(15.00 hodin)
(pokračuje Nečas)
Dobrovolný druhý pilíř přitom není v Evropě nijak výjimečný. Podobný systém mají například skandinávské země, především Švédsko. Ze zahraničí jsme si také vzali příklad, co se týče financování reformy. Na rozdíl od Polska, Slovenska nebo Maďarska přistupujeme k důchodové reformě více uměřeně. Nemalujeme si vzdušné zámky budoucích příjmů, ale zcela odpovědně poměřujeme příjmy a výdaje důchodového systému. Důvod, proč se v Maďarsku nebo v Polsku mění důchodový systém a vytváří se tak nestabilita a nejistota ve společnosti, není politický. Ostatně v Maďarsku koneckonců dochází k poměrně razantním krokům, ale jsou dány především tím, že nebylo zajištěno financování tohoto systému. Důvodem změn je právě neujasněnost ohledně budoucího financování reformy.
V tom pro nás byly zahraniční zkušenosti neocenitelnou lekcí, a proto vláda České republiky od počátku má v úvaze konkrétní model financování důchodové reformy a jejích transformačních nákladů. Nechceme se spoléhat na nějaké hypotetické budoucí příjmy, ale naprosto otevřeně a férově říkáme od počátku, jak a jakým způsobem mají být tyto transformační náklady v průběhu důchodové reformy hrazeny.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, pan poslanec si přeje položit doplňující otázku.
Poslanec František Dědič: Děkuji za odpověď. Častý je také dotaz na zdroj financování důchodové reformy. Proto prosím o otevřené vysvětlení toho, proč vláda použije pro financování důchodové reformy sjednocení sazeb DPH a jak se tyto změny projeví na inflaci v České republice.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Prosím ještě o zodpovězení této otázky.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, jak jsem zmínil již ve své předchozí odpovědi, vznik druhého pilíře je spojen s takzvanými transformačními náklady, které jsou vyvolány výpadkem příjmů do prvního pilíře, tedy do toho státem organizovaného průběžného systému, z titulu jejich přesměrování do druhého, dobrovolného fondového pilíře. Je obecně dočasný, neboť je následně kompenzován snížením na výdajové straně při krácení důchodů příjemců důchodů z druhého pilíře. Konkrétně se jedná o redukci takzvané poměrné části důchodu u těch důchodců, kteří spořili ve fondovém systému.
Tyto náklady budou pokryty zejména ze zdrojů plynoucích ze sjednocení sazeb daně z přidané hodnoty, což se s ohledem na očekávaný trvalý dopad na bilanci jeví jako velmi vhodný zdroj. Negativní dopad sjednocení sazeb daně z přidané hodnoty na cenovou hladinu bude kompenzován jak standardními mechanismy, např. zvýšením důchodů či zvýšením životního minima, tak i ad hoc opatřeními, jako je zvýšení slevy na dani na dítě.
Odmítám nicméně mediální zkratku, že důchodová reforma znamená pouze změnu daně z přidané hodnoty. Klíčová je dlouhodobá stabilizace důchodového systému.
Otázka financování je určitě důležitá, ale neměla by převážit diskusi o reformě jako takové. Daň z přidané hodnoty navíc není nástrojem sociální politiky, protože většinu výhod nižší sazby daně z přidané hodnoty využívá - a to se málo ví - ta část společnosti, která má nadprůměrnou mzdu. Proto nám sjednocení daně z přidané hodnoty doporučuje OECD, Evropská komise i Mezinárodní měnový fond.
Reformu jsme alespoň zčásti chtěli financovat privatizačními příjmy, nicméně evropská pravidla toto poměrně komplikují, resp. metodika ESA 95, a proto můžeme zapojovat pouze výnosy z dividend, které jsou považovány za trvale se opakující příjem státního rozpočtu.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Teď bych požádal pana poslance Jana Bauera, kterého zajímá krize eurozóny, aby přednesl svoji interpelaci na premiéra v této věci. Prosím, pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Jan Bauer: Vážený pane místopředsedo Poslanecké sněmovny, vážený pane premiére, milé dámy a pánové, přiznávám, že i tentokrát po zhlédnutí listu interpelací musím konstatovat, že témata jsou bohatá, takzvaně od Šumavy k Tatrám, a opět vyžadují mimořádné generelní znalosti od pana premiéra. Každopádně mi dovolte, abych se přesunul od důchodů a důchodců tentokrát na téma Evropské unie.
Přiznávám, že to, co se děje na půdě Evropské unie, na půdě členských států měnové unie, mi v žádném případě nepřipadá dobré. Nechci tvrdit, že se na nás přímo valí trosky měnové unie, ale každopádně mám pocit, že Evropská unie byla v minulosti nastavena v režimu, kdy vše funguje, ekonomika šlape, a v případě, kdy přicházely a přicházejí nějaké problémy, se to celé začíná sesypávat nebo přestává fungovat.
Přišly určité meziokamžiky, jako byly výmysly typu lisabonská strategie, Pakt pro euro, slova jako economic governments nebo evropský semestr. To vše určitě známe. Každopádně se teď, v současné době, nejvíce diskuse orientuje směrem na takzvané přechodné nebo dočasné mechanismy záchrany některých krachujících států eurozóny, ale samozřejmě i členských států Evropské unie, a na takzvané stálé mechanismy, což je asi věc, ke které se ještě na půdě Poslanecké sněmovny dostaneme.
Moje otázka v rámci interpelací zní, jakým způsobem vláda reaguje na současný vývoj dluhové krize v eurozóně a jak se staví k návrhům na její řešení.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Požádal bych pana premiéra, aby se na tuto otázku v rámci pěti minut pokusil odpovědět. Prosím, máte slovo.
Předseda vlády ČR Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, souhlasím s panem poslancem Bauerem, že dluhová krize eurozóny se netýká pouze eurozóny. Týká se celé Evropy a potažmo i globální ekonomiky. Koneckonců Česká republika a česká ekonomika je s eurozónou velmi silně propojena. Osmdesát procent našeho exportu směřuje do eurozóny, čili jakýkoliv problematický ekonomický vývoj v eurozóně se přenáší i do reálné ekonomiky a prostřednictvím exportu má samozřejmě dopad i na Českou republiku. Proto vláda bedlivě monitoruje jak vývoj samotné krize, tak jednotlivé návrhy opatření, které se na evropské půdě připravují. Platí přitom zásadní teze, že Česká republika potřebuje zdravou eurozónu. I když jsme se rozhodli na základě ekonomického vyhodnocení naší situace zatím nepřijmout euro a ani nestanovit datum přijetí eura, jsou pro nás země eurozóny klíčové.
Jak jsem již řekl, provázanost exportu s eurozónou je velmi vysoká. Pokud by se tedy dluhová krize přelila do druhé recese, tak by to postihlo i české exportéry, a tím pádem i jejich dodavatele a zaměstnance.
Vláda samozřejmě uvažuje o jednotlivých scénářích vývoje a jejich dopadech na ekonomiku a veřejné finance. Příspěvkem pro tuto analýzu jsou určitě i zátěžové testy českých bank, které nedávno provedla Česká národní banka. Z nich vyplývá, že v případě kritického scénáře bychom se mohli opřít o zdravé banky v České republice, což je určitě dobrá zpráva jak pro ekonomiku, tak pro občany České republiky. Vážnost situace dokládá i to, že jsem požádal Národní ekonomickou radu vlády, aby se tímto problémem také aktuálně zabývala. Z těchto analýz poté vyplynou také možné nástroje, které bychom v případu návratu recese použili, abychom tlumili dopady zahraničního šoku na Českou republiku. Předem nicméně mohu říci, že nepůjde o zvyšování výdajových kapitol. Tato stimulace se ve světě ukázala jako neúčinná a v podstatě způsobila to, že se tímto problémem musíme vůbec zabývat, nehledě na to, že bychom si podkopali pracně vydobytou důvěryhodnost, která se projevila například v razantním zvýšení ratingu České republiky. ***