(14.20 hodin)
(pokračuje Kováčik)

Znovu opakuji, jsme z těchto a z řady dalších důvodů proti tomu, aby tento den a zítřejší den se Poslanecká sněmovna zabývala tak zásadními návrhy, které tak zásadně a fatálně mění situaci ve zdravotnictví a v důchodovém systému bez jakékoliv konzultace s opozicí, bez jakékoliv konzultace a bez širšího souhlasu i s občanskou veřejností.

Samozřejmě, vy si to svými minimálně 115 hlasy prohlasujete, ale berete tím na sebe tu zodpovědnost, že v okamžiku, že v dalších volbách bude politická situace, politické spektrum, vládnoucí spektrum, trošku jiné, tak se ty věci znovu otevřou. Věřte, už v řadě případů bylo dokázáno, že zdánlivě nezvratitelné věci přece jenom zvrátit jdou, protože Poslanecká sněmovna je suverén, a věřte, uplatní svoji suverenitu, bude-li to složení Poslanecké sněmovny po příštích volbách jiné.

Děkuji za pozornost. (Potlesk zleva.)

 

Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Nyní ještě pan poslanec Sobotka.

 

Poslanec Bohuslav Sobotka: Děkuji. Vážená paní předsedkyně, vážená vládo, možná to členové vlády nebo pan premiér ze svých pozic takto nevnímají, ale jestliže do této Poslanecké sněmovny kolem 1. července dorazilo několik set stran zákonů, které se týkají skutečně vážných a podstatných změn v oblasti zdravotnictví a dlouholetých podstatných změn v důchodovém systému, a po minimálním množství dnů, ani ne po deseti dnech, nebo po deseti dnech, se mají tyto návrhy zákonů seriózně projednávat v prvním čtení, tak to není možné nazvat jinak než arogancí ze strany vlády vůči celé Poslanecké sněmovně.

Tady nejde jen o opoziční poslance, vždyť tady jde o důstojnost každého jednoho člena a každé jedné členky této Poslanecké sněmovny. Přece není možné, aby vláda zásadní důchodovou reformu, aby vláda čtyři nebo pět zákonů, které mění poměry v poskytování zdravotní péče, hodila do Poslanecké sněmovny několik málo dnů předtím, než se budou projednávat v prvém čtení, a chtěla po poslancích takto zásadní rozhodnutí, jestli ty návrhy mají jít dál do druhého a třetího čtení, nebo jestli mají být zamítnuty. Takovým způsobem, jakým jedná vláda o reformách, takovým způsobem se prostě v civilizované slušné zemi reformy neprosazují.

To, co řekl pan premiér, že zítra má být jednání o důchodové reformě - no, ale přece není možné, aby nejprve ty návrhy tady byly schváleny v prvém čtení, aby byly schváleny a dohodnuty vládou, a pak se teprve uskutečnilo jakési jedno formální jednání s opozicí, jen aby si vláda po roce nečinnosti mohla udělat jakousi čárku, aby si vláda po roce absolutní nekomunikace mohla vyrobit jakési politické alibi vůči veřejnosti.

Vždyť to je přece komedie. Já nevěřím tomu, že to pan premiér necítí sám, když tady teď mluvil o té údajně velkorysé nabídce schůzky zítra ve 12 hodin. Vždyť to přece vypadá jako naprostá komedie ze strany vlády. Vláda připraví zákony, schválí je ve vládě, pošle je do Poslanecké sněmovny, prosadí je v prvém čtení, a pak, aby se neřeklo, udělá formální jednání s opozicí. To je přece komedie, která je absolutně nedůstojná a především zakrývá pravý stav věci.

Tady nejde o promyšlenou, solidní, skutečnou důchodovou reformu, tady jde o to, uloupit peníze z průběžného důchodového systému. To je transakce, která je velmi nebezpečná pro stabilitu veřejných financí. Nedivte se, že sociální demokracie takovýto návrh kritizuje, že se nám nelíbí, že je zde prosazován a protlačován opět hrubou silou, tak, jak to bylo i u ostatních návrhů.

Já když zde vidím pana ministra financí, který se možná připravuje k vystoupení na půdě Poslanecké sněmovny, tak si chci vzpomenout na jinou takzvanou reformu, která tady byla protlačena hrubou silou, takzvanou rovnou daň, zdanění superhrubé mzdy v minulém volebním období, za vlády Mirka Topolánka. Teď vláda, ve které jsou stejní lidé, podobné politické strany, tuto reformu sama odpískává a sama ji mění. Ale tohle všechno přece vyžaduje obrovské náklady.

Důchodová reforma, to je mnohem rozsáhlejší problém a mnohem rozsáhlejší balík problémů, než byla jedna superhrubá mzda, nebo jedno zdanění superhrubé mzdy jako nezdar minulé Topolánkovy vlády. To je problém, který skutečně zasahuje osudy lidí. Týká se důležité jistoty, kterou každý ve svém životě cítí, že až zestárne, nebude moci pracovat, dostane se mu podpory, dostane se mu pomoci. A tato vláda se chystá prosadit systém, pro který má v tuto chvíli dočasnou většinu v Poslanecké sněmovně, ale vůbec není zřejmé, jestli ten systém přežije jedno volební období. Takovým způsobem se s důvěrou občanů hazardovat nedá.

Toto není vláda jedné politické strany, jak jsme byli zvyklí před rokem 1989. Toto je vláda, která má omezený demokratický mandát. Důraz je potřeba klást jak na slovo omezený mandát, tak na slovo demokratický mandát. A není v pořádku a není v souladu s demokratickou kulturou, jestliže vláda prosazuje nevratné změny, aniž by našla širší politický konsenzus, tak aby tato změna poměrů v našich důchodech byla stabilní, byla šířeji politicky dohodnuta. Toto prostě není v souladu s demokratickým duchem politiky. A já se domnívám, že lze konstatovat, že postup vlády při prosazování důchodové reformy je zcela nedemokratický, ačkoliv jedna z vládních stran má ve svém názvu slovo demokratická, ačkoliv jedna z vládních stran má ve svém názvu slovo veřejný, tak prostě tady se nejedná o prosazování veřejného zájmu a nejedná se o legitimní demokratickou metodu.

Já bych chtěl ještě jednou apelovat na pana premiéra Nečase, chtěl bych ještě jednou apelovat na členy vlády, aby zvážili metody, jakými prosazují nevratné dlouholeté změny v klíčových systémech sociálního a zdravotního zabezpečení v naší zemi, aby odložili projednávání těchto návrhů a pokusili se najít širší politickou shodu ještě předtím, než je zde prosadí vládní většinou, která čítá 115, nebo možná 118 hlasů. Tohle je příliš vážná věc. (Potlesk z levé strany sálu.)

 

Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Pan ministr financí Miroslav Kalousek má nyní slovo.

 

Ministr financí ČR Miroslav Kalousek Děkuji za slovo, paní předsedkyně. Dobré odpoledne, dámy a pánové.

Pan předseda Sobotka tady vzýval důstojnost jednoho každého člena Poslanecké sněmovny. Říkal, že nastávajícím postupem je jeho důstojnost pošlapána. Nevím, jestli jsem každý, ale zcela určitě jsem jeden z 200 členů Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky a jako takový se cítím legitimován k prohlášení, že si opravdu nemyslím, že moje důstojnost je tímto postupem pošlapávána.

Proč? Protože prostorem k diskusi ve skutečně demokratické společnosti je Parlament, tedy Poslanecká sněmovna a Senát. Co teď udělala vláda? Předložila tyto předlohy do Parlamentu k parlamentní diskusi. Nikdo tady, pane předsedo, nenavrhuje, aby Poslanecká sněmovna jako stádo tupých oslů zvedla ruku v § 90, tak jako to u některých technických norem činíme, když opravdu není důvod k diskusi. Všichni tady naopak navrhujeme, aby tyto předlohy prošly řádným prvním, druhým a třetím čtením a prošly tady řádnou demokratickou a parlamentní diskusí tam, kam ta diskuse opravdu patří, tedy na půdu Sněmovny, na půdu Parlamentu, protože proto se také Parlament jmenuje Parlament.

Co vy nám teď, prosím pěkně, vyčítáte? Možná z vás mluví na základě vašich dlouholetých zkušeností ze Sněmovny - nepamatuji se, že byste měl jiné, ale ty z té Sněmovny jsou skutečně dlouholeté - na základě vašich dlouholetých zkušeností ze Sněmovny z vás možná mluví nostalgie po časech Václava Klause a Miloše Zemana, kde se sešli, ať už za úpatím Jánského vršku či Lidového domu, a tam si to prostě dohodli, tam si to prostě dohodli ti dva, jak to bude, pak to jeden z nich do toho Parlamentu dal, a ten Parlament už nediskutoval a zcela demokraticky to prošlo bez námitek opozice, protože tak se to také jmenovalo. Jmenovalo se to opoziční smlouva, jinými slovy přeloženo, co ti dva si dohodnou, proti tomu nebude protestovat ani koalice ani opozice. To se dohadovalo na jiných místech a s jinými lidmi, nikdy nevolenými, než v této místnosti, což je místnost Poslanecké sněmovny, kam vláda v úctě a pokoře k Poslanecké sněmovně předkládá návrhy zákonů, očekává věcnou parlamentní diskusi, bude prosit Poslaneckou sněmovnu o jejich schválení. Sem to patří a nikam jinam, pane předsedo. (Potlesk koaličních poslanců.) ***




Přihlásit/registrovat se do ISP