(17.20 hodin)
(pokračuje Kohoutová)
Mění se statut chráněných pracovních dílen na chráněná pracovní místa, což umožní cílené financování jednotlivého zaměstnance. Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením podle § 78 zákona o zaměstnanosti, podpora zaměstnavatelům, kteří zaměstnávají více jak 50 % osob se zdravotním postižením, bude snížen na 6 000 Kč s tím, že zaměstnavatel bude muset prokázat, že toto je minimálně 75 % nákladů na jeho mzdu. Stejně tak se § 78 rozšiřuje, a to o příspěvek na chráněné pracovní místo, který může být po doložení nákladů až ve výši 4 000 Kč.
Oblast rekvalifikace. Jde o zajištění vyšší flexibility uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání při výběru vhodné rekvalifikace nebo rekvalifikačního zařízení.
Nástroje aktivní politiky zaměstnanosti. Praxe ukazuje, že je potřeba mít k dispozici takovou právní úpravu, na jejímž základě by mohl stát okamžitě reagovat a finančně podporovat zaměstnávání nejohroženějších skupin uchazečů o zaměstnání i po dobu delší, než je šest měsíců. Cílem je tedy nastavit flexibilnější prostředí pro použití nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti.
Dále zde máme snižování administrativní zátěže. Zákon ruší nejrůznější hlášení a dodávání nejrůznějších potvrzení či výpisů, které si může úřad zajistit sám a bez problémů. Je to samozřejmě cesta správným směrem.
Dámy a pánové, tímto považuji svůj exkurz do návrhu na změnu zákona o zaměstnanosti za úplný. Věřím, že dáte prostor k podrobné diskuzi na výboru pro sociální politiku, a tedy pošlete tuto novelu i do druhého čtení. Tímto se hlásím samozřejmě do obecné rozpravy. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji, paní zpravodajko. Otevírám obecnou rozpravu, a pokud si přejete, můžete vystoupit jako první.
Poslankyně Lenka Kohoutová: Vážená paní předsedající, milá vládo, kolegyně, kolegové, dovolte mi vystoupit ještě jednou v obecné rozpravě k novele zákona o zaměstnanosti 435/2004, v pozdějších novelách. Jde o zákon, který se dotýká mnoha oblastí, které jsou mi velmi blízké, znám je z osobní zkušenosti, protože mnoho let jsem byla sama zaměstnavatelem osob se zdravotním postižením a vím, jak toto téma není lehké, vím, jak nám kazí morálku právě lidé, kvůli kterým se tento zákon tolikrát měnil, a to proto, protože jsou špatným příkladem dobrého zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
Od zákona o zaměstnanosti jsem očekávala a očekávám, že v diskusi ještě budeme diskutovat o možných změnách v této novele, a to konkrétně o provázanosti veřejné služby se zákonem o hmotné nouzi. To jsem tady říkala už v předešlém svém vstupu, když se jednalo právě o hmotné nouzi.
Dále bych ráda diskutovala ještě o agenturách práce. Agentury práce nejsou špatné jako celek, to v žádném případě. Fungují v podstatě na celém světě. Ale agentury chceme využít ve spolupráci s úřady práce, chceme však zamezit kšeftování s lidskými silami v nelidských podmínkách. A to je velmi důležité. Stejně tak chceme, aby se dále nekšeftovalo s lidmi se zdravotním postižením.
Oblast zaměstnávání osob ohrožených sociálních exkluzí. Neřešíme komplexně všechny tyto skupiny a to je špatně. Měli bychom do budoucna diskutovat o všech skupinách, které jsou ohroženy sociální exkluzí. Pokud víte, kdo všechno patří mezi tyto lidi, tak jsou to lidé například, kteří jsou navrátilci po léčbách z návyků, jsou to lidi bez domova, kteří se snaží najít práci, a protože mají záznam v rejstříku trestů, dlouhodobě nemohou najít práci. Jsou to lidé, kteří se vracejí z vězení. Pro tyto lidi není ve většině případů možné jakékoliv řešení při pracovním začleňování. V tomto ohledu jsou tyto osoby dlouhodobou, někdy trvalou zátěží systému sociální podpory a pomoci, místo toho, abychom těmto osobám pomohli řešit jejich situaci například cestou sociálních firem. Podotýkám, že náš zákon nezná sociální firmy, přitom v Evropě je sociální firma velmi dobrým a velmi účinným nástrojem při zaměstnávání právě osob, které jsou ohroženy sociální exkluzí.
Do romské problematiky dáváme mnoho finančních prostředků, ale pracovní oblast dlouhodobě neumíme u těchto lidí řešit. Koncept sociálních firem by toto opět pomohl řešit. Veřejné služby na toto nestačí a stačit nebudou. S tímto problémem by za určité podpory věděl velmi dobře pomoci a věděl by si velmi dobře rady například neziskový sektor, který však nemá dostatečný nástroj a podporu státu. V této oblasti volám po možnostech, jak občanům se ztíženým vstupem na trh práce pomoci. Stát podporou podobného institutu rozhodně ušetří v oblasti sociálních podpor.
Osoby se zdravotním postižením a jejich zaměstnání musí jít cestou, podle mého názoru, sociálního podnikání, a ne hraní si na práci. Rozlišujme a uvědomme si, že zaměstnávání osob se zdravotním postižením je úplně něco než například sociálně terapeutická dílna. Ta je hrazena z jiných zdrojů. Není možné, aby více jak 50 % všech nákladů řešil stát, a ne zakázky firem. Tady ale je velmi nutná propracovanost systému, který bude řešit to, že pokud obec má takovou firmu na svém území, měla by jí například pomáhat se zakázkami. Je to skutečně věc na dlouhou diskuzi.
Potřebujeme obecně prohloubit povědomí o tom, jak vypadá korektní zaměstnávání osob se zdravotním postižením, potřebujeme více vzdělávat jak zaměstnavatele, tak zaměstnance z řad osob se zdravotním postižením o tom, že mohou pracovat, dokonce mají pracovat. Máme všechny sociálně slabé skupiny učit, že pracovat a nebýt závislý na společnosti je vlastně slušností.
Problematika osob zdravotně znevýhodněných. Už dávno není pravdou, že tito lidé jsou ze skupiny takzvaných bolavých zad nebo lidí s brýlemi. Díky změně zákona, který se týká posudkové služby a který praktikujeme zhruba dva roky, je zřejmé, že stále více lidí, kteří dříve byli osobami s těžkým nebo lehčím zdravotním postižením, padají do skupiny osob zdravotně znevýhodněných. Říkám, že zhruba v době do tří let můžeme mít mnoho lidí, kteří přijdou z režimu zdravotního postižení do zdravotního znevýhodnění. A tady říkám, že to budou dlouhodobě nezaměstnatelné skupiny lidí, a my bychom měli diskutovat, jakým způsobem se o tyto skupiny obyvatel nebo skupiny lidí postaráme.
Věřím, že budeme mít možnost ve výboru pro sociální politiku diskutovat další možnosti změny zákona o zaměstnanosti, například zda příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním postižením je v adekvátní výši, jak zprůhlednit institut například náhradního plnění a jakým způsobem zatočit s takzvanými přefakturacemi. Dále se domnívám, že bychom měli diskutovat, jakým způsobem budeme podporovat zaměstnávání osob se zdravotním znevýhodněním, o kterém jsem před chvilkou mluvila. Jak vyloučíme z podpory v zaměstnávání osob se zdravotním postižením spekulanty, kterých zde není málo, kteří zaměstnávají mnoho osob bez zadané práce na domácích pracích a firmu mají pouze na institut přefakturací.
Dalšími stále nezodpovězenými otázkami je, jak zakotvíme do zákona o zaměstnanosti podporu institutu podporovaného zaměstnávání, které umožňuje vstup lidem se zdravotním postižením na běžný trh práce, protože pokud se bavíme o podporách na jakýsi provoz chráněného pracovního místa, tak se bavíme o takzvaném režimu chráněného, takzvané chráněné práce pro osoby se zdravotním postižením, o režimu takzvaného chráněného prostředí, ale především nám má jít o to, aby se lidé se zdravotním postižením dostávali na běžný trh práce, a toto pomáhá zajišťovat institut právě podporovaného zaměstnávání.
Dámy a pánové, zákon o zaměstnanosti má pomáhat lidem směrem na pracovní trh. Věřím, že se nám podaří eliminovat spekulanty, věřím, že se nám podaří eliminovat lidi, kteří se práci vyhýbají. Věřte mi, potřebujeme to.
V rámci diskuze ve výboru pro sociální politiku budu diskutovat možnosti doplnění této novely. Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji, paní poslankyně. V rozpravě dále vystoupí pan poslanec Miroslav Opálka.***