(18.50 hodin)
(pokračuje Kohoutová)
V tomto ohledu tedy říkám, že na výboru pro sociální politiku navrhuji diskusi nad ponecháním kompetencí, posuzování a rozhodování na obcích. Znovu opakuji, že výplata na jednom místě je správným směrem. Nad výplatou příspěvku na mobilitu jedenkrát ročně tak, abychom nezvyšovali administrativu, nebo třeba pololetně. Ráda bych dále diskutovala příspěvek na zakoupení motorového vozidla, tak jak jsem zde již přednesla. A ráda bych podpořila diskusi nad projekty, které se specializují na zapůjčení kompenzačních pomůcek, a to v tom ohledu, že zákon neřeší, čí pomůcky jsou, kdo je bude půjčovat a kdo je bude kam vracet. Toto je zapotřebí vydiskutovat a já věřím, že to ministerstvo v příslušných vyhláškách už připraveno má, jenom jsme to neměli možnost rychle nastudovat.
Dále bych také v souvislosti s novým posuzováním a vznikem nových zákonů či jejich novel upozornila na problém, který se týká osob s psychickými poruchami nebo psychiatrickými diagnózami. Například autisté, lidé s poruchami chování nemají nárok na příspěvek na motorové vozidlo. Zároveň ale někteří nejsou schopni využívat veřejné hromadné dopravy a mají velký problém pohybovat se v neznámém prostředí. Přitom ale jsou schopni školní docházky a mohou navštěvovat základní školu. Čili my je nemáme jak dostat do školy či do mateřské školy. Tady v tomto ohledu bych ještě ráda diskutovala, abychom zvážili možnosti, zda podobným případům na příspěvek nepřispívat.
Vážení kolegové, máme před sebou opět velmi citlivé téma, které je zapotřebí projednat bez ohledu na stranické příslušnosti, bez ohledu na vzájemné sympatie či asympatie. Jednáme o zákonech, které se týkají lidí se zdravotním postižením, lidí, kteří potřebují a vždy budou potřebovat svým dílem naši pomoc. Prosím, neberme tento zákon po politické rovině, ale diskutujme velmi aktivně a dopodrobna tento problém. Nenapadejme se za jednotlivé návrhy, pojďme diskutovat obsah, který má umět pomáhat zcela adresně lidem, kteří potřebují naši pomoc. Mluvíme zde o lidech se zdravotním postižením. Mluvíme o tom, že tyto lidi potřebujeme mít uvnitř společnosti, ne mimo ni.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. V rozpravě dále vystoupí paní poslankyně Milada Emmerová. Další přihlášku neeviduji. Prosím, paní poslankyně.
Poslankyně Milada Emmerová: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážení přítomní, tři sněmovní tisky, které jsou vydávány za první etapu sociální reformy, jsou založeny většinou na revizi dosavadních zákonů a podzákonných norem, ale především na restrikci. Zabývají se občany, kteří jsou ohrožení sociálním vyloučením, tedy těch, kteří patří k chudšímu segmentu naší společnosti. (V sále je velký hluk. Poslankyně se odmlčela a obrací se mlčky k předsedající.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Jak vidíte, paní poslankyně, stačilo, abyste se ohlédla a sněmovna se ztišila.
Poslankyně Milada Emmerová: Už z tohoto pohledu jsou návrhy těchto norem velmi choulostivé a jejich bezvýhradné přijetí dokonce ohrožuje sociální smír. Tento potenciální dopad na život naší společnosti by měl vést jejich předkladatele k vážnému zamyšlení, zda by nebylo správné je stáhnout a přepracovat. Chci vyjádřit nejen obavu z nepokojů a stávek, ale jde mi především o to, že odpor velké části naší společnosti je do jisté míry oprávněný.
Jsou zahrnuty do kategorie zákonů, které by měly přinést finanční stabilizaci, tj. jejich, předpokládám, pozitivní dopad na státní rozpočet, což se však jeví jako sporné a nejisté.
Důležitým hlediskem však má být jejich fatální dopad na životní úroveň těch občanů, kteří se zahrnují do kategorie občanů s hrozbou sociálního vyloučení. Z těch jsou v nejhorší situaci takzvaně zdravotně postižení. Ti také cítí největší nespravedlnost už jenom v tom, že jsou znovu revidováni a nově posuzováni s cílem, zda je skutečně nezpochybnitelně zdravotně postižený. U nich jde většinou o poruchy trvalého charakteru, které s přibýváním let postiženého jedince většinou progredují. V tom je tedy zásadní rozdíl, který tuto skupinu občanů odlišuje od ostatních segmentů ohrožených sociálním vyloučením. Jejich hendikep nemá být a není klíčem k pobírání finančních příspěvků ze strany státu, a proto by měli být všichni, kteří mají jiné přístupy a chtějí dělat změny, velice šetrní.
O situaci zdravotně postižených vypovídá dopis... (Opět se odmlčuje.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Já se pokusím zjednat vám větší klid v sále. Zejména poprosím vaše kolegy, aby vám dali důstojný akustický prostor. Prosím.
Poslankyně Milada Emmerová: O jejich situaci vypovídá dopis předsedkyně Sdružení zdravotně postižených v České republice paní Jaroslavy Petrusové, který jsem obdržela minulý týden, to znamená po ukončení jednání představitelů zdravotně postižených s vedením Ministerstva práce a sociálních věcí. Dovolte mi, abych vás s tímto dopisem částečně seznámila, poněvadž lépe bych jejich problematiku nevystihla, byť jsem celý profesní život mezi těmito lidmi prožila. Kdo však dosud žádnou poruchou zdraví netrpí, nedokáže se často vžít do jejich situace.
Tak tedy část dopisu od paní Petrusové: Vážená paní poslankyně, obracíme se na vás s prosbou o pomoc, protože jsme již vyčerpali všechny možnosti provedení změn či zastavení - asi jde o nastavení - sociální reformy, která vám v nejbližších dnech bude předložena k projednání. Upozorňovali jsme opakovaně ministra práce a sociálních věcí i předsedu vlády, že v případě realizace Ministerstvem práce a sociálních věcí zpracovaných návrhů reformy by došlo ke snížení životní úrovně všech osob se zdravotním postižením v České republice, k podstatnému zhoršení jejich mobility, možnosti pracovního uplatnění i možnosti zapojení do aktivního života. Bohužel reakce na naši snahu byla nulová. Ministr Drábek ve veřejných sdělovacích prostředcích na setkáních se zdravotně postiženými občany ujišťoval všechny, že k jakémukoli zhoršení situace zdravotně postižených občanů nedojde, protože se jedná pouze o zjednodušení administrativní agendy, které nebude mít vliv na sociální dávky a služby.
Dále jsou v tomto dopise rozebírány některé konkrétní nedostatky, které vedly k napsání tohoto dopisu.
Pro vaši lepší představu vám ještě řeknu něco o Sdružení zdravotně postižených v České republice. Je to občanské sdružení, jehož kolektivními členy jsou občanská sdružení s celorepublikovou působností, Svaz tělesně postižených v České republice - 45 tisíc členů, Svaz postižených civilizačními chorobami v ČR - 55 tisíc členů, Svaz neslyšících a nedoslýchavých - 5 500 členů, Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice - 8 500 členů a Asociace rodičů a přátel zdravotně postižených dětí - 6 250 členů. Dohromady tedy zastupují zájmy 120 250 členů těchto sdružení.
To je tedy část dopisu, kde jsou - pouze to, co jsem vám citovala - naznačeny některé problémy. A opakuji, že konkrétní jejich rozbor následuje v dalších partiích tohoto dopisu, který si opravdu netroufám v této vzrušené a hlučné atmosféře celý citovat.
Zdravotně postižení jsou tedy lidé, které do jisté míry den co den zaměstnává porucha některé důležité funkce, se kterou se musí potýkat, aby mohla zvítězit jejich snaha po uplatnění ve společnosti a po získání obživy pro sebe a svoji rodinu. Jsou to lidé, kteří jsou posuzováni několika odborníky, kteří je na základě objektivních medicínských a sociálních parametrů zařadili do kategorie zdravotně postižených. ***