(15.50 hodin)
(pokračuje Kohoutová)
V rámci zmíněné sociální reformy bych ráda přivítala ještě diskusi nad některými tématy, zejména pak u změny systému posudkového lékařství a jeho profesionalizace. V současné době určité diagnózy posuzují lékaři, kteří v této odbornosti nemají velké zkušenosti. Například psychiatrické diagnózy posuzují internisté. Stejně tak nemáme posudkové lékaře dobře zasíťovány, a to v tom ohledu, že jejich věková hranice je plus 60, to za prvé. Za druhé máme velký problém s komunikací s lidmi se zdravotním postižením. A potom jejich rutinní práce často lidsky dělá problém právě lidem, které posuzují.
Dále bych uvítala ještě diskusi a zpřesnění jakýchsi nuancí u mezinárodní klasifikace ICF, kterou budeme postupně zavádět. Jde o krok velmi dobrým směrem, akorát se musíme zamyslet nad některými otázkami, které se týkají právě již zmíněných psychiatrických diagnóz, anebo například přímo, když budu konkrétní, dětí s autismem. Mezinárodní klasifikaci ICF nikdy nemůžeme nastavit přímo teď hned od zítřka nebo ani od 1. 1. 2012. Je zapotřebí proškolit pracovníky, kteří toto budou dělat, a je zapotřebí pilotně vyzkoušet a udělat jako posouzení stávajících diagnóz postaru i ponovu - právě abychom si ověřili, že průřezem diagnóz nebo průřezem zdravotního postižení nikomu neublížíme.
Změna systému sociální péče. O té bych ráda diskutovala, a to v tom směru, že musíme prosadit systém práce, který bude upřednostňovat práci v terénu přímo u klienta, a systém, který bude jakousi sítí podle potřebnosti v dané oblasti. Přiznejme si, že každá oblast v ČR potřebuje něco málo jiného. Změny v sociálních podporách a příspěvcích, které se provedou na základě lékařského a sociálního šetření, musí vést ke skutečné adresnosti. V tomto ohledu bych ráda řekla, že zcela nesouhlasím já osobně s tím, aby příspěvek na péči byl opět rozdáván pouze osobám se zdravotním postižením. Příspěvek na péči, jak sám název říká, je příspěvek na to, aby zaplatil jakousi sociální péči pro osobu se zdravotním postižením. Nelze tedy pouze rozdávat a nekontrolovat, na co jsme tyto finanční prostředky rozdali. Dále bych ještě přivítala diskusi například nad kontrolními mechanismy, které mj. souhlasí i s příspěvkem na péči.
Finanční zátěž, která nás čeká v případě přeměny sociální péče z obcí na úřady práce, už tady byla zmíněna kolegyní Řápkovou. V této oblasti bych pouze řekla, že pokud zůstane na obcích pouze posuzování a ne rozhodování, tak je to tak, jako by lékař stanovil diagnózu a nemohl léčit. Je zapotřebí, aby obec uměla také říci, co daná rodina, co daný člověk potřebuje. Samozřejmě, že souhlasím a velmi vítám jedno výplatní místo, jeden mechanismus, kde se budou scházet všechny informace o vyplacených dávkách. To je něco, po čem dlouho voláme. To je správná cesta. Jen bych ještě chtěla zvážit a diskutovat nad tím, kdo bude vlastně rozhodovat.
Dále bych ráda diskutovala parametry střednědobého plánování sociálních služeb krajů - velmi diskutované téma a stálý evergreen v sociální politice. Jde o to, že neexistuje jednotný systém tohoto plánování, stejně tak neexistuje jakési mapování potřebnosti daného kraje. Již jsem tady mluvila, že kraj od kraje má jinou potřebnost v dané sociální službě. Pokud budeme pouze odkládat datum platnosti převodu financování ze státu na kraje, pouze budeme prohlubovat nestabilní systém. A my říkáme, že chceme udělat reformu sociální politiky. Proto se těším na tuto diskusi, že toto téma zpřesníme.
V souvislosti se zpřísněním poskytování některých příspěvků na bydlení v rámci zákona o hmotné nouzi je zapotřebí diskutovat nad vznikem zákona o sociálním bydlení a zabývat se otázkami, které se týkají bezdomovectví, ale ne bezdomovectví jako takového, ale prevence bezdomovectví. To je velmi důležité. V kontextu veřejné služby bych ráda diskutovala, jak máme nastavit taková pravidla, aby se pracovat skutečně vyplatilo a nevyplatilo se být na sociálních dávkách. Je velmi důležité, abychom sblížili zákon o zaměstnanosti se zákonem o hmotné nouzi týkajícím se otázek právě veřejné služby.
Dámy a pánové, věřím, že nám bude umožněno nad navrženými novelami podrobně diskutovat v dotčených výborech, v tomto případě ve výboru pro sociální politiku. Rozhodně budu hlasovat pro to, abychom dostali do druhého čtení sociální reformu, i když uznávám, že máme ještě diskutovat o čem.
Děkuji vám za pozornost. (Potlesk zprava.)
Místopředsedkyně PSP Kateřina Klasnová: Děkuji. Dalším přihlášeným je pan poslanec Roman Sklenák, kterému uděluji slovo. Prosím.
Poslanec Roman Sklenák: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, jak již pan ministr řekl, projednávaný tisk je první částí sociální reformy, kterou vláda předkládá Sněmovně. Vláda přichází s takto rozsáhlými a zásadními změnami v situaci, kdy jsou zjevně nedostatečně prodiskutovány a reformu v navržené podobě odmítá nejen opozice, ale jak vidíme, i někteří poslanci a poslankyně vládní koalice, rovněž tak obce, kraje, Svaz měst a obcí, Unie zaměstnavatelských svazů a další přímo zainteresované instituce, poskytovatelé i příjemci sociálních služeb, odborná i laická veřejnost, odbory i další organizace. Je zřejmé, že bez alespoň částečné shody těchto subjektů reforma nemůže být dlouhodobě udržitelná. Dovolím si tedy uvést alespoň několik kritických poznámek k tomuto návrhu.
Snad nejzásadnější je ta, že vláda navrhuje zrušit po deset let existující a naprosto funkční systém a nahradit ho systémem centralizovaným. Jedná se o nesystémové vytržení části státní správy ze smíšeného modelu veřejné správy. Konkrétně obcím přináší tento návrh významné riziko zhoršení sociální práce na jejich území, neboť bez odebraných kompetencí ji nemohou smysluplně vykonávat. Obce přestanou být v sociální oblasti úrovní, která má být občanům nejblíže, čímž stát oslabuje jednu z jejich základních úloh. Zanikne systém, na který jsou občané léta zvyklí, a dojde ke zhoršení dostupnosti služeb. Nehledě na to, že z úřadů práce se stanou jakási výplatní místa sociálních dávek na úkor toho, aby úřady práce aktivně podporovaly zaměstnanost občanů, což je jejich základní funkce.
Je zjevné, že hlavním cílem není prospět občanovi, ale ušetřit. Je však více než sporné, zda změna systému a s ní spojené náročné a složité procesy a vložené investice povedou k efektivnějšímu fungování systému. Velká část nákladů bude převedena na klienty a poskytovatele sociálních služeb. Úspory v rámci nepojistných dávek může ovlivnit zejména sociální práce s klientem, kterou budou vykonávat kvalifikovaní pracovníci se vzděláním a zkušenostmi, kteří splňují kvalifikaci požadovanou zákonem o sociálních službách a mají vykonanou zkoušku odborné způsobilosti.
V návrhu se dále uměle konstruují nové důvody ke snížení částky živobytí na úroveň existenčního minima, mj. se navrhuje vypuštění úhrady nákladů na základní vybavení domácnosti, vznášejí se požadavky na rychlejší prodej movitého majetku a zpřísňují se podmínky pro uznání snahy o zvýšení příjmů vlastní prací. Dle nového zákona by podmínkou nároku na doplatek na bydlení bylo získání nároku na příspěvek na živobytí. Doplatek na bydlení by se poskytoval nejdéle na dobu 84 měsíců během posledních deseti let, přičemž doby pobírání se v období těchto deseti let sčítají. Toto ustanovení znamená, že po uplynutí příslušných období bude občan bez nároku na jakoukoliv podporu bydlení, protože souběžně se navrhuje časově omezit také poskytování příspěvku na bydlení. Stát tedy svou politikou bude podporovat vznik bezdomovectví, což je v moderním evropském sociálním státě věc naprosto neslýchaná! ***