(16.40 hodin)
(pokračuje Zaorálek)
Takže já si myslím, že to, co ušetříte zákonem, je minimum. Ale ti lidé budou prostě plavat v té studené vodě ve stále větším množství. Já tvrdím, že to je neefektivní pro stát. To sociální napětí poroste a vy nevytváříte společnost, která bude držet pohromadě. A já to neříkám proto, že vás tady chci obviňovat, ale protože přece šlo o to se dohodnout, že ta krize se musí zvládnout tak, aby co nejmíň lidí bylo ztraceno, manželství rozvráceno, protože ty rodiny nevydrží bez té práce apod. A my jsme jim měli pomoct, aby tu krizi přestáli. Místo toho vy jste zvolili cestu - zachrání se jenom někteří. A to je podle mě špatně! (Potlesk z řad sociální demokracie.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Tak a nyní vystoupí pan ministr Jaromír Drábek.
Ministr práce a sociálních věcí ČR Jaromír Drábek Paní místopředsedkyně, kolegyně, kolegové, já jsem chtěl vystoupit jako předkladatel až na závěr diskuse, nicméně pravděpodobně to není možné.
Pokud tady pan místopředseda Zaorálek tvrdí, že my rozdělujeme společnost, tak mým pevným přesvědčením je, že je to přesně naopak. Pokud totiž používá takové zásadní pravdy, jako že reorganizace úřadů práce způsobila rozvrat sociální práce na obcích, tak to je přesně to rozeštvávání společnosti - použití naprosto nepravdivých argumentů. Přece to, že jsem zreorganizoval strukturu úřadu práce, vůbec nemůže mít vliv na stávající sociální práci obcí. To jsou dvě entity, které jsou naprosto odděleny a vůbec to nemá nic společného. To, že následující kroky předpokládají sjednocení výplatního místa, a tím úsporu přibližně miliardy korun ročně, ano, to je pravda. To je věc, o které je možné diskutovat. Ale pokud tady padají takové zavádějící informace, jako např. to, že když po sloučení výplatního místa nebude 227 obcí třetího typu poskytovat sociální dávky, tak to znamená, že se tím naruší sociální práce v 6 500 obcích? To je přece úplně nesmyslný argument. To je něco, co je jenom vytaženo proto, aby to skutečně rozeštvávalo společnost.
Znovu opakuji: Cílem je lépe směrovat pomoc na ty, kteří ji skutečně potřebují. Nesnižovat celkový objem sociální pomoci, ale lépe ho zacílit. To znamená těm, kteří tu pomoc skutečně potřebují, dát víc a vyloučit z toho systému ty, kteří tu pomoc nepotřebují a kteří systém zneužívají. A pokud v mém volebním Ústeckém kraji hned po nezaměstnanosti, o které tady mluvil místopředseda Zaorálek, hned druhým největším problémem je zneužívání sociálního systému, tak na tom vnímání občanů asi nejspíš něco bude.
Děkuji za pozornost. (Výrazný potlesk z pravé části sněmovny.)
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Také děkuji panu ministrovi. Hlásí se paní zpravodajka? Máte slovo, paní zpravodajko.
Poslankyně Ivana Řápková: Já jenom pro pana místopředsedu, aby se nemusel rozčilovat, tak mu odpovím na jeho otázku. Pokud není nabídnuta veřejná služba, tak k tomu nelze přistupovat sankčně. To znamená, že nelze příspěvek na živobytí snížit na existenční minimum. Já myslím, že takhle to stačí, abychom se veřejné službě už nemuseli věnovat. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Vlasta Parkanová: Děkuji. Nyní dostane slovo paní poslankyně Marta Semelová. (Šum v pravé části sálu.)
Poslankyně Marta Semelová: Děkuji. Já bych jenom chtěla odpovědět paní poslankyni Kohoutové prostřednictvím předsedající. Vy jste se ptala, jestli někdo byl mezi bezdomovci. Ano, paní kolegyně, já tam docházím. A docházím tam opakovaně. A můžu říci, že skutečně mnozí se tam dostali na ulici - teď myslím ne vlastní vinou, že prostě přišli o práci. Tím pádem se dostali do dluhových pastí, ztráceli možnost vůbec splácet nájmy, hypotéky atd. atd. a dostali se na ulici. A všechny ty návrhy, které vy tady předkládáte jako pravice, k této situaci ještě přispívají. Ať už je to zdražování zdravotnictví, zdražování prostřednictvím DPH, těchto sociálních reforem atd. atd.
Ono cílem každé reformy by mělo být zlepšení systému života občanů. To se však o předloženém návrhu říct nedá. Hlavním cílem vládní představy sociální reformy, jejíž součástí je předložený návrh zákona o pomoci v hmotné nouzi, je úspora veřejných prostředků za každou cenu. Nic proti úsporám, ovšem nesmí se tak dít bezohledně, krátkozrace, na úkor těch, kteří dávky v hmotné nouzi, ale i další sociální dávky a příspěvky potřebují. Není přece možné trestat lidi, v momentě, kdy se v naprosté většině, jak už jsem řekla, ne vlastní vinou dostanou do situace, kdy nemají na živobytí pro sebe, příp. pro své děti. Není možné zavírat oči před sociálními dopady, které se ve své podstatě odrazí nejen v životě jedinců samých, ale i v celé společnosti. Na tyto dopady dlouhodobě upozorňujeme nejen my poslanci za KSČM, ale také odbory, Svaz měst a obcí, krajů, zaměstnavatelů, protest proti zákonu vyjádřil i Akční spolek nezaměstnaných a další instituce.
Namísto toho, aby byl nejdříve zpracován podrobný rozbor současného stavu, tzn. co vyhovuje, co se osvědčilo a co je třeba změnit, střílí Ministerstvo práce a sociálních věcí od boku na základě odhadu, jak konečně samo přiznává i v důvodové zprávě. Nejsou zpracovány analýzy dopadů na občany a sociální skupiny v jednotlivých regionech se zohledněním místních podmínek v souvislosti s nezaměstnaností, dopravou, vzdělaností, možnostmi uplatnění apod. Nebyly vytipovány kritické oblasti, chybí zodpovědné posouzení situace poskytovatelů sociálních služeb a těch, kteří je potřebují.
Přitom návrh zákona obsahuje velice závažné změny ve výši a podmínkách poskytovaných dávek. Mezi tyto změny patří i zúžení okruhu osob, které budou mít nárok na životní minimum. To je v zákoně definováno jako minimální společensky uznaná hranice peněžních příjmů k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb. V současné době činí měsíční životní minimum pro jednotlivce 3 126 korun. Pro první dospělou osobu v domácnosti 2 880 korun, pro druhou a další 2 600 korun. Pro nezaopatřené dítě ve věku do 6 let je to částka 1 600 korun, pro dítě ve věku od 6 do 15 let jde o částku 1 960 korun. Částka, kterou občané dostávají, však obvykle nedosahuje ani životního minima a v mnoha situacích se omezuje na existenční minimum, které je minimální hranicí peněžních příjmů, jež se považuje za nezbytnou k zajištění výživy a ostatních základních životních potřeb na úrovni umožňující přežití. V současné době činí měsíčně 2 020 korun.
Návrh obsahuje novou úpravu výše částky na živobytí a je velmi nepřehledný, takže občané ani nebudou vědět, na co vlastně mají nárok. Doposud platí, že pokud osoba v hmotné nouzi odpracuje zadarmo 20 hodin v rámci veřejné služby, má nárok na minimum, tzn. na částku 3 126 korun, místo existenčního minima, které už jsem uvedla, 2 020 korun. Nově bude muset odpracovat zadarmo 30 hodin a dostane jen poměrnou část rozdílu mezi životním a existenčním minimem. Navíc zákon zahrnuje nové důvody ke snížení částky na živobytí na úroveň existenčního minima.
Souhlasit nelze také s návrhy směřujícími k vypuštění úhrady nákladů na základní vybavení domácnosti vznášející požadavky na rychlejší prodej movitého majetku a zpřísňující podmínky pro uznání snahy o zvýšení příjmu vlastní prací. Dojít má také k časovému omezení vyplácení doplatků na bydlení. Nově by pod podmínkou nároku na doplatek na bydlení mělo být získání nároku na příspěvek na živobytí. ***