(16.50 hodin)
(pokračuje Štětina)
A já sám, a sám to možná velmi dobře víte, že také nejsem jako vy příznivec soukromého sektoru, zejména v letecké záchranné službě, a v tom jistě je souhlas, já si myslím, v drtivé většině. Ale jestliže máme několik dobře fungujících soukromých záchranných služeb, tak jim umožníme, aby v rámci krajského řízení, to znamená smlouvou s krajem, tuto činnost provozovaly dále, tak jak ji provozovaly dosud.
Já nejsem rád, že tato formulace už není v tomto zákoně, ale já se domnívám, že proto máme druhé a třetí čtení, abychom tam tyto formulace dostali. A budu velmi rád, když kolegové z pravice a zejména z levice nás v tomto společném díle podpoří.
A poslední věc - financování. Pane hejtmane, já se přiznám, že vám nerozumím. V § 21 navrhovaného zákona, který se nazývá Financování činnosti poskytovatele zdravotnické záchranné služby, je naprosto jasně vyjmenováno:
a) Jsou financovány z veřejného zdravotního pojištění. A tady s vámi jistě souhlasím, protože oba dva jistě víme, že ten podíl financování z veřejného zdravotního pojištění stále klesá. Když jsem já byl ještě ředitelem zdravotnické záchranné služby, tak jsme dostávali 60 až 65 % ze zdravotního pojištění. V současné době se obávám, že to není ani 50 %. Možná že mě opravíte, že to bude skoro už okolo 40 %. Jsem rád, že kývete hlavou, že máme skutečně stejný názor.
Za druhé je to ze státního rozpočtu, to znamená z veřejného rozpočtu, kdy se z tohoto hradí připravenost na řešení mimořádných událostí a krizových situací. A samozřejmě za druhé je to ta nešťastná letecká záchranná služba, i když ty náklady skutečně stoupají geometrickou řadou.
A za c) z rozpočtů krajů. Já moc dobře vím a znám tu situaci v Královéhradeckém kraji, že v roce 2010, tuším, z rozpočtu Královéhradeckého kraje bylo poskytnuto, nebo respektive na dofinancování ztrátovosti provozu zdravotnické záchranné služby 160 milionů korun. Samozřejmě to záleží na tom, jaký ten systém je.
Takže já se domnívám, že to je napsáno naprosto jasně, a myslím, že tady se rozhodně domluvíme, když jste pokyvoval hlavou, že to veřejné zdravotní pojištění zdaleka nestačí.
Takže pokud jsem vás rozzlobil, pane doktore, tak se na mě nezlobte. A pokud máte ještě něco k doplnění, rád se poučím, a hlavně abychom tento zákon společnými silami dali do takové roviny, která bude vyhovující všem občanům naší země, protože tento segment zdravotní péče musí být vždy plně garantován státem. Děkuji.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano. Prosím pana poslance Davida Ratha, který se hlásil fakticky. Chce se vyjádřit k vystoupení zpravodaje pana poslance Štětiny. Takže prosím o dvě minuty. Faktické vystoupení, prosím.
Poslanec David Rath: Děkuji. Dámy a pánové, já myslím, že je to naprosto typické. Tak sem se přinese úplně špatná předloha, o které se řekne, že když se tady opraví ve druhém čtení, tak možná nebude tak špatná, že bude možná lepší. To myslím, že není vůbec argumentace.
Za prvé prodloužení limitu ze stávajících 15 minut, o kterém jste správně řekl, že je stejně, jak jsem konstatoval já, na většině míst a pro většinu občanů jednoznačně dnes dodržován, tak to prodloužit na 20 minut skutečně postrádá logiku. A jsou-li odlehlá místa, a víme, že jsou, kde to nelze proste dodržet, tak stačí použít stávající formulace, která je ve vyhlášce, to znamená 15 minut, pokud to vnější okolnosti prostě umožňují. Tady je natvrdo dvacetiminutový limit, tak je to ve finále horší jak pro pacienty, tak pro ty záchranáře, protože dvacetiminutový tvrdý limit je skutečně pro některá odlehlá místa i tak nerealizovatelný, a samozřejmě že to povede dřív nebo později k určitému řekněme změkčování toho přístupu, byť řekněme, že záchranáři mají dobrou disciplínu, ale 15 minut je 15 minut a 20 minut je 20 minut. Je-li to v zákoně, je to v uvozovkách téměř svaté. čili je to krok špatným směrem a krok zpátky.
Co se týká toho financování, tak opět, pane kolego, nevysvětlil jste mi, že by to byla nějaká novinka proti stávajícímu stavu. Skutečně ty záchranné služby mohou fungovat jenom díky tomu, že je platí kraje, a měly by je platit zdravotní pojišťovny. A v tomto ten zákon nemění na této současné špatné praxi vůbec nic.
Navíc taky jedna věc, na kterou jsem zapomněl a kterou asi tady taky musíme dodělat, že (upozornění na časový limit) u té letecké záchranné služby to ministerstvo zapomnělo, že by to mohli lítat i třeba policisti.
Místopředseda PSP Lubomír Zaorálek: Ano, děkuji. Poprosím řádně přihlášenou poslankyni Soňu Markovou. Připraví se Pavel Holík.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo, pane místopředsedo. Dámy a pánové, dovolte mi, abych se opět jménem poslaneckého klubu KSČM vyjádřila k tomuto návrhu zákona o zdravotnické záchranné službě.
Zdravotnická záchranná služba má být zdravotnickou službou a nemá být považována za instituci jako doposud. Subjektem práv a povinností bude vždy poskytovatel zdravotnické záchranné služby, kterým bude příspěvková organizace zřízená krajem, nadále v působnosti krajů a hlavního města Prahy. Tak tedy praví litera navrhovaného zákona. Je skutečně úsměvné, že v důvodové zprávě na straně osm se lze dočíst potěšující sdělení. Byl akceptován požadavek, aby poskytovatel zdravotnické záchranné služby byla příspěvková organizace zřízená krajem, a to vzhledem k tomu, že forma obchodní společnosti pro poskytovatele zdravotní služby není vhodná. Mne skutečně tato slova potěšila v té důvodové zprávě. Teď už jenom zbývá, aby byl stejný názor prosazován i v případě ostatních poskytovatelé zdravotní péče.
Dovolte mi teď několik připomínek k tomuto návrhu zákona. O některých už tady bylo hovořeno mým předřečníkem, přesto bych chtěla hovořit především o dostupnosti zdravotnické záchranné služby. Tato dostupnost musí být organizována tak, aby byla zabezpečena dostupnost přednemocniční neodkladné péče a její poskytnutí do 15 minut od přijetí tísňové výzvy, s výjimkou případů hodných zvláštního zřetele. O tomto znění jsme na rozdíl od předkladatelů přesvědčeni, a to z důvodu toho, že právě prvních patnáct až dvacet minut u akutních stavů rozhoduje o prognóze pacienta. Jsme si vědomi toho, že to může v některých lokalitách znamenat dobudování výjezdových základen, a tedy i finanční náklady. Ale jde přece o lidské životy a tam by se nemělo šetřit.
Prodloužení dojezdové doby na 20 minut může naopak působit rušení některých výjezdových základen. Existuje totiž celá řada míst, kde je umístěna základna a další nejbližší je vzdálená zhruba 17 až 18 minut. Při dojezdovém čase 20 minut se bude moci tato základna uzavřít a do oné lokality bude dojíždět posádka ze vzdálenějšího místa za oněch 17 až 18 minut - ale v souladu s návrhem zákona. Bude se tedy opět šetřit na pacientech? A připravuje se také prostor pro rušení takzvaných nerentabilních základen, jejichž roční provoz stojí kolem čtyř milionů korun? To je otázka, která určitě stojí za to, aby tady na půdě Poslanecké sněmovny zazněla.
Druhá poznámka se týká věci, která se jmenuje cílový poskytovatel akutní lůžkové péče. Ten je povinen převzít pacienta od zdravotnické záchranné služby do své péče vždy, je-li pacient v přímém ohrožení života, zdravotnické operační středisko zajistí cestou kontaktního místa příjem pacienta v odpovídajícím cílovém zdravotnickém zařízení, jež má volnou kapacitu. ***