(15.40 hodin)
(pokračuje Rath)
Prostě, pomsti se mu. Dostane půlmilionovou pokutu za to, že tam nemá ordinační hodiny nebo že zapomněl napsat, jak se jmenuje jeho zdravotní sestra. Prostě vy se snažíte ty doktory natlačit proti těm pacientům. Já nevím, jaký to má význam. Já jsem pro to, aby tyto věci byly kontrolované. Jsem pro to, dokonce sám jako ministr jsem se několika kontrol účastnil, například jestli praktičtí lékaři mají ordinační hodiny vyvěšené, snažili jsme se vyvíjet tlak i přes zdravotní pojišťovny, aby tak činily. Tehdy překvapivě média to kritizovala, co se do toho ministr míchá, nebo pojišťovny míchají. Dneska média mlčí. Za to, že doktor nebude mít ordinační hodiny, tak mu napálíte pokutu půl milionu. A vám je to jedno. Vám je to úplně jedno. Vás to prostě nezajímá. Nestydíte se trošku? Není vám to hloupé? Zjevně ne. Zjevně ne, tak to asi má být a tak je to asi v pořádku, prostě pro to, že doktor nemá ordinační hodiny, dostane půlmilionovou pokutu. Půl milionu, to ten doktor na to vydělává celý rok, ten jednotlivý soukromý lékař.
Čili dámy a pánové, tento Julínkův zákon, který ministr Heger přinesl do této Poslanecké sněmovny v podstatě jenom jako Julínkův pošťák, nepřináší vůbec nic nového, dobrého. Přináší jen chaos, problémy a další, řekněme, napětí, které v českém zdravotnictví už se dá téměř krájet. Prostě ministr Julínek to se svými lidmi napsal špatně a je pro mě hlubokým zklamáním, že tuto špatnou normu tady prosazuje i stávající vláda a stávající vládní koalice.
Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní žádám o slovo paní poslankyni Soňu Markovou, po ní je přihlášen pan poslanec Jan Čechlovský.
Poslankyně Soňa Marková: Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Vážená vládo, dámy a pánové, dovolte mi, abych se jménem poslaneckého klubu KSČM vyjádřila k předloženému vládnímu návrhu zákona o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování. Mnohé z toho, co by stálo za zmínění, tady již padlo z úst mých předřečníků.
Návrh tohoto zákona má spolu se zákonem o specifických zdravotních službách a o zdravotnické záchranné službě nahradit dle mínění vlády překonaný zákon číslo 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu a také zákon o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních. Spolu se změnovým zákonem a další novelou zákona č. 48 o veřejném zdravotním pojištění mají tak tyto zákony tvořit druhou část takzvané zdravotnické reformy, reformy, kterou vláda neprodiskutovala s opozicí, protože jistě nelze za diskusi s opozicí považovat pět narychlo svolaných jednání zdravotního výboru. Protože o těch zákonech, které mají sloužit nejenom voličům vládní koalice, ale všem občanům České republiky, by se mělo seriózně diskutovat ještě dříve, než spatří půdu Poslanecké sněmovny.
Tyto reformní zákony nebyly prodiskutovány ani s odbory. Koneckonců kdyby byly, tak bychom jistě nebyli svědky odborářských demonstrací a ani dnešního happeningu, který proběhl před budovou Ministerstva zdravotnictví. Jistě by se nepořádaly tiskové konference, kde pacientské organizace dávají najevo svůj nesouhlas, pacientské organizace typu tedy Národní rada pro zdravotní postižení, a výrazných protestů lidí, kteří v tuto chvíli žijí pouze z invalidních důchodů a pro které zdravotnická reforma znamená ještě vážnější ohrožení jejich důstojného života v naší společnosti.
Již právě ta první část zdravotnické reformy, o které se tady také již hovořilo, která byla nestandardním způsobem a velmi arogantní silou protlačena na minulém jednání Poslanecké sněmovny, je na hranici ústavnosti. Znovu je třeba o tom hovořit. Je třeba hovořit o tom, že zrušením § 13 zákona 48 o veřejném zdravotním pojištění, který zamezoval placení si za zdravotní péči, tam je to na hranici ústavnosti, protože tato je garantována článkem 31 Listiny základních práv a svobod. Také stanovení nároků pacienta, tedy toho, na co má pacient nárok z veřejného zdravotního pojištění, tedy tzv. standardu, ne zákonem, ale podzákonnou normou, i to je na hranici ústavnosti. Já jsem o tom naprosto přesvědčena.
Nelze souhlasit ani s dalším navyšováním spoluúčasti pacientů bez toho, že nám bude předložena jasná analýza dopadů dnešní už spoluúčasti na některé skupiny občanů zdravotně postižených, chronicky nemocných a nízkopříjmových občanů České republiky. Připomínám, že byla ta první část zdravotní reformy předkládána ve zdravotním výboru s tím, že ministerstvo má analýzu dopadů, a já jsem požádala několikrát o to, aby byla tato analýza předložena. Bohužel do této doby jsem nic podobného z Ministerstva zdravotnictví neviděla i přes veřejný příslib, který byl učiněn na zdravotním výboru. I proto možná tady je důkaz toho, že i 50 jednání zdravotního výboru nemůže nahradit dobrou přípravu těchto zákonů předtím, než přijdou tyto zákony do Poslanecké sněmovny.
Česká republika je tak nyní asi jedinou zemí ve vyspělé Evropě, která nemá stanoveny žádné limity na spoluúčast při pobytu v nemocnici, a existující tzv. sociální limit dlouhodobě prokazuje svoji opodstatněnost, a to se přitom do tohoto limitu nezapočítávají všechny poplatky, doplatky jako spoluúčast. (V sále je velký hluk.)
O tom, že Ministerstvo zdravotnictví ve spěchu a velmi arogantním způsobem předložilo polotovar, jinak asi nelze nazvat tento návrh zákona, svědčí i samotná důvodová zpráva, která obsahuje i připomínku Ministerstva financí. Budu citovat: "S ohledem na značný rozsah materiálu by důvodová zpráva měla mít větší informační přínos, například obsahovat přehled dotčených právních předpisů a nově zaváděných pojmů. Doporučujeme, aby byl zpracován přehled nového názvosloví a s případnou změnou věcného obsahu."
Důvodová zpráva také mluví o tom, že se navrhovanou právní úpravou sleduje -
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Promiňte, paní poslankyně, požádám všechny, aby věnovali pozornost vašem vystoupení.
Poslankyně Soňa Marková: Zdá se, že ti, kteří tady jsou přítomni, sledují, ale představitelé vlády nikoliv.
Takže i tato důvodová zpráva dále mluví i tom, že se navrhovanou právní úpravou sleduje dosažení úrovně poskytování zdravotních služeb s úrovní srovnatelnou v tradičních ekonomicky vyspělejších zemích Evropské unie. Podotýkám, že v zemích EU 15 se ale dává do zdravotnictví průměrně 10 % z hrubého domácího produktu, u nás je to pouhých 7 %. Jak zaznělo na veřejnosti z úst velmi povolaných, úroveň našeho zdravotnictví je přesto přese všechno srovnatelná s úrovní ostatních evropských zemí.***