(15.20 hodin)
(pokračuje Nedvědová)
Určité problematické otázky tu ovšem zůstávají. Například mediátor podle návrhu nemůže zasáhnout v případě, kdy je dohoda výrazně v neprospěch jednoho z účastníků, či dokonce je v rozporu se zákonem, alespoň tak to ze současného znění zákona vyplývá.
Dále pak mediace je podle návrhu zákona placená, a pokud se strany nedohodnou jinak, hradí její náklady napůl, což některým lidem podstatně ztíží přístup k mediaci, pokud nebude upravena možnost bezplatné mediace či zcela nebo zčásti hrazené státem. Navíc uzavřená dohoda by podle důvodové zprávy měla být schvalována soudem, ale kdo a jakým způsobem ji bude předkládat, který soud by ji měl schvalovat, kdy může odmítnout její schválení či zda se bude vybírat za tento úkon soudní poplatek, od koho a v jaké výši, není z návrhu zřejmé a neodkazuje se v něm ani na další právní předpisy, které by toto měly upravovat. Pokud by měli účastníci platit jednak za provedenou mediaci a jednak soudní poplatek za schválení mediační dohody, patrně by si rozmysleli velmi důkladně, zda budou platit za to samé dvakrát. To by pak byl opět jen další zákon pro bohaté, kterým by opět bylo bráněno nemajetným či méně majetným osobám, kterých je bohužel čím dál víc v této společnosti, v přístupu k právu, a tedy by to znamenalo fakticky porušování jejich ústavních práv podle Listiny základních práv a svobod.
Jinak však jde o velmi potřebný zákon, který kromě toho, že ulehčí práci soudům, je ve prospěch lidí, a tedy je na místě tento zákon podpořit.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Chvojka.
Poslanec Jan Chvojka: Děkuji, paní předsedající. Dámy a pánové, my v zásadě stejně jako moje předřečnice nemáme problém s tímto zákonem. Vítáme snahu umožnit osobám alternativní řešení konfliktů metodou rychlého a kultivovaného procesu. Vítáme v tom i možnost odbřemenění soudů, které jsou dneska zavaleny konflikty mezi lidmi. Takže určitě rámcově zákon o mediaci podpoříme. Nicméně ve výborech, resp. v ústavněprávním výboru jsme připraveni o některých věcech diskutovat, zejména o podmínkách pro výkon mediace, pro podmínky zápisu a zkoušku mediátora dle § 23.
Takže určitě podporujeme zákon do druhého čtení a vidíme v jednání ve výboru prostor pro konkretizaci a vylepšení některých věcí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Koníček. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Vladimír Koníček: Vážená paní předsedající, vážené kolegyně a kolegové. Na začátku musím říci, že nemám nic ani proti ministru Fuksovi ani proti zákonu o mediaci, ale chtěl bych se procedurálně zeptat: Náš jednací řád, § 57, říká, že za Senát, vládu a zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku mohou jednat jen jejich členové, kteří byli takovým jednáním zvlášť pověřeni. A vláda svým usnesením číslo 446 v tomto bodě pověřila ministra spravedlnosti, aby odůvodnil tento vládní návrh zákona. Ptám se: Existuje takové usnesení vlády?
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan poslanec Pavel Staněk. Uvidím, jestli potom pan ministr bude chtít reagovat. Ale prosím, pane poslanče, první. Prosím.
Poslanec Pavel Staněk: Děkuji, paní předsedající za slovo. Já na tu otázku neumím odpovědět, to nechám kompetentnímu panu ministrovi, který byl pověřen předložit tento předklad naší Sněmovně.
Já jsem chtěl zareagovat na tuto předlohu tím, že se domnívám, že právě na tuto úpravu Česká republika, resp. právní řád čeká. Protože v současné době mediace, tak jak je upravena v dnešní podobě, je velmi obecná, a tato novela, tento předpis, který byl velmi pečlivě projednáván v Legislativní radě vlády, tak si myslím, že je na místě, protože konečně upravuje postavení mediátorů, upravuje konání a řízení, tak jak tady vlastně říkali i moji předřečníci.
Určitě není sporu o tom, že to není jednoduchá materie z pohledu konání práva, protože výkon práva právě mimo soud je vždycky komplikovaný, složitý, nicméně myslím si, že mediace právě v netrestních věcech má své místo a je dobře, že ji chceme upravit. Je přece výhodou i pro účastníky řízení, že mohou některá sporná řízení právě vést před mediátory, čili vyvarovat se toho přístupu, který mají vždycky při soudním řízení, těšit se na to, kdo koho porazí a kdo vyhraje. Tento princip si myslím, že bude tímto nástrojem, který, pokud se nám podaří prosadit ve všech formách legislativního procesu, bude velmi dobrý.
Jak jsem už říkal, domnívám se, že tahle materie je důležitá i právě pro zprofesionálnění institutu mediátorů, zprofesionálnění této profese, která má mimochodem i tradici a je v okolních zemích běžně využívaná. Koneckonců nemusíme chodit daleko - náš sousední stát Slovensko užívá mediátory v netrestních věcech už poměrně dlouhou dobu.
Čili já bych se chtěl přimluvit za to, abychom tento zákon posunuli do dalšího čtení, a doufám, že projde celým legislativním procesem. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Také děkuji. Dalším přihlášeným byl pan poslanec Jeroným Tejc. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jeroným Tejc: Vážené kolegyně a kolegové, připojuji se k těm, kteří jsou pro to, aby návrh zákona postoupil do druhého čtení, aby byl projednáván, protože skutečně určitý způsob řešení sporu nikoli před soudem, ale prostřednictvím mediátorů v našem českém právním řádu alespoň ve formální úpravě chybí. Nicméně mám několik výhrad k tomu zákonu jako takovému, protože myslím, že mu něco chybí.
Za prvé je to motivace pro ty, kteří se budou účastnit tohoto mediačního řízení. Já myslím, že bychom měli uvažovat nad úpravou, která by vedla lidi k tomu, aby místo toho, aby se obraceli na soudy, využili mediátora. A jednou z těch možností je odpuštění části soudního poplatku v případě, že se o mediaci tito lidé pokusí. Samozřejmě chápu, že nemusí být dosaženo vždy mediací řešení a že v mnohých případech nakonec stejně k soudnímu jednání dojde. Myslím ale, že úvaha o odpuštění části soudního poplatku, pokud probíhá mediační řízení, pokud se ty strany snaží dohodnout, by měla být brána v úvahu právě proto, že může přispět k tomu, aby se většina sporů odehrávala před mediátory a nedošla nakonec až do soudního jednání. Určitě by to bylo levnější pro státní rozpočet a určitě bychom na tom jako Česká republika vydělali, protože by se zkrátila doba soudního řízení.
Druhá věc, která mě zarazila při čtení návrhu zákona, je, že se tam velmi podivným způsobem pracuje s kvalifikací mediátora. Chápu, že mediátor v případě, že se jedná o rodinné spory, nemusí být právník, nemusí být advokát a možná bude dobře, když to bude vzděláním psycholog a podobně a bude mít nějakou speciální zkoušku. Co ale nechápu, proč ještě advokát, člen advokátní komory, který prochází podle mého názoru v našem systému nejtěžší zkouškou, která je v justici možná, ještě musí skládat zkoušku mediátora u Ministerstva spravedlnosti. A navíc jemu na roveň bude postaven jiný občan, který právnické vzdělání má, nicméně nemá tuto zkoušku, nemá praxi a vykoná si zkoušku Ministerstva spravedlnosti. Kromě toho, že ministerstvo zavádí zkoušky u znalců, tlumočníků, u rozhodců, teď u mediátorů a že to skutečně podle mého názoru musí logicky přinést zvýšení nákladů ze strany Ministerstva spravedlnosti a jejich kontroly, tak mám pocit, že je zbytečné zde zavádět nějakou zvláštní zkoušku a automaticky bychom mohli v případě advokátů přistoupit na to, že jsou dostatečně kvalifikovaní pro výkon této činnosti. A to ze dvou důvodů. Jednak mají dostatečné znalosti, jednak jsou tyto znalosti ověřeny zkouškou a jednak ve své praxi, alespoň pokud znám činnost advokátů, a sám advokátem jsem, vím, že tito jsou z povahy věci většinou mediátory v těchto případech, byť hájí toho konkrétního klienta. Proto myslím, že je zde nadbytečná tato zkouška a především není dobře, aby mediátorem byl někdo, kdo právní řád dokonale nezná. Kdo zná jenom jeho část. Protože advokát je nejen prozkoušen, ale především má odpovědnost. ***