(Jednání pokračovalo ve 20.20 hodin.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Dámy a pánové, budeme pokračovat v dnešní schůzi. Dalším přihlášeným do diskuse je pan poslanec Josef Smýkal. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Josef Smýkal: Hezký večer, vážená paní předsedající, torzo vlády, kolegyně a kolegové. Myslím, že řada z vás měla možnost se občerstvit, takže plni síly budete určitě naslouchat názorům opozice a řada vystoupení bude pro vás určitě motivující.
Já nebudu citovat Jana Amose Komenského o kvaltování, ale chtěl bych jenom poukázat na to, jakým způsobem byl návrh novely zákona o stavebním spoření a státní podpoře stavebního spoření a zákon o daních z příjmů přijat ve Sněmovně..
Koalice sedí nebo stojí, obrazně řečeno, na parním válci a jede, tedy pohodlně nás zde většinou opoziční kolegy válcuje s našimi návrhy. Nic nového pod sluncem, stejně postupovala i Topolánkova vláda, i když ta měla takzvaně v uvozovkách nepohodlnou stojedničkovou většinu. Podstata však byla stejná: schvalovat klíčové zákony bez diskuse, z principu odmítat názory opozice. Je tedy až s podivem, že koalice, která má pohodlnou většinu, jak s oblibou říkají média, pohodlnou většinou musí sahat k takovým postupům, jakým je například stav legislativní nouze nebo obdobné formy, viz dnešní přístupy.
Kdo by neznal reálie života v České republice, ten by se mohl domnívat, že stavební spořitelé div neohrožují bezpečnost tohoto státu. Když bylo třeba využít stavu legislativní nouze, který je vyhrazen jen opravdu závažným rozhodnutím a opatřením - já chovám úctu k Ústavnímu soudu, a protože nejsem právník jako mnozí moji kolegové z poslaneckých lavic, proto si dovoluji, abych nezkreslil nález Ústavního soudu, odcitovat 9. kapitolu obsahující formulace výrokové části nálezu.
Ústavní soud připomíná, že napadený zákon byl přijat způsobem, jenž je v rozporu s článkem 1 odst. 1 článku 5 a článku 6 Ústavy a článku 22 Listiny, a je tedy důvodem pro jeho zrušení.
(V sále je velký hluk, mnozí poslanci na pravé straně sálu stojí a hlasitě se baví.)
Zároveň ale shledal existenci důvodu pro odklad vykonatelnosti tohoto nálezu do 31. prosince 2011. Poněvadž by ale takovýto odklad vedl k tomu, že by napadený zákon byl dále aplikovatelný, a současně navrhovatelé namítali jeho obsahový nesoulad s ústavním pořádkem, přistoupil Ústavní soud i k posouzení jejich věcných připomínek nebo námitek. V rámci tohoto přezkumu přitom shledal nad rámec uvedeného důvodu rovněž rozpor podstatné části článku III napadeného zákona s principem právní jistoty a ochrany důvěry v právo podle článku 1 odst. 1 Ústavy a současně legitimním očekáváním účastníků stavebního spoření ve smyslu článku 11 odst. 1 Listiny a článku 1 odst. 1 dodatkového protokolu. Tato skutečnost i s ohledem na obsah tohoto ustanovení napadeného zákona vylučuje, aby se ve vztahu k němu odklad vykonatelnosti uplatnil. Poněvadž k předmětným srážkám daně dochází právě v tomto období, zvažoval Ústavní soud možnost zrušit v této části napadený zákon již ke dni jeho účinnosti. K takovémuto kroku ale nepřistoupil, neboť případné vyhlášení tohoto nálezu ve Sbírce zákonů až poté, co došlo ke sražení daně ve smyslu napadeného zákona, by vzhledem k legitimnímu očekávání dotčených účastníků stavebního spoření nemohlo mít vliv na možnost uplatnění jejich nároku na vyplacení státní podpory za rok 2010 v jeho plné výši. Jejich nárok nebyl napadeným zákonem dotčen. Ústavní soud tedy přistoupil ke zrušení této části napadeného zákona ke dni jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů.
Takto stanovená vykonatelnost se ale neuplatní ve vztahu k bodu 1 článku III napadeného zákona v tom rozsahu, kterým zrušil v § 4 odst. 1 písm. s) zákona o dani z příjmu, a to v dosavadním znění. Podle tohoto ustanovení se osvobození od daně vztahovalo i na úroky z vkladů ze stavebního spoření včetně úroků ze státní podpory podle zvláštního zákona. Vzhledem k tomu, že důvody ve vztahu k článku III se týkaly jen těch jeho bodů, jež doplňovaly zákon o daních z příjmů o právní úpravy daně ze státní podpory za rok 2010, a nikoliv nesouvisejícího zrušení osvobození předmětných úkonů od daně z příjmu fyzických osob, rozhodl Ústavní soud tak, že toto ustanovení v této části zrušil až dnem 31. 12. 2011, tedy stejným dnem jako ostatní ustanovení napadeného zákona. Při nich byl derogační důvod shledán pouze ve vztahu k legislativní proceduře.
Tolik tedy citace z nálezu Ústavního soudu.
Na závěr dovolte ještě jednu poznámku. V diskusi o budoucnosti stavebního spoření a jeho případných úpravách se bohužel zapomíná na jeden subjekt a tím jsou samotní klienti. Přitom jde v případě stavebního spoření o tradiční finanční produkt, který využívá bezmála polovina české populace. Objem vkladů ze stavebního spoření ke konci roku 2010 dosáhl bezmála 430 mld. Kč. To představovalo zhruba 18 % z celkových finančních aktiv českých domácností. Vládní reformy však postupně ohlodávají stávající model stavebního spoření až téměř takzvaně na kost. Přesto i s nižším státním příspěvkem je stavební spoření stále jedním z nejvýhodnějších a hlavně nejjistějších finančních produktů. Například v porovnání se spořicím účtem přináší stavební spoření po změnách střadateli při měsíčním ukládání tisíce korun až o dva procentní body vyšší výnos.
Jak ukazuje příklad ze Slovenska, které změny ve stavebním spořením zavedlo na začátku tisíciletí, regulace může snížit důvěru klientů ve finanční produkt. Dovolte mi slovenský příklad, který je přes deset let starý. Podobný scénář už zažilo Slovensko v letech 1997 a 1999. Tehdejší změna zákona o stavebním spoření podmínila čerpání státní podpory použitím našetřených peněz na bydlení. Cituji: "Týkalo se to všech smluv bez výjimky, včetně dětských stavebních spoření," vzpomíná Irena Lokajová ze slovenské poradenské společnosti. ***