(18.40 hodin)
Poslanec Vojtěch Adam: Dobrý večer všem, vážená paní předsedající, dámy a pánové, já vás nezdržím. Já bych se chtěl přihlásit k jednomu z řady pozměňovacích návrhů k tomuto sněmovnímu tisku 405. Protože si myslím, že je to významný pozměňovací návrh, který byl zpracován na podkladě spolupráce s Českou lékařskou komorou, tak se k němu hlásím a tímto žádám, aby byl vzat Poslaneckou sněmovnou na vědomí. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. Další vystupující bude paní poslankyně Soňa Marková.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo. Dámy a pánové, já bych tady jenom chtěla v podrobné rozpravě znovu vlastně říci, že navrhuji zamítnutí tohoto návrhu zákona. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Ano, děkuji. Dále vystoupí pan poslanec Jan Čechlovský. Prosím, pane poslanče.
Poslanec Jan Čechlovský: Děkuji uctivě. Vážená paní předsedající, vládo, ctěná Sněmovno, na stole máte mimo jiné pozměňovací návrh k tomuto zákonu, pod nímž jsem podepsán spolu s kolegyněmi Langšádlovou a Navrátilovou a který se zjednodušeně řečeno týká převodu kojeneckých ústavů, respektive dětských domovů pro děti do tří let, z gesce Ministerstva zdravotnictví do gesce Ministerstva práce a sociálních věcí.
Chci se k tomuto návrhu přihlásit a jsem tady také proto, abych krátce doupřesnil a navázal na své vystoupení z prvního čtení v této věci ze dne 12. července, kdy jsem mimo jiné řekl, že chci na toto téma upozornit a že nemám ambici vstoupit do legislativního procesu. Nebyla to evidentně pravda. Omlouvám se za to. Ale v závěru své řeči jsem tehdy také řekl, že bychom se měli pokusit ústavní systém změnit.
My jsme v průběhu několika týdnů po řadě jednání dospěli k názoru, že je vlastně vhodná příležitost tak učinit v této chvíli a u příležitosti tohoto zákona. Změna je poměrně podrobně a snad i srozumitelně zdůvodněna v důvodové zprávě k tomuto návrhu o několika stranách. Je to změna, která spočívá skutečně pouze v převodu jednoho typu ústavů pod Ministerstvo práce a sociálních věcí, které je resortem odpovědným za sociálněprávní ochranu dětí a také za koordinaci transformace systému péče o ohrožené děti.
A závěrem samozřejmě zdvořile žádám o podporu ve čtení závěrečném. Děkuji pěkně. (Slabý potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane poslanče. A nyní zvu k vystoupení pana poslance Marka Šnajdra.
Poslanec Marek Šnajdr: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, pane ministře, milí kolegové, milé kolegyně, já si dovolím se přihlásit k ryze technickému pozměňovacímu návrhu, který vám byl rozdán do lavic a týká se drobného upřesnění § 2, kdy se rozšiřuje výčet možných zdravotních služeb rovněž o provádění klinického hodnocení léčivých přípravků a zdravotnických prostředků, což je poměrně důležitá věc, protože zákon o zdravotních službách spolu s typem poskytování všech typů služeb vyžaduje poměrně přísné bezpečnostní a kvalitativní podmínky a je navýsost žádoucí ve jménu ochrany pacienta, aby rovněž procesy klinického hodnocení testování jak léčivých přípravků, tak zdravotnických prostředků byly zahrnuty do stejných podmínek a pravidel.
Rovněž § 45 a § 70 obsahuje různá pouze technická zpřesnění při hlášení takzvaných nežádoucích účinků a využití zdravotnických registrů.
Pro určitou bezpečnost si dovolím navrhnout rovněž procedurální návrh na zkrácení projednávání na 48 hodin. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Dále vystoupí pan poslanec Jiří Skalický.
Poslanec Jiří Skalický: Dobrý den, paní předsedající, vážená vládo, dámy a pánové. Chtěl bych se přihlásit k pozměňovacímu návrhu k vládnímu návrhu zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, zákon o zdravotních službách, sněmovní tisk 405.
Tento pozměňovací návrh se týká § 11 odst. 6, který zpřesňuje a vkládá text "a v případě lékárenské péče poskytované v odloučeném oddělení výdeje léčiv OOVL i namísto poskytování péče". Cílem tohoto pozměňovacího návrhu je zpřesnění již výše citovaného paragrafu a vlastně umožnění zajištění výdejen léků a léčiv v uvozovkách pro to, aby mohly vznikat i v malých obcích a menších městech, kde provozování kompletní lékárenské péče, kompletní lékárny není ekonomické.
Tento pozměňovací návrh, přiznám se, vznikl tedy v posledních dnech, nicméně je ve shodě jak s Ministerstvem zdravotnictví, Českou lékárnickou komorou i Grémiem majitelů lékáren. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. Další vystupující bude paní poslankyně Gabriela Pecková.
Poslankyně Gabriela Pecková: Dámy a pánové, já si dovolím načíst pozměňovací návrh znovu, protože doznal určitých změn od doby, kdy byl projednáván na zdravotním výboru. Jedná se o pozměňovací návrh, jehož smyslem je nově přesněji vymezit paliativní péči, a je celkem jasné, že v budoucnu bude nutné toto dopracovat ještě v připravovaném zákoně o dlouhodobé péči, aby byla konečně legislativně ukotvena úhrada domácí hospicové péče.
Takže v § 5 odst. 2 uvést písmeno h) ve znění: h) paliativní péče, jejímž účelem je zmírnění utrpení a zachování kvality života pacienta, který trpí nevyléčitelnou nemocí.
Zároveň obrátím pozornost k tomuto problému, protože zabývat se umíráním je jistě málokomu příjemné. Nejraději bychom si zalili uši voskem jako bájní mořeplavci, ale je nutno se problému věnovat. I když většina z nás asi vidí konečnost vlastního života někde v nedohlednu, tato situace se může už zítra změnit. Buďto naše, nebo někoho z našich blízkých. Podvědomě tušíme, že i ve chvíli umírání bychom měli být na dosah, že blízkost znamená sdílení žití, ale i umírání. Alibisticky a v podstatě vděčně saháme k výmluvám, že v nemocnici se postarají lépe, jsou lépe vybaveni teoreticky, praktickými dovednostmi i vybavením. Nemáme doma tu báječnou polohovací postel ani kyslíkovou bombu a kapací infuze nám připomíná spíše alchymistovy křivule a baňky. Najednou ale přijde někdo, kdo vám nejen vyvrátí pochybnosti o vašich schopnostech a odvaze, ale nabídne odbornou pomoc i potřebné vybavení. Po vás se chce, abyste se stali jen skutečnými blízkými, tedy někým, kdo je na blízku.
Těm, kteří se rozhodnout přijmout pomoc domácí hospicové péče a doprovodí svého blízkého až na konec jeho cesty, je odměnou pocit, že pro něj udělali to nejlepší a nejcennější - nechali ho zemřít ve známém, intimním prostředí domova mezi těmi, se kterými svůj život prožil. Navíc bude okolí vyslána zpráva, že je to možné, že to jde. A jednou se i nám samotným snad dostane onoho luxusu. Schválně používám tento výraz, protože naše společnost si celkem zvykla, že za luxus se platí. Ale není tomu tak vždy. Zdravotní pojišťovny dosud neměly pro úhradu tohoto typu služeb oporu v zákoně, a tak jsou vynakládány nesrovnatelně vyšší prostředky na lůžkovou paliativní péči. Přitom sama hospitalizace často vede k dalším komplikacím, a tím k růstu dalších nákladů. ***