(17.40 hodin)
(pokračuje Opálka)
Dále - zaměstnávání osob se zdravotním postižením. V této oblasti se předem a rozhodně angažovala i veřejnost. Intenzivně jednala Národní rada osob se zdravotním postižením, Asociace zaměstnavatelů osob se zdravotním postižením, ale i odborové svazy a další občanské organizace.
Já chci k této tematice podotknout, že hledat úspory, a přitom jednotlivé podvody využít k uplatnění takzvané kolektivní viny, je dle mého vidění nemravný přístup. Je potřebné řešit příčiny, a nikoliv následky špatných koncepčních rozhodnutí, ať už je přijal kdokoliv. Nemohu proto souhlasit s plošným snižováním pobídek a oslabováním role státu při integraci hendikepovaných do společnosti. Jde například o zrušení institutu chráněných dílen bez toho, aby byl přijat samostatný zákon o pracovní rehabilitaci. Paní zpravodajka už o tom hovořila, myslím, že na výboru bude k tomu ještě prostor. Převod chráněných dílen do režimu chráněných pracovních míst je ošetřen dle mého mínění nejasně. Bude se například dvanáctiměsíční čekací lhůta pro nárok na zvýšení příspěvku týkat i již zavedených chráněných dílen? Nebo si budou muset těch dvanáct měsíců odsloužit znova?
Dále jde o zrušení institutu osoby se zdravotním znevýhodněním, zrušení povinného hlášení a vedení evidence nezaměstnaných osob se zdravotním postižením. Snížení příspěvku na částečnou úhradu provozních nákladů zaměstnavatelů osob se zdravotním postižením činí v návrhu 50 %. Snížení příspěvku zaměstnavatelům na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením činí v návrhu 25 %. Za varující pokládám zrušení zákazu plnit kvótu zaměstnávání osob se zdravotním postižením třetí formou, to je odvodem do státního rozpočtu u organizačních složek státu. Vždyť právě stát a státní organizace by měly jít příkladem ve vytváření podmínek pro zaměstnávání těchto osob i přes různé překážky.
A ještě poznámka k druhé formě plnění, to je náhradnímu plnění čili odběru zboží či služeb, které odolalo pokusům o zrušení. Dle mého hodnocení zůstal v návrhu docela štědrý parametr. Myslím, že oněch 36 % násobku mohlo být stanoveno klidně na třicetinásobek.
Jsem přesvědčen, že problematiku zaměstnávání osob se zdravotním postižením by mohl řešit třeba nově zvláštní režim takzvaného sociálního podnikání pod gescí třeba Hospodářské komory, která by mohla udělovat patřičné licence. Ale i to je možno rozebrat na výboru.
Dále - rozšiřování veřejné služby a veřejně prospěšné práce. Zdá se mi, že ministerstvo má velké oči, neboť technické, finanční i personální kapacity, jakož i možnosti práce jsou omezeny, pokud však do budoucna není předpokládáno, že půjde o levnou, státem dotovanou, tedy bezplatnou pracovní sílu pro různé komerční využití. Ne tedy jenom k zametání obce. Pak však každý zaměstnavatel, místo aby držel své kmenové zaměstnance, sáhne po této volné kapacitě. No, raději nedomýšlet.
Novela zvyšuje čtyřikrát požadavek počtu odpracovaných hodin, a to i v době pobírání podpory v nezaměstnanosti, kdy se předpokládá, že čerstvě nezaměstnaný bude hledat právě volné pracovní místo. Bude hledat těžce, neboť například v květnu na jedno volné pracovní místo bylo patnáct nezaměstnaných.
Dále - vytvoření nových překážek pro zařazení a vedení v evidenci úřadu práce, a to například v případě, že občan sám či dohodou ukončí pracovní poměr, který mu zprostředkoval úřad práce, bez zkoumání důvodu. Pikantní je, že osobně jsem předložil v minulém volebním období pozměňovací návrh, který by zamezil některým vychytralým jedincům zneužívání systému s tím, že do práce občas nastoupí jen na pár dnů, a pak se znova ocitnou v sociální síti. Tenkrát jsem byl ve výboru svým způsobem obžalován. Nezískal jsem podporu tehdejšího ministra, dnešního premiéra Petra Nečase s poznámkou, že jde o moc pravicový návrh. Paradox, ne? Tentokrát je však předkládán návrh daleko tvrdší. Plošný a bez možnosti individuálního posouzení. A tak se jednou ze sankcí má stát další překážka ve vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání. Proto se počet osob bez práce, ale mimo evidenci úřadu práce, bude tímto zvyšovat. Vylepší se pak jen pro oko některé statistiky.
Dále - zhoršení podmínek pro přiznání nároku na podporu v nezaměstnanosti. Zkracuje se potřebná doba k odpracování minimálně dvanácti měsíců pro získání nároku na podporu v nezaměstnanosti ze tří na dva roky. U absolventů, a nejen v případě pedagogického směru, docela problém. Uvedu příklad. Absolvent nastoupí do školy koncem srpna, smlouvu má do 30. 6. Odpracuje deset měsíců a nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti. Poměr mezi registrovanými uchazeči o zaměstnání a těmi, kteří budou mít nárok na podporu, se bude tedy dále zvětšovat.
Dále - zrušení povinnosti zaměstnavatele hlásit volná pracovní místa. Myslím si, že tady zcela programově se zamlží statistika a údaje a kontaktní pracoviště Úřadu práce ztratí přehledy o situaci na trhu práce ve svých regionech. Ztíží se tím podmínky pro racionální formulování řízení a hodnocení politiky zaměstnanosti. Nebude přehled, kolik uchazečů o zaměstnání je kde na jedno volné pracovní místo. Já už jsem uvedl, že dnes je to v České republice patnáct lidí na jedno volné pracovní místo. A toto je zřejmě hlavní důvod navržené změny. Jde přece o to, dokázat, že všichni nezaměstnaní jsou lenoši, kteří nechtějí pracovat, a kdyby chtěli, pracovní místo najdou. Ale změna se jen líbivě zabalí do fráze o dalším snižování povinné administrativy pro zaměstnavatele, a je to.
Dále - dvojjediné postavení studentů. Rozumím tomu, že je to citlivý problém. Ale jsem přesvědčen, že je problematické, aby student denního studia vysoké školy byl považován i za řádného zaměstnance a mohl být v případě ztráty souběžného zaměstnání v evidenci uchazečů o zaměstnání a pobírat v případě, že splní oněch dvanáct měsíců během dvaceti čtyř měsíců, i státní podporu v nezaměstnanosti. Toť k zamyšlení. ***