(14.50 hodin)
(pokračuje Zemánek)
Ještě bych se chtěl krátce zmínit o problému, se kterým se na mě opět obrátili lékaři nemocnic Olomouckého kraje. Tímto problémem je dle jejich názoru takzvaná generická preskripce, tedy předpis léku ne podle firemního názvu, ale podle účinné látky. Dle názoru odborníků se tímto opatřením výběr léků přesune na lékárníky. Bude-li lékař na svém trvat a na receptu bude muset být vyznačeno "nezaměňovat", bude se stoprocentní jistotou mít problém se svým "chlebodárcem", tedy pojišťovnou, a to znamená mimořádné revize. A budeme opět řešit konflikt lékař - pacient.
Může mi někdo z Ministerstva zdravotnictví říci, kdo ponese případný forenzní následek uplatněný pacientem při poškození nebo zhoršení jeho zdravotního stavu? Dle mého názoru je jediným odpovědným stále lékař. Bojím se, že nám vzroste intenzita soudních sporů, a obávám se, že míra korupce se v tomto prostředí nesníží.
Vážené paní poslankyně, páni poslanci, vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nejenom v mém příspěvku navrhuji vrátit tento zákon do druhého čtení. Děkuji za pozornost.
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Děkuji. Dále je přihlášen pan poslanec František Bublan. Prosím.
Poslanec František Bublan: Děkuji, paní předsedkyně. Dámy a pánové, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych se také vyslovil k návrhu tohoto zákona, protože zde zaznělo, že je to zásadní novela. Já tu zásadní změnu ani tak nevidím v poplatcích a různých přesunech placených a neplacených léků, i když to je určitě něco, co má velký dopad pro nemocné lidi, ale tu zásadní změnu vidím v tom, že se zdravotní péče dělí na standardní a nadstandardní. Je to skutečně rozhodující krok a bude to mít velký vliv především na naše myšlení a na směřování naší společnosti.
My jsme si zvykli na to, že nadstandardem je soukromý pokoj s televizí a s internetem a může k tomu přibýt ošetřovatelka nebo speciální jídlo. Když na to někdo má, tak ať si to zaplatí, ať to má. Já nejsem utopista, který si myslí, že rovnost lidí musí být v otázce majetku a peněz a úplně ve všem. Peníze a majetek jsou věci pomíjivé a ve srovnání se zdravím a s životem naprosto nesouměřitelné. A proto se nemohu a nechci smířit s myšlenkou nerovnosti přístupu ke zdraví.
Nemoc je stav nouze a není možné připustit myšlenku, že v této nouzi bude někdo ošetřován standardně a někdo nadstandardně. V nouzi se chce každý zachránit, a kdo se nezachrání standardní léčbou, bude možná až do smrti sžírán myšlenkou, nebo jeho příbuzní, že kdyby měl nadstandard, tak by se zachránil. I když to třeba nemusí být pravda, ale tato myšlenka zde zůstává.
Já jsem v předchozí diskusi zaznamenal vyjádření pana ministra, že se v současné době stejně léčí rozdílně, že se využívá známostí a peněz, že je to nestandardní, a proto z toho uděláme nadstandard. Při udělování různých provizí a úplatků také můžeme říkat, že je to nestandardní zase v jiné oblasti, a nazýváme to korupcí. A chceme z toho udělat nadstandard?
Já vnímám rychlý vývoj ve zdravotnických metodách a technologiích a zdá se, že při větších možnostech financování tohoto oboru dojde ještě k většímu rozvoji medicíny. A právě v tom vidím určité nebezpečí. Protože tam, kde budou peníze na tento rozvoj, bude rozvoj čím dál rychlejší a čím dál větší. A tam, kde peníze nebudou, tam to bude stagnovat. Obávám se, že standard bude stagnovat. Kdyby nastalo to, že by peníze, které se získají na nadstandardu, mohly být využity na standardní léčbu, tak by po čase došlo asi k určitému vyrovnání, že by nadstandard zmizel. Ale to nikdy nenastane. Ono se stane to, že peníze z nadstandardu budou využívány ještě pro daleko lepší a vyspělejší léčbu a zase tam zůstane ten velký rozdíl.
Já si vzpomínám, před 25 lety, možná někteří, co pracovali ve zdravotnictví, mi to potvrdí, byl takovým hitem počítačový tomograf. Na vyšetření mozku nebo míchy se někdy čekalo velmi dlouho a využívalo se možná i známostí na toto vyšetření, ale pokud nastal případ, že hrozilo skutečně ohrožení života, nebo velké ohrožení zdraví, tak jakékoliv pořadníky, jakékoliv známosti, všechno šlo stranou a tito pacienti měli přednost. Dneska je CT pomalu v každé ordinace nebo v každé nemocnici, tehdy to byla otázka dvou přístrojů možná pro celý kraj. Pokud by skutečně nastalo to, že něco, jako je CT, bude dnes hodnoceno jako nadstandard a za pět let to bude standardní pro všechny, tak s tím problém nemám, ale obávám se, že za těch pět let zase bude nějaké CT na druhou a to bude zase jenom pouze pro ty, kteří si to zaplatí, kteří na to budou mít. Takže ta nerovnost tam stále zůstane a nikdy se jí nezbavíme.
Já jsem si vědom toho, že není lehké sladit rozvoj medicíny, jeho finanční náročnost, zájmy zdravotních pojišťoven a firem, a to vše ve prospěch a rovnost přístupu k pacientovi. Není lehké najít řešení, ale není možné hledat východisko v tržním přístupu. Ubezpečování zastánců nadstandardu o tom, že půjde jenom o nepodstatné úkony a náhrady, tomu já nevěřím. Možná v první fázi to tak bude, ale nikoliv ve fázích dalších. Potom by mě napadla jenom jediná myšlenka, že pokud to budou nepodstatné úkony a náhrady, že si vlastně ti bohatí pacienti budou platit nějaké placebo, které nebude mít zásadní vliv na jejich léčbu, na jejich uzdravení, ale tak tomu asi nebude.
Také by mě zajímalo, jak to bude třeba s elektronickou protézou. Byl jsem svědkem nedávno jednoho případu, kdy šestnáctiletý mladík přišel o předloktí. Požadovali elektronickou protézu a pojišťovna ji zkrátka nechtěla zaplatit, že je to něco nadstandardního, že si to musí zaplatit sami. Stojí to několik set tisíc. Rodiče na to neměli. Přitom pro vývoj toho chlapce, pro jeho další životní uplatnění je to skutečně věc zásadní. Takže pokud se dostaneme k těmto případům, je to další důvod k tomu, abychom tento přístup odmítli.
Jak jsem řekl, dámy a pánové, na začátku, nejsem utopista, ale s myšlenkou nerovného přístupu ke zdraví a k životu se nikdy nemohu smířit. Apeluji na váš humanismus, možná i na křesťanství některých z vás. Zamysleme se nad tím. Děkuji. (Potlesk z řad poslanců ČSSD.)
Předsedkyně PSP Miroslava Němcová Nyní je přihlášen pan poslanec Boris Šťastný. ***