(17.00 hodin)
(pokračuje Marková)
Převzetí pacienta do své péče je cílový poskytovatel akutní lůžkové péče povinen písemně potvrdit vedoucímu výjezdové skupiny. Tak právě v tomto duchu je třeba upravit odstavec 2 § 6, protože již dnes totiž některá zdravotnická zařízení nechtějí přebírat pacienty. Pokud by byl přijat zákon tak, jak je navrhováno, tak se mnoho tzv. cílových poskytovatelů akutní lůžkové péče bude vymlouvat, že nemohou pacienta přijmout. Záchranky se budou ještě více dohadovat s nemocnicemi a vznikne problém, který znal již Jan Neruda: Kam s ním? Tedy s pacientem v tomto případě. Odborníci upozorňují na fakt, že již dnes pacienty v bezvědomí v nařízené ventilaci a se špatnou prognózou nechtějí nemocnice přijímat kvůli nedostatku lůžek na ARO.
Třetí poznámka se týká věci, která už tady byla také diskutována, a to letecké záchranné služby kromě jiného. Za nepochopitelný považujeme paragraf samostatně řešící zařazení Armády České republiky do systému letecké záchranné služby. V České republice létá armáda na jednom stanovišti podobně jako Letecká služba Policie České republiky, ale podobné ustanovení pro policii chybí. Navíc ustanovení tohoto zákona předpokládá, že někdo krajům, a tím pádem i zdravotnické záchranné službě nadiktuje začlenění armádních záchranářů do systému.
Čtvrtá poznámka se týká toho, že zdravotnická záchranná služba je jednou ze složek integrovaného záchranného systému. Přesto jedno z ustanovení umožňuje neposkytnutí přednemocniční neodkladné péče. Je to skutečně raritní způsob, jak si vytvořit zákonnou oporu pro nezasahování u běžných dopravních nehod například. Zdravotnická záchranná služba tam bývá většinou první. Nebo v případě epidemií, pandemií, hromadných neštěstí a katastrof, jako byly například povodně.
Pátá a poslední moje poznámka se týká hrazení mimořádných a krizových situací, které nově má hradit Ministerstvo zdravotnictví. Jestliže má Ministerstvo zdravotnictví nově hradit připravenost na mimořádné a krizové situace, je nutné, aby hradilo i provoz operačního střediska a pracoviště krizové připravenosti jako koordinačních článků základní složky integrovaného záchranného systému. Bez toho je pouhá připravenost opravdu k ničemu.
Komunistická strana Čech a Moravy v případě tohoto zákona volí diferencovaný přístup k zákonům, které patří do těch, které jsou tady dnes předkládány a týkají se zdravotnických služeb a dalších. Tedy ne takový, jaký tady každodenně předvádí pravicová vládní koalice, to je, že odmítá i sebemenší a sebelepší návrhy, které KSČM a opozice jako celek připravuje. Připomenu jenom ostudné hlasování při projednávání novely zákona č. 48 o veřejném zdravotním pojištění, kdy jste vy, poslanci a poslankyně vládní koalice, nezvedli ruku pro to, aby byla hrazena bezlepková dieta. Tedy nepomohli jste těm stovkám rodin a dětí, které se potýkají s touto velmi vážnou chorobou. Nevím, jak vůbec můžete spát klidně, když ani v takovémto případě nezvednete ruku pro návrh opozice.
Jsme si vědomi toho, že po tomto zákonu, zákonu o zdravotnické záchranné službě, který je léta řízen pouze vyhláškou, je záchranáři dlouhodobě voláno, a proto tento zákon v prvním čtení podpoříme. Pokusíme se ho opravit pomocí pozměňovacích návrhů tak, aby byl skutečně ve prospěch pacientů, ale také poskytovatelů zdravotní péče a samozřejmě i zdravotníků.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pan poslanec Holík je další přihlášený do rozpravy.
Poslanec Pavel Holík: Dobrý den. Vážený pane předsedající, vládo....
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Pardon. Vy jste chtěl... Můžete i pak. Já se omlouvám panu poslanci. Prosím, můžete pokračovat.
Poslanec Pavel Holík: Děkuji. Dovolte mi vystoupit k vládnímu návrhu zákona o zdravotnické záchranné službě. Tento zákon jako jediný z předkládaného balíku zdravotnických zákonů je přijatelný, ale i tento je přijatelný s výhradami a doplňky. Jako lékař jsem pracoval 14 let na záchranné službě jako ředitel. Vím, o čem mluvím. Tento zákon je potřebný, posiluje to postavení záchranné služby jako organizace v systému integrovaného záchranného systému, posiluje to postavení pracovníků záchranné služby. Tak to cítím já, tak to cítí všichni kolegové pracující na záchranné službě.
Co se týče těch výhrad. Práce na záchranné službě je náročná. To určitě připustíte všichni. Náročná jak fyzicky, tak psychicky. Proto bych očekával v návrhu tohoto zákona, že tam bude zmínka o rehabilitaci, rehabilitačních pobytech. Pokud dojde k nějaké pracovní neschopnosti, nedej bože s trvalými následky, z toho plynoucí invalidní důchod, postrádám tady možnost dorovnání do průměrné mzdy, jakou pracovník měl před vznikem úrazu, tak jako je to běžné u hasičů nebo u policie. Stejně tak bych byl rád, kdyby zde bylo uvažováno o možnosti předčasného důchodu jako u jiných těžkých profesí, a to nemluvím o riziku fyzického napadení a úrazů vzniklých vlastně nejenom vlastní prací, ale i napadením ze strany zachraňovaného. Osobní příklady znám od nás. Dva lidé, jeden 45, druhý 47 let. Celý pracovní život pracovali na záchrance. Pomáhali lidem, nosili lidi, kolikrát z velmi nepřístupných oblastí. V tomto věku, ve 45 letech, výhřez ploténky, operace, invalidní důchod. Skončili s částečným invalidním důchodem nějakých 5 000 a bohužel to měli za odměnu za to, že se starali i jiné. Takže toto bych tam očekával, že by mohlo být nějakým způsobem zohledněno.
Přes všechny tyto připomínky doporučuji, aby tento návrh zákona byl poslán do zdravotního výboru k projednání, event. k doplnění.
Projednávaly se tady, nebo mluvilo se tady ještě o nějakých dalších věcech. Dojezdová doba. Dojezdová doba byla 15 minut podle vyhlášky, která v tu dobu platila, nebo vlastně ještě platí. Je to vyhláška 434. Prodloužilo se to na 20 minut. Má to logiku. Má to logiku, protože hustota dopravy je daleko jiná. Silnice jsou v daleko horším stavu. Povědomí občanů je natolik v současné době vyspělé, že opravdu nesplnění limitu zakládá možnost stížností a dalšího řešení. Myslím, že 20 minut je opravdu potřebných. - Tady mě někdo ruší zezadu, ale nevadí.
Financování záchranky, jak už bylo řečeno, ze tří zdrojů. Stát, zdravotní pojišťovny, krajské úřady. Musím říci, že na krajských úřadech leží největší tíha finanční za provoz záchranky. Jsou to peníze na platy, peníze na techniku, pohonné hmoty, na výjezdová stanoviště. Už to tady padlo z úst dvou předřečníků. Logicky bych čekal, když někdo platí zdravotní pojištění, že v případě, když potřebuje zdravotní pomoc, tato zdravotní pomoc bude z převážné většiny hrazena ze zdravotního pojištění.
Jak už jsem zmínil, byl jsem 14 let ředitelem záchranky. Když jsem začínal, tehdy ještě byly okresní úřady, byli jsme placeni ze 60 % ze zdravotního pojištění, 40 % zhruba od zřizovatele. Dnes je to úplně obráceně. Dnes je to z 80 až 85 % placeno zřizovatelem a jenom řekněme nějakých 15 % je ze strany zdravotního pojištění. Což dávám na zvážení, jestli je to správně.
To jsou poznámky, které mě vedou k tomu, že jsem tady vystoupil. Přesto, jak už jsem řekl, doporučuji, aby tento návrh zákona byl dán k projednání do zdravotního výboru, kde ještě budeme mít možnost se k němu vyjádřit. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Já bych teď uvítal pana zpravodaje, který se hlásil. Tak v tom případě pan poslanec Skalický může také vystoupit a pan zpravodaj může kdykoliv. Prosím, pane poslanče. ***