo umožnit, aby stavební spoření mohly poskytovat i univerzální banky. V případě poskytování stavebního spoření univerzální bankou nebude už tato banka podle návrhu novely limitována ve způsobu využití těchto peněz. Stručně řečeno - tyto banky si s nimi budou moci nakládat jako s jinými primárními vklady.
Změny ve stavebním spoření navrhované Ministerstvem financí a především možnost vstupu univerzálních bank do tohoto zaběhnutého systému mohou vést podle renomovaných odborníků až fakticky k likvidaci celého systému stavebního spoření v České republice. Dokonce není vyloučeno v případě schválení návrhu novely i zahájení arbitráží proti České republice ze strany vlastníků stavebních spořitelen. Podle mínění odborníků ve finančnictví mohou tyto změny podkopat důvěru lidí i v další sektory finančního systému. Například dnes to jsou stavební spořitelny, zítra to mohou být pojišťovny. Celý systém stavebního spoření je přitom možné podle ekonomů upravovat nebo zaměřit i na další oblasti, jako je například spoření na stáří nebo na studium. Ale o tom zde mluvili už mnozí z mých předřečníků.
Stavební spořitelny poskytují úvěry ze svých zdrojů, tedy z vkladů těch klientů, co si spoří. Naopak hypoteční banky si na úvěr, který pak následně poskytnou klientovi, většinou půjčují a úrokové sazby závisejí na délce doby fixace a ceně peněz na mezibankovním trhu.
K výhradám kritiků stavebního spoření, že lidé naspořené peníze po uplynutí šestileté vázací lhůty nevyužijí na bydlení, na toto téma byla vedena obdobná diskuse před několika lety v Německu. Dokonce byl veden k tomu i průzkum. Kupodivu z něj vyplynulo, že 90 % peněz ze stavebního spoření využili lidé i po skončení vázací lhůty právě a pouze na bydlení.
K případné úspoře státního rozpočtu ve výši 6,5 až 8,5 miliardy korun zásluhou omezování státní podpory nelze podle finančních expertů počítat jen právě s touto úsporou. V úvahu, a to je významný faktor, je třeba brát i to, že se tyto peníze dále investují. Zachovávají se tím pracovní místa, vyrábí se stavební materiál, odvádějí se daně, a tím se vracejí peníze do systému.
Domnívám se, že stávající systém stavebního spoření plně vyhovoval potřebám a nárokům našich občanů bez dalších regulí navrhovaných Ministerstvem financí, a podle mého by to tak mělo být i do budoucna. Vždyť podle smluv je tuzemské stavební spoření třetím největším v Evropě, to právě za Německem a Rakouskem. A myslím si, že i to o něčem vypovídá.
Chtěla bych tady připomenout i tu skutečnost, že nájemní bydlení tady u nás v pravém slova smyslu vlastně neexistuje. Bytový fond byl v 90. letech privatizován a developeři v současné době budují bytový dům na prodej, nikoliv k nájmům. A i na pořízení takto nově budovaných bytů slouží právě pro mnohé stavební spoření, protože jinak nejsou schopni hotovost na nákup svého bydlení pořídit.
Takže děkuji za pozornost. Ušetřila jsem čas pro další. ***