(21.20 hodin)
(pokračuje Tejc)
Navrhovatelé, uvádí se dále v onom nálezu Ústavního soudu, jsou přesvědčeni, že vláda ani parlamentní většina nebrala při přijímání navrhovaného a napadeného zákona se vší vážností na zřetel ochranu základních práv a svobod a mezinárodní závazky státu. Ani v případě nepřijetí napadeného zákona by vláda nebyla reálně krácena v možnostech využití ostatních nástrojů, které má k dispozici k ozdravení státního rozpočtu. Opět si však ulehčila úlohu a potřebné zdroje úspor hledala nejprve na straně krácení transferů poskytovaných fyzickým osobám na základě jejich nároků. Důvěra účastníků smluv o stavebním spoření v trvající existenci jejich práv je bezesporu utvářena též předchozí legislativní zkušeností. Tato zkušenost svědčí o tom, že zákonodárce při změnách zákona o stavebním spoření dosud vždy zachovával dvojí režim, tj. odlišnou úpravu pro nové a staré smlouvy, tzv. proaktivitu, což demonstrují např. na čl. II bodu 2 zákona č. 423/2003 Sb., který stanovil, že "právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona a práva a povinnosti z nich vyplývající se posuzují podle dosavadních právních předpisů". I v daném případě proto účastníci stavebního spoření mohli s ohledem na předchozí legislativní zkušenost spoléhat na to, že principiální zákonodárce zvolí i při případné další novele režim proaktivity.
Omlouvám se, více už toho nestihnu. Budu pokračovat samozřejmě ještě v dalším vystoupení. Děkuji. (Potlesk poslanců ČSSD a důrazný potlesk některých poslanců ODS.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: To se, pane poslanče, neomlouvejte.
A teď vystoupí paní poslankyně Dana Váhalová. Prosím, paní poslankyně, máte slovo.
Poslankyně Dana Váhalová: Dobrý večer, dámy a pánové, paní předsedající, vládo. Ve svém prvním vystoupení jsem vznesla obavy, že navrhovaná novela zákona představuje i faktickou postupnou demontáž tohoto úspěšného spořicího instrumentu, který tak široce využívá zejména česká střední vrstva. Nejedná se však jenom o moje obavy, ale tento názor sdílejí také odborníci.
Stavební spoření, které využívá téměř polovina české populace /48 %/, s celkovým počtem 4,9 milionu aktivních smluv si dle autorů studie Budoucnost stavebního spoření v ČR z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze zaslouží větší pozornost, než jen regulaci ve formě snižování státní podpory. Jeho budoucnost vidí vedle podpory bydlení také v podpoře finančního zabezpečení pro vybrané specifické životní potřeby, jako jsou zabezpečení na stáří, spoření na nadstandardní zdravotní služby, studium či na období nezaměstnanosti.
"Myslíme si, že takový krok by v konečném důsledku pomohl řešit současné i budoucí problémy české ekonomiky. Protože jak podpora bydlení, tak zabezpečení na stáří, větší participace občanů na úhradě za zdravotní služby, financování studií či řešení problému tíživé finanční situace v období nezaměstnanosti jsou přesně ty oblasti, které je potřeba dříve či později systémově řešit. Na trhu je stabilní finanční produkt, který je schopen tyto oblasti pokrýt. Zároveň jsme přesvědčeni, že každá koruna, kterou stát investuje do podpory stavebního spoření, se mu přímo či nepřímo vrátí," dodává jeden z autorů studie doktor Petr Teplý, PhD., z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze.
Objem vkladů ze stavebního spoření ke konci roku 2010 dosáhl 430 mld. Kč, což představovalo asi 18% podíl na celkových finančních aktivech českých domácností. Stavební spoření se tak co do oblíbenosti ukládání finančních prostředků zařadilo na druhé místo za běžnými vklady u bank /32 %/, výrazně překonalo i životní pojištění /10,6 %/ či penzijní připojištění /to se na finančních aktivech domácností podílelo z 9,1 %/. "Stavebnímu spoření asi nikdo neupře zásluhy na tom, že díky němu značná část Čechů začala spořit. V turbulentní době ekonomické krize to není zanedbatelný aspekt. Velký význam na tom mělo, že jde o stabilní, bezpečný a srozumitelný produkt s garantovanými výnosy. Svůj význam měla samozřejmě i zajímavá státní podpora," dodává Roman Horváth, PhD.
Oba výše uvedení autoři píší v časopisu Ekonom o této reformě v článku Reforma šitá horkou jehlou následující:
Regulace ohrozí důvěru ve stavební spoření. Jeho účelovost by se ale měla rozšiřovat třeba na důchody. Otázku, kam kráčí stavební spoření, si vzhledem k chystaným změnám v oblíbeném bankovním produktu klade stát, spořitelny i jejich klienti. Pro stát se regulace stavebního spoření stává významným nástrojem v rozpočtové politice - snížení státního příspěvku na maximálně dva tisíce korun má přinést rozpočtové úspory ve výši až šesti miliard. Pro stavební spořitelny zase novinky znamenají zásah do jejich hlavního byznysu.
Na klienty se ovšem v diskusi o budoucnosti stavebního spoření někdy neprávem zapomíná. Jde přitom o tradiční finanční produkt, který využívá bezmála polovina české populace. Objem vkladů ze stavebního spoření ke konci roku 2010 dosáhl 430 miliard korun. To představovalo zhruba 18 % z celkových finančních aktiv českých domácností.
Připravované reformy postupně ohlodávají stávající model stavebního spoření až téměř na kost. Přesto i s nižším státním příspěvkem je stavební spoření stále jedním z nejvýhodnějších a hlavně nejjistějších finančních produktů. Například v porovnání se spořicím účtem přináší stavební spoření i po změnách střadateli při měsíčním ukládání tisíce korun až o dva procentní body vyšší výnos.
Jak ukazuje případ Slovenska, které změny ve stavebním spoření zavedlo na začátku tisíciletí, regulace může snížit důvěru klientů ve finanční produkt, který se více než který jiný těší pozornosti reformních snah vlády. Podpora bydlení je koncepční dlouhodobou záležitostí. Právě proto jí nesvědčí časté a dílčí úpravy, jako se tomu děje nyní v případě stavebního spoření v tuzemsku.
To, že připravovaná reforma negativně působí na toto spoření, ukazuje i článek Asociace českých stavebních spořitelen publikovaný v ČTK pod názvem Zájem o stavební spoření klesá, objem úvěrů spadl o čtvrtinu. Stavební spořitelny poskytly letos za tři čtvrtletí úvěry za 33,6 miliardy korun, což je v meziročním srovnání o téměř 12,1 miliardy korun méně. Stále klesá i zájem o nové smlouvy o stavebním spoření včetně zvýšení cílových částek. Vyplývá to z údajů všech pěti tuzemských stavebních spořitelen. Za tři čtvrtletí spořitelny uzavřely přes 516 000 nových smluv, zatímco loni za stejné období to bylo téměř 593 000 smluv. Zároveň ale všem spořitelnám klesá cílová částka u nových smluv. Celkově tato suma činila ke konci září necelých 156 miliard korun, zatímco loni byla přes 193 miliard korun. Cílová částka přitom vyjadřuje budoucí záměry zákazníka, tedy kolik si hodlá naspořit nebo půjčit na bydlení. Její výši nelze překročit, ale je možné ji zvýšit. V případě úvěrů zaznamenaly pokles všechny stavební spořitelny. Stavební spořitelny poskytují úvěry ze svých zdrojů, tedy z vkladů klientů, kteří si spoří. Naopak hypoteční banky si na úvěr, který pak následně poskytnou klientovi, většinou půjčují a úrokové sazby závisí na délce doby fixace a ceně peněz na mezibankovním trhu.
Na počátku září přitom Poslanecká sněmovna v závěrečném čtení schválila hlasy koalice vládní návrh na omezení státní podpory stavebního spoření. Podpora klesne na nejvýše 2000 korun ročně pro nové i existující smlouvy, zdaňovat se budou úroky z vkladu. Stát tak chce ušetřit čtyři až 6 miliard korun. Ministerstvo financí připravuje i další změny. ***