(16.50 hodin)
(pokračuje Semelová)
Doplatek na bydlení by se poskytoval nejdéle na dobu 84 měsíců během posledních deseti let, přičemž doby pobírání se v období těchto deseti let sčítají, takže po uplynutí příslušných období bude občan bez nároku na jakoukoli podporu bydlení, protože souběžně se navrhuje časově omezit také poskytování příspěvku na bydlení. Co bude následovat, je, myslím, víc než jasné. A bylo to tady řečeno před chvílí ze slov mnoha předřečníků. Vzroste počet lidí bez přístřeší a těch, kteří budou propadat v sociální síti do chudoby.
Jednou z podmínek pro nárok na příspěvek na živobytí má být tzv. bydliště na území České republiky. V České republice však existuje poměrně rozsáhlá skupina osob bez bydliště, které se nacházejí zpravidla v situaci sociální potřebnosti. Stanovení tohoto omezení znamená jejich vyloučení z poskytování nejzákladnější pomoci. Nárok na pomoc by měl být přiznán všem českým občanům, pokud jinak splňují podmínky zákona.
Jedním z cílů předloženého zákona má být podpora odpovědnosti osob v rámci rodiny a motivace k aktivnímu řešení nepříznivé situace. Zároveň je úprava zaměřena na zpřísnění podmínek pro osoby, které se vědomě vyhýbají práci. Já v žádném případě nejsem zastáncem těch, komu se nechce pracovat. Ale nejdřív tu práci musí každý dostat. A nejen to. Musí za ni dostat mzdu, která mu náleží. V momentě, kdy na jedno pracovní místo čeká x lidí, kdy mnozí uchazeči bývají odmítáni, protože se prostě zaměstnavateli nelíbí, kdy jsou tu desetitisíce nezaměstnaných absolventů škol, kdy jsou vylepšovány statistiky počtu nezaměstnaných tím, že jsou vyřazováni z evidence, je to s tou motivací mírně řečeno postavené na hlavu.
K organizaci veřejné služby. Úprava předpokládá převedení organizace veřejné služby na Úřad práce České republiky. Celkové náklady na toto převedení vycházejí za rok zhruba na 70 mil. korun. Tyto prostředky mají jít z kapitoly Úřadu práce z prostředků na politiku zaměstnanosti. Myslím, že tyto peníze by mohly být vynaloženy mnohem účelněji. Kromě toho odebrání kompetencí obcím zvyšuje nebezpečí zhoršení nabídky sociální práce na jejich území a vzdálení se svým občanům. Odhadované úspory, kterými ministerstvo argumentuje, jsou navíc velice sporné, neboť velká část nákladů bude převedena na občany a poskytovatele těchto služeb.
Ministerstvo práce a sociálních věcí při prosazování navrhovaných změn opakovaně argumentuje zneužíváním dávek a rostoucími nároky na dávky hmotné nouze. Tento nárůst však není způsoben tím, že by se lidem nechtělo dělat. Takových je výrazná menšina. Příčiny jsou někde jinde. Ve vysoké nezaměstnanosti, v poklesu příjmů v důsledku ekonomické krize, ale také proto, aby bylo na příjmy pro ty nejbohatší, v neustálém zdražování a konečně v důsledku toho, že se nevalorizuje minimální mzda. K nárůstu žadatelů výrazně přispívá také snížení dávek nemocenského pojištění a státní sociální podpory.
Redukce a zpřísňování dávek v hmotné nouzi v kombinaci s vysokou mírou nezaměstnanosti, kterou jsou postiženy zejména nízkopříjmové skupiny, povede k nárůstu chudoby ve společnosti se všemi důsledky z toho plynoucími. Proto předložený vládní návrh nemohu podpořit a přikláním se k návrhu na jeho zamítnutí. Děkuji. (Potlesk poslanců KSČM)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. Nyní vystoupí se svým proslovem pan poslanec Antonín Seďa.
Poslanec Antonín Seďa: Děkuji, paní předsedající. Vážený pane premiére, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, vládní návrh zákona o pomoci v hmotné nouzi má tři rozměry. Tím prvním jsou opatření, která zužují okruh osob a zpřísňují nároky na pomoc v hmotné nouzi. Jedná se nejen o zúžení okruhu osob, které budou mít nárok na životní minimum, ale i vypuštění úhrad nákladů na základní vybavení domácnosti, požadavky na rychlejší prodej movitého majetku či zpřísnění podmínek o uznání snahy o zvýšení příjmů vlastní prací. Velmi problematický je návrh na časové omezení vyplácení doplatku na bydlení, čímž stát svou politikou spíše začne podporovat bezdomovectví, protože v naší zemi schází legislativa vymezující sociální byty. Nové ustanovení, které nutí rodiče zneužívat pro vlastní potřebu majetek nezletilých dětí, odporuje nejen obecným zásadám morálky, ale zejména je v rozporu s právy dítěte.
Druhým rozměrem je změna způsobu výplaty dávek v hmotné nouzi, kdy namísto obce bude o dávkách rozhodovat krajská pobočka úřadu práce. Tato centralizace bude pro občany v hmotné nouzi diskriminační a stane se méně dostupnou. Svaz měst a obcí České republiky kritizuje tuto změnu, která bude mít negativní dopady na obecní rozpočty, ale zejména se bude rozhodovat bez místní a konkrétní znalosti situace žadatele o dávky. Zároveň se z úřadu práce stane úřad pro poskytování dávek namísto toho, aby prováděl opatření aktivní politiky zaměstnanosti.
Vážené poslankyně, vážení poslanci, třetím rozměrem - a z mého pohledu nejhorším a už tady byla o tom řeč - je demontáž sociálního státu. Pokud bude novela zákona o pomoci v hmotné nouzi přijata, budou sociálně potřební občané připraveni o veškerý majetek včetně majetku nezletilých dětí, budou zneužíváni jako neplacená pracovní síla živená dávkami pod úrovní potřebnou k důstojné existenci a po několika letech také připraveni o bydlení. Hrozí tak prohloubení již existujících sociálních problémů a zvýšení společenskopatologických jevů.
Je nutno také konstatovat nesoulad části návrhu s ústavním pořádkem České republiky. Návrh zákona o pomoci v hmotné nouzi totiž představuje (?) naplnění ustanovení článku 30 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Kromě toho Listina základních práv a svobod stanovuje v článku 28 právo na spravedlivou odměnu za práci. Návrh tedy kromě narušení společenských poměrů porušuje ústavně garantovaná práva občanů.
Vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, závěrem svého vystoupení si dovolím citovat ze zprávy 2010 Social Watch, která charakterizovala rok 2009 pokusem o destrukci sociálního státu. Cituji: "Největší hrozbou pro občany České republiky je počínání jejich vlády. Pravicové strany zneužívají krize k další destrukci sociálního státu, která má za následek pokles spotřeby domácností a přispívá tak k roztáčení krizové spirály. K překonání krize mají sloužit především úspory v sociálním systému."
Osobně se s tímto názorem ztotožňuji a připojuji se k návrhu na zamítnutí návrhu zákona již v prvním čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji. Posledním přihlášeným dosud je pan poslanec Josef Novotný starší. Já mu dávám slovo. Prosím.
Poslanec Josef Novotný st.: Ještě jednou dobrý podvečer, paní předsedající, vážená vládo, kolegové. Já jsem tady chtěl vzpomenout věc, která má souvislost s tím, proč tady vlastně nad sociálním zákonem nebo nad problematikou nedostatku peněz do sociální oblasti vůbec mudrujeme.
Naše republika díky zejména levicové politice a populistické politice pravice je v situaci, kdy máme 1,4 bilionu státního dluhu, k tomu další bilion a něco státního nebo veřejného dluhu, který je někde poschováván, abychom unikli statistikám Eurostatu. A současná vláda dělá jenom to, že se snaží brzdit sešup z kopce, ve kterém jedeme. A nás to vůbec netěší. A musíme dělat opatření, která jsou nepopulární, která vedou k tomu, abychom zabránili zneužívání sociálních dávek, abychom ušetřili na tom systému, bereme na platech. Netěší nás to, řežeme si sami pod sebou větev, nicméně děláme to taky kvůli vám, kvůli tomu, že jste celou tu dobu rozdávali. Já osobně jsem sedm let v Parlamentu. Taky cítím jakousi vinu a když se podíváte na moje vystoupení, která jsem vedl v Senátu od počátku, tak jsem na tuto situaci upozorňoval, snažil jsem se, abychom tyto věci nedělali, a až jsem se zařekl, že ve Sněmovně kolem těch dluhů vystupovat nebudu. Ale musím, protože když slyším tady tu populistiku a slyším výzvy od lidí, které bych nazval - například kolega z KSČM, který je největší pilot ve Sněmovně, který prolítá do Ostravy statisíce navíc z peněz Poslanecké sněmovny na úkor dávek pro potřebné, tak tenhle člověk nám říká: Zamyslete se nad sebou! ***