(18.40 hodin)
(pokračuje Drábek)
Zároveň s tím je stanovena standardní spoluúčast. Dnes žádná standardní spoluúčast není, rozhoduje se o konkrétní částce v ad hoc případech. Je stanovena standardní spoluúčast ve výši 10 % z ceny a samozřejmě je tam obsaženo tzv. tvrdostní ustanovení, že rozhodnutím příslušného úřadu může být ta spoluúčast zrušena či snížena.
Třetí kategorií, kterou jsme řešili v návrhu, je přidělování zvláštních pomůcek, které mají velmi vysokou cenu. To jsou například zvedací systémy, schodišťové plošiny, kde se ta investice pohybuje v řádu stovek tisíc korun. Tam já považuji za nesprávné, aby pokračoval dosavadní přístup, kdy se například taková schodišťová plošina stává majetkem té zdravotně postižené osoby, a pokud ta zdravotně postižená osoba potom například nechce, aby schodišťovou plošinu používal někdo jiný, jiná zdravotně postižená osoba, bohužel i takové případy se stávají, dochází k nepřiměřeným situacím, a zároveň považuji za nevhodné, aby takto drahou pomůcku měl ten člověk ve vlastnictví, aby mu byla darována ze strany státu, protože ve chvíli, kdy z nějakého důvodu plošinu už potřebovat nebude, tak je možné ji samozřejmě poskytnout někomu jinému a někomu jinému může ta plošina pomoci. Tedy navrhuje se, aby u takto drahých pomůcek byly ty pomůcky zapůjčovány, nikoliv převáděny do vlastnictví té osoby.
Tolik k zásadním momentům tohoto návrhu. Chci na závěr zdůraznit, že různé mediální fámy o tom, že se mají zrušit výhody osob se zdravotním postižením například na volná parkovací místa nebo na dopravu veřejnými prostředky zdarma, nejsou pravdivé. Žádné takové omezení tento návrh nepředpokládá, naopak ty výhody převádí z dnešní podzákonné normy, která je na hraně ústavnosti, přímo do zákona, takže zvyšuje sílu právního předpisu, kterými jsou tyto výhody zajištěny.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, pane ministře, a nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka paní poslankyně Lenka Kohoutová.
Poslankyně Lenka Kohoutová: Vážená paní předsedající, vládo, kolegyně, kolegové, dovolte mi seznámit vás s nejdůležitějšími body návrhu zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů. Návrh zákona je uveden ve sněmovním tisku číslo 374, který dnes máme před sebou a který de facto novelizuje neboli modernizuje nevyhovující vyhlášku 182/1991 Sb. Ministerstva práce a sociálních věcí České republiky ze dne 26. dubna 1991, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení a také zákon číslo 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.
Cílem předloženého návrhu je zefektivnit administraci dávkové pomoci, a to snížením počtu existujících dávek a jejich poskytování jedním orgánem, tedy úřadem práce. Snížit počet posudkových schémat. Čili základním cílem je zvýšení adresnosti a efektivnosti dávek a zvýšení komfortu pro uživatele dávkového systému.
Zákon o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením upravuje poskytování dvou dávek, příspěvku na mobilitu a příspěvku na zvláštní pomůcky, a také mimořádné výhody vyplývající z průkazu TP, ZTP a ZTP/P. Navrhovaná změna zjednodušuje do této doby složitý a pouze vyhláškou stanovený dávkový systém pro osoby se zdravotním postižením obsahující celkem sedm druhů různých dávek, které slučuje do dvou základních příspěvků, které ale jednotlivě na jednotlivé dávky a na jednotlivá témata budou přičleňovány.
Příspěvek na mobilitu a příspěvek na zvláštní pomůcku. Příspěvek na mobilitu je ve dvou rovinách, 600 a 250 korun za měsíc, a bude nahrazovat stávající příspěvky. V předloze se navrhuje, aby posouzení, které je platné pro uznání příspěvku na péči, bylo zároveň možné použít i pro získání uvedených příspěvků. V novele zákona o sociálních službách se v tomto ohledu počítá se změnou posuzování a získání nároků na jednotlivé příspěvky podle mezinárodní klasifikace ICF, o kterých jsme tady mluvili v předchozích sněmovních tiscích, které jsme projednávali. Toto souvisí dohromady vše spolu. V novele se počítá s tím, že posudek vytvoří sociální pracovník na obci, avšak rozhodnutí a výplata přiznané částky je na úřadech práce.
Dámy a pánové, tímto považuji seznámení vás s návrhem daného zákona za úplné a věřím, že dáte prostor k podrobné diskusi o zákoně o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů na výboru pro sociální politiku, a tedy propustíte tuto novelu do druhého čtení. Zároveň se hlásím do obecné rozpravy.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji, paní zpravodajko. Dříve než otevřu obecnou rozpravu, tak vás seznámím s omluvou. Z dnešního našeho dalšího jednání se omlouvá pan poslanec Jan Chvojka.
V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu a uděluji slovo paní zpravodajce, nyní vystupující jako poslankyně.
Poslankyně Lenka Kohoutová: Vážená paní předsedající, milá vládo, kolegyně a kolegové, změna sociálního systému, jak už jsme tady několikrát dnes říkali, alespoň kolegové po pravici i já sama, je nezbytná, potřebná a velmi důležitá. Celý systém vyžaduje nikoliv jednotlivé nepatrné novelizace, ale změny plánované v několika etapách. Změny, které povedou k transformaci celého systému, který bude chápán jako pomoc skutečně potřebným, tak aby se lidé s hendikepem mohli opětovně začlenit do společnosti, tak abychom například umožnili osobám se zdravotním postižením dostat se k potřebným pomůckám, které jsou v souvislosti s jejich postižením velmi důležité pro jejich život.
Zdravotní postižení se velmi těžko specifikuje. Někdo je na vozíku, na někom nepoznáte, že mu cokoliv je, protože jeho postižení se týká vnitřních orgánů nebo například onkologických onemocnění. Žijí mezi námi lidé, kteří mají svůj svět díky svému mentálnímu postižení. Podobných bych mohla jmenovat mnoho. Nicméně bych zde ráda citovala z dopisu Svazu paraplegiků, který mi zaslala paní ředitelka svazu Alena Jančíková. Cituji: Člověk ochrnutý po poškození míchy, vozíčkář, má ve vteřině změněný život. Má spoustu problémů k řešení. Potřebuje upravit bydlení, koupit automobil a upravit jej včetně ručního řízení. Potřebuje specifické kompenzační pomůcky pro intenzivní rehabilitaci. Takový člověk hledá možnosti, jak se vrátit ke studiu, nastoupit do zaměstnání, vrátit se ke sportu a jiným oblíbeným koníčkům. Na vozíku život nekončí, jen pokračuje dál, ale jinak. A na start do nového života vozíčkář potřebuje intenzivní počáteční podporu. - To je právě ten koloběh, o kterém jsem tady dnes mnohokrát mluvila, že máme umět velmi účinně a adresně pomáhat skutečně potřebným.
Někdo se se svým těžkým údělem nemoci narodí, jiný jej získá. Naší úlohou by v tomto případě mělo být těmto lidem pomáhat při jejich začlenění do společnosti, do běžného života. Pak ale máme chtít samozřejmě odpovědný přístup k životu, tedy pomoci i v uplatnění se při vzdělávání a následném uplatnění na trhu práce. Těm, kteří jsou odkázáni pouze na naši pomoc, máme zajistit možnost důstojného života.
V předložené novele mám několik nejasností, které bych ráda ještě diskutovala, a doufám, že nám to na výboru pro sociální politiku bude umožněno. Například k převodu kompetencí v rozhodování stupně závislosti na Úřadu práce. Už jsem tady dnes jednou říkala, že posouzení znamená pouze posouzení. Je to to samé, jako kdyby lékař stanovil diagnózu, ale nemohl dále léčit. Samozřejmě že souhlasím s tím, aby vyplácení bylo na jednom místě, čili na úřadech práce. Výplatu příspěvku na mobilitu jedenkrát měsíčně vidím jako zbytečnou administrativu a měli bychom diskutovat o frekvencích výplaty. Ve výši příspěvku na mobilitu 250 korun u osob, které získaly příspěvek na pořízení motorového vozidla, je do určité míry nepodloženým vyčleněním z příspěvku. Ano, dáváme sice na zakoupení vozidla některým osobám, ale pouze těm, předpokládám, které to skutečně potřebují. K příspěvku na zvláštní pomůcku, kde je výjimka u motorového vozidla, místo 350 tisíc maximálně 100 tisíc korun, bych ráda ještě ve výboru pro sociální politiku diskutovala možnost prodloužení doby účinnosti, čili na deset let, ale větší příspěvek. ***