(21.10 hodin)
(pokračuje Ohlídal)
b) Druhé podriziko tohoto prvního hlavního rizika zní takto: Vznikne zřejmě reakce potenciálních nových účastníků stavebního spoření, to znamená vznikne u nich nejistota a to může ovlivnit skutečnost, zda budou vstupovat do tohoto systému.
Pak následuje ještě riziko číslo dvě. Toto riziko, které spočívá v měnícím se časovém rozložení výdajů a příjmů státního rozpočtu spojených se stavebním spořením, které pramení především z ukončování starých smluv.
Třetí riziko. Třetí riziko je právní riziko spočívající ve změně legislativních podmínek sektoru stavebního spoření. A opět toto třetí riziko je nutné rozdělit do dvou podrizik. První opět spočívá v reakci stávajících účastníků stavebního spoření, která může být velmi negativní, jak to už bylo naznačeno i v prvním riziku.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Pane poslanče, jsem nucena vás upozornit, že vypršel váš čas.
Poslanec Ivan Ohlídal: Dobře, děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Další vystoupí pan poslanec Jeroným Tejc. Prosím, pane poslanče. (Potlesk zprava.)
Poslanec Jeroným Tejc: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, děkuji za milé přivítání. Já vás nezdržím déle než deset minut. To je myslím doba, která by tady mohla být dnes určitým měřítkem úspěchu, alespoň krátkodobého, poslanců sociální demokracie.
Kolega poslanec Polčák tady hovořil o tom, že v některých vystoupeních se objevují návaznosti a odkazy na ústavní aspekty a na rozhodnutí nálezu Ústavního soudu ve věci, kdy Ústavní soud přezkoumával právě návrh zákona, který dnes zde máme už podruhé, a to s ohledem nejen na stav legislativní nouze, ale především na ono legitimní očekávání. Já pana kolegu Polčáka určitě nezklamu. Budu se také věnovat ústavním aspektům. Využiji příkladu našeho pana premiéra, který tady před několika měsíci využil možnosti tohoto řečniště pro edukaci, a myslím, že je dobře, když budeme všichni znát nález Ústavního soudu dopodrobna. Nebudu se opakovat. Přesně jsem si poznamenal, kde skončil pan poslanec Vandas, na straně osm, a budu tedy pokračovat tak, abych se nedopustil toho, že by tady snad zaznělo něco dvakrát. To by nebylo vhodné.
Budu tedy citovat z nálezu Ústavního soudu, který má název č. 119/2011 Sb. a který byl v této věci vydán 19. dubna 2011.
Retroaktivní účinky lze ale spatřovat i v dalších skutečnostech. Přinejmenším do doby přijetí napadeného zákona byly smlouvy zakládající tyto nároky uzavírány jejich účastníky v dobré víře založené na oprávněném spoléhání se na zákon. Ten přitom stanovil, že za smlouvy uzavřené do 31. prosince 2003 připadne účastníkovi roční záloha státní podpory ve výši až 4500 Kč a za smlouvy uzavřené od 1. ledna 2004 do 31. prosince 2010 až 3000 Kč. Napadeným retroaktivním opatřením ale došlo k disproporčnímu snížení státní podpory jednotlivým účastníkům stavebního spoření v závislosti na datu uzavření smlouvy. Zatímco účastníkům, kteří uzavřeli smlouvu do 31. prosince 2003, bude od 1. ledna 2011 krácena roční záloha státní podpory až o 56 %, tedy pokles ze 4500 na 2000 Kč, pro účastníky, kteří uzavřeli smlouvu po 31. prosinci 2003, bude představovat rozsah krácení této zálohy jen - v uvozovkách - 33 %, tedy pokles ze 3000 na 2000 Kč. K takové diferenciaci mezi účastníky stavebního spoření však podle Ústavního soudu není žádný rozumný důvod. Pokud by mělo toto opatření dopadnout stejně tíživě na všechny smlouvy uzavřené do 31. prosince 2003, muselo by ve srovnání se smlouvami uzavřenými po tomto datu klesnout nikoliv na 2000 Kč, ale při 33procentním poklesu na 3000 Kč. Toto disproporční působení je přitom ještě umocněno již zmíněným zpětným zdaněním zálohy státní podpory za rok 2010 zvláštní sazbou daně ve výši 50 %, takže za rok 2010 bude účastníkům se smlouvou uzavřenou do 31. prosince 2003 krácena záloha státní podpory o 2250 Kč, kdežto účastníkům se smlouvou uzavřenou po 31. prosinci 2003 jen o 1500 Kč.
Napadený zákon podle Ústavního soudu dále zakládá nerovnost i v rámci té skupiny účastníků stavebního spoření, kteří smlouvu o stavebním spoření uzavřeli do 31. prosince 2003, a mají tak nárok na zálohu státní podpory až do výše 4500 Kč za rok. Pokud totiž takovýto účastník vložil částku nutnou pro připsání maximální výše zálohy státní podpory, tedy 18 000 Kč, například již do 30. dubna 2010, splnil zákonnou dobu stavebního spoření pro výplatu záloh státní podpory podle § 12 odst. 2 zákona o stavebním spoření a k tomuto datu smlouvu ukončil, pak mu byly ještě v průběhu roku 2010 vyplaceny tyto zálohy v původně stanovené výši, tj. za rok 2010 ve výši 4500 Kč. Ostatním takovým účastníkům starých smluv, kteří smlouvu ukončili později nebo ve spoření dále pokračují, bude ale záloha státní podpory za rok 2010 připsána v dubnu 2011 už ve snížené výši. Vznikají tak dvě skupiny účastníků, kterým při stejné výši jejich vkladů bude za stejné období připsána, respektive vyplacena rozdílná výše státní podpory.
Dále Ústavní soud konstatoval, že v návaznosti na právní závěry Ústavního soudu obsažené v již citovaném nálezu spisové značky ÚS 21/96 navrhovatelé uvádějí, že zákonodárce mohl změnit výši vyplácené podpory i pro smlouvy platné v době zákonodárcova zásahu jen tehdy, pokud by význam zákonodárných přání pro veřejnost převyšoval zájem jednotlivce na další existenci dosavadního práva, respektive důvěru jedince v trvající existenci právní normy. Navrhovatelé v této souvislosti připomínají, že podle důvodové zprávy bylo cílem navrhované úpravy snížit zatížení státního rozpočtu v souvislosti s výplatou státní podpory, která plně nevede k podpoře financování bytových potřeb a čerpá prostředky všech daňových poplatníků, ve prospěch pouze části obyvatel, a to cestou snížení výdajů státního rozpočtu na straně jedné a zvýšením příjmů na straně druhé, a tedy narovnat podmínky pro zdanění úrokových příjmů z vkladů ve stavebním spoření s podmínkami pro zdanění obdobného typu příjmů z jiných bankovních vkladových produktů. Podle důvodové zprávy se v důsledku tohoto zákona očekává pro státní rozpočet roku 2012 snížení výdajů z plánovaných přibližně 11,4 mld. Kč na 6,5 mld. Kč. Na této úrovni by se výdaje v souvislosti s poskytováním státní podpory měly stabilizovat i pro další roky. Podle předkládací zprávy Ministerstva financí pro jednání vlády mají opatření v oblasti stavebního spoření přinést snížení zátěže pro státní rozpočet roku 2011 ve výši 6 mld. Kč a pro státní rozpočet roku 2012 pak v rozmezí 6,5 až 8,5 mld. ***